Národopisná revue 2009/1 zpracovává téma „my a ti druzí“, a to především z etnického pohledu. Michaela Ferencová se zaměřila na vztah Slováků a Maďarů v Nových Zámcích na Slovensku; její dvě případové studie mapují situaci kolem místních pomníků, které jsou nejenom prvkem soupeření mezi slovenskou majoritou a maďarskou menšinou, ale mohou být zároveň i nástrojem interetnických vztahů ve městě (Pomníky v slovensko-maďarských vzťahoch: etnické zápasy a ich regulácia na južnom Slovensku). Irena Jenčová se zabývá životními podmínkami Čechů a Slováků v Londýne a vzájemnými vztahy migrantů z těchto zemí (Inštitúcie a vzťahy Slovákov a Čechov v Londýně). Ivan Hlavatý prezentuje výzkum řecké menšiny na severní Moravě s důrazem na pozici pravoslavných kněží (Ortodoxní kněží v řecké emigraci na severní Moravě) a Jarmila Pechová přináší historické poznatky o životě dětí v německém osídlení na Vyškovsku (Život dětí v obcích bývalého jazykového ostrůvku na Vyškovsku).
Rubrika Fotografické zastavení (Hana Dvořáková) představuje fotografii z amerického pobytu národopisce Františka Pospíšila v roce 1930, na které je zachycen mj. s náčelníkem kmene Osejdžů z Oklahomy. Rubrika Proměny tradice přináší příspěvky Ctibora Nečase (Z dějin romského divadla na Strážnicku), Terezy Vrbové (Flamenco a jeho cesta z Andalusie /nejen/ na Moravu) a Heleny Beránkové (My a ti staří. Bydlení staršcíh generací na moravské vesnici na začátku třetího tisíciletí). Společenská kronika připomíná jubileum etnologa Jana Pargače (*1949) a uveřejňuje nekrolog folkloristy Antonína Satka (1920–2008) s dodatkem jeho bibliografie. V dalších pravidelných rubrikách jsou obsaženy zprávy z konferencí, výstav, festivalů, koncertů a recenze nových knih.
Pomníky v slovensko-maďarských vzťahoch: Etnické zápasy a ich regulácia na južnom Slovensku
Príspevok sa venuje problematike interetnických vzťahov v národnom štáte v súvislosti s problematikou verejného spomínania. Na dvoch prípadových štúdiách budovania pomníkov v meste Nové Zámky na južnom Slovensku autorka ukazuje, ako lokálne autority využívajú pomníky na súčasné politické účely: 1. ako prostriedok etnického súperenia medzi štátnym národom Slovákov a maďarskou menšinu, 2. ako nástroj regulácie interetnických vzťahov. Prvá prípadová štúdia popisuje úsilie predstaviteľov Slovákov obnoviť pomník československých legionárov z medzivojnového obdobia a snahy zástupcov maďarskej menšiny tomu zabrániť. Tento prípad zároveň dokumentuje boj spomínaných etnických skupín o status v rámci štátu ako aj snahy primátora zabrániť etnickým konfrontáciám. Druhá prípadová štúdia opisuje slávnosť odhalenia sochy katolíckeho kňaza a autora prvej verzie spisovnej Antona Bernoláka spolu so sochou niekdajšieho ostrihomského arcibiskupa Györgya Széchényiho v centre mesta. Autorka pritom poukazuje na snahy predstaviteľov mestskej samosprávy propagovať etnickú toleranciu a vytvoriť etnickú rovnováhu v meste.
Inštitúcie a vzťahy Slovákov a Čechov v Londýne
Teórie transnacionálnej migrácie ponúkajú takú podobu skúseností a identít, ktorá nie je zakotvená v ideologicky podfarbenom predpoklade jednoty miesta, kultúry a identity. V tomto zmysle sú identity migrantov obvykle formované v diskurze nacionalizmu, ich vzťahy príslušnosti sa okolo loajality k národnému štátu a imaginárnej komunite národa. Štúdia poukadzuje na to, akým spôsobom vplývajú inštitúcie a spôsob bývania na vytváranie povedomia „československej komunity“. Autorka sa sústredí na vplyv konkrétnych inštitúcií (ubytovacie a pracovné agentúry, webowská stránka), v dôsledku ktorých sa v konkrétnom prostredí etnické schémy „ja som Slovák“ „ja som čech“ aktivizujú zriedka. Pri nadväzovaní priate?stiev a partnerských vzťahov je viac než národná príslušnosť dôležité faktory vyplývajúce z praktického života vo veľkomeste.
Ortodoxní kněží v řecké emigraci na severní Moravě
Problematika řecké menšiny v České republice, její příchod a vývoj je předmětem stále rostoucího počtu odborných textů, přičemž většina z nich prezentuje výsledky historického bádání. Jen malá část je zaměřena etnologicky. Příspěvek o řeckých kněžích v emigraci obrazně řečeno „zvedl pokličku“ nad tématem spíše historickým, jeho protagonisté však měli poměrně značný vliv na život a tradice řecké komunity koncem čtyřicátých let, po celá léta padesátá a místy ještě v první polovině let šedesátých 20. století. Práce analyzuje strukturu řecké emigrace z let 1948–1949 z hlediska religiozity a dále roli nevelkého počtu řeckých ortodoxních kněží v životě uprchlíků. Vzhledem k jejich převážně neoficiálnímu kněžskému působení v řadách komunity se zachovalo málo pramenů písemné povahy, většina údajů se proto zakládá na vzpomínkách a materiálech pamětníků a rodinných příslušníků. Také z nich však vyplývá poměrně plastický obraz toho, jak byla u první generace uprchlíků za působení řeckých kněží živá nejen víra a ortodoxní tradice, ale skrze ně také lidové tradice vlasti, a jak jsou spojité lidové a ortodoxní tradice znovu oživovány u souěasné řecké menšiny. Jde o dosud málo probádané téma a stále probíhající výzkum, avšak přes ztenčující se počet pamětníků a chudé archivní prameny lze předpokládat další doplnění znalostí o historii a životě řecké minority v ČR.
Život dětí v obcích bývalého jazykového ostrůvku na Vyškovsku
Studie se zabývá životem dětí v osmi bývalých německých obcích na Vyškovsku od konce 19. století do odsunu v roce 1946. Děti vyrůstaly v prostředí, které kladlo velký důraz na tradice, na katolické náboženství a na vymezení a udržení své německé identity vůči českému okolí, což se navenek projevovalo nošením místního kroje, přežíváním starobylého dialektu a řady obyčejů. Rodinná, školní i spolková výchova směřovala k podpoře německého národního cítění. Kontakty s českými dětmi byly v tzv. horním jazykovém ostrůvku minimální, ěeské rodiny buď asimilovaly, nebo nebyly do venkovského kolektivu přijaty. České menšinové školy, zakládané v německých obcích po roce 1918, zejména měšťanská škola v Kučerově (1926) byly přijímány s nelibostí a stávaly se zdrojem svárů. Častější kontakty českých a německých dětí lze zaznamenat v etnicky smíšeném a bilingvním prostředí tzv. dolního jazykového ostrůvku.
