Národopisná revue 1/2016 je věnována tématu Humor a komika. Barbora Půtová se ve své studii zabývá dějinami prezentace exotismu v evropských zemích, která se rozvinula v 19. století v souvislosti s koloniální expanzí Evropanů a která zdůrazňovala odlišnost nativních etnik ve smyslu absurdity a komičnosti (Přehlídky lidských kuriozit v kontextu dobové komiky). Jana Poláková se věnuje problematice tištěného humoru v kalendářích lidového čtení (Žena jako objekt tištěných vtipů ve vybraných ročnících Vílímkova kalendáře Humoristických listů). Juraj Hamar analyzuje komické scény a postavy v tradičním slovenském loutkovém divadle na základě textů divadla rodiny Anderlovců z Radvane (Štruktúra komického obrazu v tradičnom bábkovom divadle na Slovensku). Mimo hlavní téma zařazená studie polského etnomuzikologa Piotra Dahliga je věnována hudebnímu folklorismu a jeho širším vazbám (Hudební folklorismus v Polsku: historický přehled).
V rubrice Proměny tradice se Eva Večerková věnuje vývoji hodů ve vybrané lokalitě západní Moravy (Martinské hody v Zubří u Nového Města na Moravě). Rubrika Rozhovor představuje u příležitosti životního jubilea etnologa Karla Pavlištíka (nar. 1931). Společenská rubrika připomíná jubilea etnologů Alexandry Navrátilové (nar. 1946), Lubomíra Procházky (nar. 1956), Mirjam Moravcové (nar. 1931), Mikuláše Mušinky (nar. 1936) a architekta Jiřího Škabrady (nar. 1946). Publikuje dále nekrolog etnologa Štefana Mruškoviče (1932–2016) a zpěváka lidových písní Václava Harnoše (1930–2015). Další pravidelné rubriky referují o výstavách, konferencích, festivalech a nových publikacích v oboru.
Přehlídky lidských kuriozit v kontextu dobové komiky
Studie je věnována etnologické a kulturně-antropologické analýze přehlídek lidských kuriozit. Jedná se o jednu z forem evropocentrického a nehumánního přístupu k fyzické a kulturní odlišnosti příslušníků mimoevropských kultur nebo tělesně hendikepovaných lidí, jejichž jinakost se stala objektem výstav a dalších forem veřejné prezentace. Přehlídky lidských kuriozit zdůrazňovaly zejména exotické rysy jedince, jeho morfologické odlišnosti nebo jakékoliv odchylky a anomálie odlišující se od normy vztahované na evropskou populaci. Studie popisuje, analyzuje a interpretuje historické, kulturní, sociální a mocenské faktory a příčiny, které umožnily učinit z „těch druhých“ objekt pobavení, úžasu a komiky. Ve studii jsou představeny principy a strategie přehlídek lidských kuriozit, které určovali zejména impresáriové (Phineas Taylor Barnum, Carl Hagenbeck, Albert Geoffroy Saint-Hilaire, William Leonard Hunt). Studie vedle cirkusů, zoologických zahrad a muzeí voskových figurín neopomíjí ani vliv a vstup přehlídek lidských kuriozit do světa divadel, music hall a kabaretů. V závěrečné části je odhaleno nelidské poselství přehlídek lidských kuriozit, které se zakládaly na ideologických a mocensky konstruovaných evropocentrických kulturních normách a hodnotách. Cílem studie je poukázat na opomíjenou oblast etnologie a kulturní antropologie a negativní důsledky, které mělo konstruování „těch druhých“ v kontextu masové zábavy a komiky.
Žena jako objekt tištěných vtipů ve vybraných ročnících Vilímkova kalendáře Humoristických listů
Studie se zaměřuje na devět ročníků vybraných kalendářů lidového čtení vycházející v letech 1889–1911. Práce nabízí přehled základních typů a forem anekdot a vtipů vyskytujících se ve zvolených ročnících kalendářů a jejich grafických a jazykových prostředků. Příspěvek prezentuje anekdoty, jejichž společným objektem zájmu byla žena, a nastiňuje jejich prostřednictvím pohled tehdejší společnosti na ženy, jejich společenské postavení i pozici v rodině. Ve všech vybraných ročnících Vilímkova kalendáře bylo jasně cítit několik zakořeněných a ve své době jen pomalu se měnících stereotypních představ o ženách. Některé zápletky, postavy či pointy zůstávají po desetiletí nezměněny, jiné se mění nebo zanikají v okamžiku, kdy přestávají být aktuální. Zatímco ústní podání umožňuje vtipu pružně reagovat na změnu, tištěné varianty jsou jednou pro vždy zakonzervované. Jejich návaznost na čas zveřejnění nám na jednu stranu umožňuje originální vhled. Na druhou stranu někdy bez detailnějších znalostí dobových kulturních i společenských poměrů pointa zcela zanikne.
Štruktúra komického obrazu v tradičnom bábkovom divadle na Slovensku
Predložená práca je estetickou a etnoteatrologickou reflexiou divadelného repertoáru tradičných ľudových bábkarov na Slovensku. Východiskom je analýza takmer tridsiatky hier z repertoáru rodinnej dynastie slovenských tradičných bábkarov Anderlovcov z Radvane. Na základe materiálu získaného transkripciou a rekonštrukciou týchto textov sa autor zameral na štruktúru komického obrazu, najmä na komiku charakterov, situačnú komiku a slovnú komiku. Autor sa tiež venuje vymedzeniu žánru tradičného bábkového divadla v širšom etnoteatrologickom kontexte a typologickej klasifikácii postáv tradičného bábkového divadla s dôrazom na ich sémantickú, vizuálnu a fonickú zmyslovo-významovú vrstvu. Zvláštna pozornosť je venovaná Jungovmu konceptu archetypu komickej postavy (Trikster), ktorý v danom kultúrnom prostredí reprezentuje postava Gašparka. Filozoficko-estetický diskurz o komične v práci dopĺňa aj analýza poetiky komického obrazu ilustrovaná krátkymi fragmentmi z vybraných textov.
Hudební folklorismus v Polsku: historický přehled
Cílem článku je ukázat, jak etno/muzikologové, folkloristé, učitelé hudby, rozhlasoví redaktoři a další osoby ovlivnili tradiční venkovskou kulturu v Polsku v době její základní přeměny během 20. století a jak přispěli k její dokumentaci a pochopení. Tento přehled slouží jako příklad. Každá evropská země má v tomto ohledu svou historii. Text má tři části. V první je folklor konfrontován s historií polské společnosti, zejména s končící izolací ve venkovských komunitách a s filtrováním tradiční hudby, která zatím získávala nové oblasti, v nichž cirkulovala. Druhá část je věnována generacím polských etnomuzikologů, kteří vytvářeli a objevovali nová témata, jež rozšiřovala záběr etnomuzikologie a koncept folklorismu směrem ke kulturním a sociálním studiím. Třetí část se vztahuje k současným funkcím polských hudebních tradic a k úlohám etnomuzikologů s důrazem na aplikovanou etnomuzikologii. Poznámky k aplikované etnomuzikologii shrnují autorovy zkušenosti, které nabyl při terénních výzkumech vedených od roku 1975, a snaží se prezentovat, jak minulost v oblasti tradiční kultury a hudby je přetavena do soudobosti nebo snad lépe – jak se historie spojuje se současností. Text je zakončen sebereflexí etnomuzikologa, neboť „objektivní” folklorní studia si lze jen sotva představit. Individuální sebekritika zůstává stejně tak užitečná, jako nutná.
