Národopisná revue 2/2017

Č. 2, roč. 27 (2017)

Datum zveřejnění: 29. 6. 2017
PDF
celého čísla
OBSAH

Studie a materiály k tématu Prostor města
„Etnografcká geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie (Petr Lozoviuk)
Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti (na príklade Trnavy) (Martina Bocánová)
Panelová sídliště jako objekt zájmu etnologie (na příkladu brněnského sídliště Lesná) (Jan Semrád)
Řidiči autobusu: emický pohled na socioprofesní skupinu v urbánním prostředí Prahy (Aleš Smrčka)
Graffti, město a antropologie (Barbora Půtová)

Ohlédnutí
Pocta moravskému rodákovi v daleké Dolní Kalifornii v roce 2015 (Václav Link /1736–1797/) (Oldřich Kašpar)
Ángel María Garibay Kintana – zakladatel nahuaských studií (Oldřich Kašpar)

Rozhovor
O „psaní pohybem“ a životní radosti: rozhovor s jubilantkou Ladislavou Košíkovou (Martina Pavlicová)

Společenská kronika
Jubilující Milena Secká (Irena Štěpánová)
Eduardu Maurovi k osmdesátinám (Lydia Petráňová)
Zdravice Stanislavu Broučkovi (Jana Pospíšilová)
Mezi folkloristikou, teatrologií a literární vědou – pozdravení Ludmile Sochorové (Petr Janeček)
K významnému životnímu jubileu Jana Pavlíka (Miroslav Válka)

Výstavy
Historie lyžování na Železnorudsku v Turistickém centru v Železné Rudě (Marta Ulrychová)
Cirkusáci z Pošumaví v žihobeckém Muzeu Lamberská stezka (Marta Ulrychová)
Výstava Příběh keramiky z Olomučan (Miroslav Válka)

Recenze
M. Jakoubek (ed.): Teorie etnicity. Čítanka textů (Daniel Hájek)
B. Soukupová: Židé v českých zemích po šoa. Identita poraněné paměti (Peter Salner)
S. Kreisslová – L. Novotný: Kulturní život německé menšiny v České republice (Daniel Dědovský)
A. Jeřábková: Lidová oděvní kultura. Příspěvky k ikonografi, typologii a metodologii (Juraj Zajonc)
K. Dvořák: Soupis staročeských exempel. Index exemplorum paleobohemicorum (Marta Šrámková)
Dom, v ktorom sa tancuje. O životě a svete choreografa Vlada Urbana (Hana Hlôšková)

Resumé


Národopisná revue 2/2017 je věnována tématu Prostor města. Petr Lozoviuk dokládá na příkladu německého cestovatele Johanna Georga Kohla (1808–1878) a jeho studii o Oděse, že již v polovině 19. století lze nalézt texty zabývající se městem z etnologického hlediska („Etnografická geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie). Martina Bocánová se ve svém příspěvku věnuje problematice periferie města jako prostoru, kde se koncentruje sociálně slabší a marginalizované obyvatelstvo (Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti /na príklade Trnavy/). Jan Semrád nastiňuje problematiku etnologického výzkumu sídlišť v České republice a některé z jeho aspekty dokládá vlastním výzkumem (Panelová sídliště jako objekt zájmu etnologie /na příkladu brněnského sídliště Lesná/). Aleš Smrčka přináší pohled etnologa – řidiče autobusu na socioprofesní skupinu, jíž je sám součástí (Řidiči autobusu: emický pohled na socioprofesní skupinu v urbánním prostředí Prahy). Barbora Půtová ve svém příspěvku představuje graffiti jako součást veřejného prostoru města a analyzuje ho z pohledu antropologických koncepcí (Graffiti, město a antropologie).
V rubrice Ohlédnutí jsou uveřejněny příspěvky Oldřicha Kašpara Pocta moravskému rodákovi v daleké Dolní Kalifornii v roce 2015 (o jezuitském misionáři Václavu Linckovi /1736–1797/) a Ángel María Garibay Kintana – zakladatel nahuaských studií. Rozhovor je veden s choreografkou a taneční pedagožkou Ladislavou Košíkovou u příležitosti jejího životního jubilea. Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Mileny Secké (nar. 1957), historika Eduarda Maura (nar. 1937), etnologa Stanislava Broučka (nar. 1947), etnoložky Ludmily Sochorové (nar. 1942) a vlastivědného pracovníka Jana Pavlíka (nar. 1937). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, oborové zprávy a recenze nových knih.


