Národopisná revue 1/2012 je věnována cestovatelství a kulturnímu kontaktu. Barbora Půtová se ve své studii zaměřuje na osudy a dílo tří významných českých cestovatelů – E. S. Vráze, A. V. Friče a J. Kořenského (Čeští cestovatelé a etnografové na hranici kultur: Vráz, Frič a Kořenský). Jana Jiroušková přibližuje osobnost M. B. Lányho (1876–1941), který strávil život jako evangelický misionář ve východní Africe a svá pozorování a poznatky vtělil do korespondence a sbírek, jež posílal do čech (Hrdý bojovník, líná služka a pověrčivý domorodec. Jeden z evropských pohledů na mimoevropskou kulturu). Stanislav Brouček představuje osud Heleny Šťastné-Bübelové (nar. 1920), která formovala svůj vztah k Africe v letech 1946–1947 jako cestovatelka a v letech 1948–1964 jako exulantka (Afrika jako cestovatelský zážitek a místo pro život Evropana /Případ Heleny Šťastné-Bübelové/). Kateřina Štěpánová se věnuje vztahu cestovatelů a budování exotických sbírek v českém prostředí (Vliv českých cestovatelů na sbírky exotických artefaktů /od počátku českých sbírek do druhé světové války/).
V rubrice Fotografická zastavení představuje Hana Dvořáková výběr z fotografických alb lodního lékaře, botanika a donátora Moravského zemského muzea Jindřicha Vávry, rytíře Fernsee (1831–1887). Rubrika Proměny tradice obsahuje příspěvek Terezy Indrákové o současném izraelském tanci (Tančící Izrael), Evy Šipöczové o aktuální politické anekdotě na Slovensku (Vláda padla! Vláda padla! Ktože novú postaví) a Evy Večerkové o tradiční výrobkyni kraslic (Kraslice Anny Rusové). Společenská kronika připomíná jubilea slovenské etnoložky Oľgy Danglové (nar. 1941) a českého etnologa Miloše Tomandla (nar. 1952), přináší také nekrology etnoložky Olgy Skalníkové (1922–2012), slovenského folkloristy a osvětového pracovníka Klimenta Ondrejky (1929–2011) a hudebního skladatele Blahoslava Smišovského (1931–2011). V dalších pravidelných rubrikách jsou otištěny zprávy z konferencí, recenze nových knih a aktuality z oboru.
Čeští cestovatelé a etnografové na hranici kultur – Vráz, Frič a Kořenský
Předmětem studie je analýza životů a děl tří českých cestovatelů ? Enrique Stanko Vráze, Alberta Vojtěcha Friče a Josefa Kořenského. Tito průkopníci rodící se sociální a kulturní antropologie se ocitli na hranici různých kultur a jako jedni z prvních bělochů vstoupili do exotického světa „těch druhých. Prostřednictvím cest, které sugestivně popsali ve svých literárních pracích, se zasloužili nejenom o zprostředkování autentického etnografického materiálu, fotografií i cizokrajných artefaktů v českém kulturním kontextu, ale také o dekonstrukci doktríny evropocentrismu. Studie se zaměřuje zejména na literární odkaz těchto osobností a jejich touhu popsat, pochopit a interpretovat odlišnou kulturní realitu. Díla těchto cestovatelů představují originální pokus o integraci sběratelského, pozorovatelského a vědecko-výzkumného záměru. Jejich cestopisy jsou ve studii prezentovány jako specifický gnoseologický nástroj umožňující analyzovat jejich terénní poznatky od deskripce přes komparaci až k interpretaci exotiky a neznáme sociokulturní neznámé reality. Studie také poukazuje na skutečnost, že odlišné je v knihách cestovatelů transformováno v kulturní konstrukci vytvořenou v intencích autorovy osobnosti a jeho vlastní kultury. Prostřednictvím cizího a jiného tak v dílech těchto cestovatelů vznikl autentický a komplexní obraz odlišného a neznámého světa, jehož součástí je ale také jejich vlastní deskripce a interpretace různých podob kulturní reality. Aspirací studie je prokázat, že díla těchto cestovatelů reprezentují jejich odlišné osobnostní přístupy ke vnímání kulturních hranic a studiu odlišných etnik a národů.
Hrdý bojovník, líná služka a pověrčivý domorodec. Jeden z evropských pohledů na mimoevropskou kulturu
Článek se zaměřuje na historickou rekonstrukci představ o „exotické“ skutečnosti. Jako příklad je uveden bývalý misionář Martin Bohdan Lány (1876–1941), člověk, jehož postavení je doloženo prostředím a dobou, v níž žil. M. B. Lány byl dlouholetým spolupracovníkem Náprstkova muzea, jemuž v letech 1903 až 1911 zaslal několik set předmětů z Východní Afriky, z oblasti kolem hory Kilimandžáro. Jeho výběr předmětů ovlivnil vnímání východoafrické kultury v čechách a přispěl k vytvoření několika stereotypů spojených s místními obyvateli: hrdý válečník nebo trpělivá guvernantka s nižší inteligencí. Studie se opírá o hodnocení primárních zdrojů uložených v archivech Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Afrika jako cestovatelský zážitek a místo pro život Evropana. (Případ Heleny Šťastné-Bübelové)
Studie vychází z teze, že cestovatelství se stalo součástí procesů globalizace. Na jedné straně se jedná o bezbřehý cestovní ruch a na druhé straně stojí cestovatelství jako stav duše. Text se věnuje této druhé poloze a sleduje osudy významné české cestovatelky Heleny Šťastné-Bübelové, která v letech 1946–1947 cestovala po střední Africe, po únoru 1948 se stala exulantkou, pracovala v Keni, provdala se a se svým druhým manželem žila dlouhá léta na Madagaskaru (1953–1964), než se natrvalo usadila na jihu Francie nad Cap Feratem u Nice (1965). Studie vychází z osobních zkušeností cestovatelky v rozličných kulturách a civilizacích. Kromě materiálů získaných od Heleny Šťastné-Bübelové (korespondence, zápisky a její africký deník, který vyšel knižně) se studie opírá také o postřehy jejích přátel, kromě jiných také jejího cestovatele Miroslava Zikmunda.
Vliv českých cestovatelů na sbírky exotických artefaktů (od počátku českých sbírek do druhé světové války)
Studie představuje osobností českých cestovatelů, které významně přispěly k utváření sbírek exotického umění v České republice, a tím i ke vztahu české kultury a mimoevropských národů. Autorka se věnuje terminologii a prvotním sbírkám exotického umění na území České republiky. Poukazuje nejen na význam exotického umění, ale i na zajímavé cesty artefaktů, které se v našich sbírkách ocitly. V další části studie následuje prezentace českých cestovatelů, kteří k tématu nejvýrazněji přispěli (Vojtěch Náprstek, Emil Holub, Enrike Stanko Vráz, Alberto Vojtěch Frič, Josef Kořenský, Joe Hloucha, Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, Miloslav Stingl ad.), nechybí ani výčet institucí vystavujících exotické sbírky – jejich vývoj a dnešní stav. Autorka klade důraz na etnografické, antropologické i umělecké aspekty tématu, které, ač není v dnešní společnosti upřednostňováno, mělo zásadní vliv na utváření postojů české kultury ke kulturám vzdáleným. Cestovatelé hrají v tomto tématu jednu z nejvýznamnějších rolí.