„Etnografická geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie

Předložená studie si klade za cíl poukázat na skutečnost, že již pro polovinu 19. století lze nalézt příklady neobvykle vyzrálých protoetnologických textů, v nichž docházelo k překvapivě moderní tematizaci urbánního prostředí. Jako příklad tohoto tvrzení je analyzována studie z roku 1841, jejímž autorem je německý etnograf a cestovatel Johann Georg Kohl (1808–1878). Kohlův text je věnován Oděse, městu, které díky svým mnohým zvláštnostem přitahovalo prakticky okamžitě po svém založení pozornost řady ruských ale i zahraničních pozorovatelů. Kohlova na svou dobu nebývalá senzibilita pro vnímání města jakožto specifického sociálního prostoru zde vyústila v neobvykle moderní syntézu. Texty Kohlova typu je možné nahlížet jako cenné zdroje etnograficky orientovaných informací, které jsou dodnes relevantní pro diachronní analýzu v nich tematizovaných populací, kromě toho představují důležité prameny využitelné pro studium dějin evropské etnologie.

Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti (na príklade Trnavy)

Štúdia sa zaoberá problematikou periférie mesta ako priestoru kumulácie sociálne, ekonomicky a inak znevýhodneného obyvateľstva na príklade mesta Trnava a analýzou možností a spôsobov premeny tohto priestoru na kvalitatívne odlišnú lokalitu. V prvej časti je predstavená lokalita Kopánka, vnímaná v prvej polovici 20. storočia ako periféria. Bývali tu ľudia po všetkých stránkach znevýhodnení s problémami, ktoré vychádzali z extrémnej chudoby, a uzavretá skupina Bulharov, ktorí sa zaoberali poľnohospodárstvom. Poslednou veľkou skupinou boli ľudia prisťahovaní z hornatých oblastí Oravy, ktorí prišli o svoje domovy pri budovaní Oravskej priehrady. Štúdia poukazuje na faktory, ktoré umožnili vzájomnú kooperáciu týchto skupín a vytvorenie vzorov, ktoré postupne premenili charakter mestskej štvrte. V záveru textu autorka popisuje a analyzuje problémy v takomto typu priestoru, poukazuje na život a charakteristické problémy v sociálne vylúčenej lokalite, taktiež na procesy adaptácie, vzájomného zbližovania sa s majoritou, dynamické zmeny v rámci tejto lokality a jej postupné začlenenie sa do života majority na pozícii rovnocenného partnera.

Panelová sídliště jako objekt zájmu etnologie (na příkladu brněnského sídliště Lesná)

Studie je věnována problematice etnologického výzkumu sídlišť v České republice a možnostem etnologického výzkumu v tomto specifickém typu obytné zástavby. Text ukazuje různé úhly pohledu, jak lze nahlížet na sídliště a na život jeho obyvatel v současnosti. Studie prostřednictvím předkládaného materiálu nejdříve přináší obecný nástin šíře celého tématu a jeho význam v rámci současných urbánněetnologických bádání. Problematika je pak konkrétně ilustrována na výzkumu brněnského sídliště Lesná. V posledních deseti letech zde vzniklo několik spolků, jež si kladou za cíl zkvalitnit životní prostor sídliště, zachovat jeho současnou podobu a vytvořit či zlepšit sousedské vztahy. Prostřednictvím aktivit těchto spolků a jejich členů lze ilustrovat, jakým způsobem si obyvatelé mohou vytvářet vztah k místu či prostoru svého bydliště. Výzkum ukázal, že si lidé uvědomují hodnotu svého bydliště a vlastní příslušnost k dané lokalitě především v dobách ohrožení stávajícího stavu. Dalším zjištěním je fakt, že tam kde se vyskytují silní lídři, dochází snáze k vytvoření širší propojené skupiny obyvatel v rámci sousedství. Sídliště tedy rozhodně nemusí být vždy prostorem anonymity.

Řidiči autobusu: emický pohled na socioprofesní skupinu v urbánní prostředí Prahy

Řidiči autobusu tvoří svébytnou socioprofesní skupinu, s níž je spojeno určité společenské postavení, profesní mluva, pracovní zvyky, stravovací návyky a způsob odívání. Zajímavý jev pak představuje i přes vzájemnou anonymitu členů této skupiny specifická forma soudržnosti projevující se například v pozdravech, ve verbální i nonverbální komunikaci a způsobu chování nejen v silničním provozu. S touto socioprofesní skupinou se na území města Prahy poprvé setkáváme v roce 1908, kdy byla zprovozněna první autobusová linka v oblasti Malostranského náměstí a Pohořelce. V současnosti provoz městské autobusové dopravy na území města Prahy zajišťuje vedle Dopravního podniku hlavního města Prahy, akciové společnosti i několik soukromých dopravců s různým počtem zaměstnanců. Způsob organizování směn řidiče, jednotlivé požadavky konkrétního zaměstnavatele, vzhled uniforem a částečně i pracovní výkon jsou tak v mnoha aspektech odlišné a projevují se na podobě každodenního způsobu života řidiče autobusu. Etnologický výzkum tématu je založen především na emickém pohledu etnologa-řidiče: autor studie pracuje formou výpomoci v této profesi na území Prahy od poloviny roku 2013 až do současnosti. Emický pohled je pak konfrontován s literaturou a rozhovory s respondenty různého věku, kteří působili nebo stále pracují jako řidiči autobusu v urbánním prostředí Prahy.

Graffiti, město a antropologie

Studie analyzuje a interpretuje graffiti jako součást veřejného prostoru města. V ohnisku zájmu jsou základní kategorie vyplývající z motivací tvůrců a schopnosti interpretace a dekódování příjemci. Zvláštní pozornost je věnována diskursům, které slouží nejenom k interpretaci, nýbrž i ke stanovení vztahu graffiti k prostoru města a míře jeho inkluze nebo exkluze. Cílem studie je analyzovat graffiti z perspektivy antropologických koncepcí a kategorií jako jsou liminalita, nečistota a rituál. Součástí studie je i koncepce ne-místa, které není zaplněno významy, a proto může představovat prostorovou referenci, která se odráží v mentální mapě. Studie dále zdůrazňuje mocenský kontext, který umožňuje graffiti nahlížet jako komunikaci řečových aktů. Tvorba graffiti (znovu)přivlastňuje proti-prostor, který není pohlcený dominantními normami. V tomto smyslu graffiti představuje vzpouru proti podřízenosti prostoru majoritní společností, neboť generuje alternativní prostor a vytváří nová území sdílené komunikace. Studie popisuje, jak tvorba graffiti umožňuje svým tvůrcům pohyb v liminálním prostoru, opětovnou performanci a sdílený rituální akt, který může být součástí práva obyvatel proměňovat výtvarnými prostředky své město.

Společenská kronika
Jana Pospíšilová
Společenská kronika
Petr Janeček
Společenská kronika
Miroslav Válka
Výstavy
Marta Ulrychová
Výstavy
Marta Ulrychová
Výstavy
Miroslav Válka
Studie a materiály k tématu Prostor města
Petr Lozoviuk
Recenze
Daniel Hájek
Studie a materiály k tématu Prostor města
Martina Bocánová
Recenze
Peter Salner
Studie a materiály k tématu Prostor města
Jan Semrád
Recenze
Daniel Dědovský
Studie a materiály k tématu Prostor města
Aleš Smrčka
Recenze
Juraj Zajonc
Studie a materiály k tématu Prostor města
Barbora Půtová
Recenze
Marta Šrámková
Ohlédnutí
Oldřich Kašpar
Recenze
Hana Hlôšková
Ohlédnutí
Oldřich Kašpar
Bez rubriky
Rozhovor
Martina Pavlicová
Společenská kronika
Irena Štěpánová
Společenská kronika
Lydia Petráňová
Zdravice Stanislavu Broučkovi
Mezi folkloristikou, teatrologií a literární vědou – pozdravení Ludmile Sochorové
K významnému životnímu jubileu Jana Pavlíka
Historie lyžování na Železnorudsku v Turistickém centru v Železné Rudě
Cirkusáci z Pošumaví v žihobeckém Muzeu Lamberská stezka
Výstava Příběh keramiky z Olomučan
„Etnografcká geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie
M. Jakoubek (ed.): Teorie etnicity. Čítanka textů
Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti (na príklade Trnavy)
B. Soukupová: Židé v českých zemích po šoa. Identita poraněné paměti
id článku: 579
9929
9928
9927
9926
9925