Národopisná revue 2/2017 je věnována tématu Prostor města. Petr Lozoviuk dokládá na příkladu německého cestovatele Johanna Georga Kohla (1808–1878) a jeho studii o Oděse, že již v polovině 19. století lze nalézt texty zabývající se městem z etnologického hlediska („Etnografická geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie). Martina Bocánová se ve svém příspěvku věnuje problematice periferie města jako prostoru, kde se koncentruje sociálně slabší a marginalizované obyvatelstvo (Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti /na príklade Trnavy/). Jan Semrád nastiňuje problematiku etnologického výzkumu sídlišť v České republice a některé z jeho aspekty dokládá vlastním výzkumem (Panelová sídliště jako objekt zájmu etnologie /na příkladu brněnského sídliště Lesná/). Aleš Smrčka přináší pohled etnologa – řidiče autobusu na socioprofesní skupinu, jíž je sám součástí (Řidiči autobusu: emický pohled na socioprofesní skupinu v urbánním prostředí Prahy). Barbora Půtová ve svém příspěvku představuje graffiti jako součást veřejného prostoru města a analyzuje ho z pohledu antropologických koncepcí (Graffiti, město a antropologie).
V rubrice Ohlédnutí jsou uveřejněny příspěvky Oldřicha Kašpara Pocta moravskému rodákovi v daleké Dolní Kalifornii v roce 2015 (o jezuitském misionáři Václavu Linckovi /1736–1797/) a Ángel María Garibay Kintana – zakladatel nahuaských studií. Rozhovor je veden s choreografkou a taneční pedagožkou Ladislavou Košíkovou u příležitosti jejího životního jubilea. Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Mileny Secké (nar. 1957), historika Eduarda Maura (nar. 1937), etnologa Stanislava Broučka (nar. 1947), etnoložky Ludmily Sochorové (nar. 1942) a vlastivědného pracovníka Jana Pavlíka (nar. 1937). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, oborové zprávy a recenze nových knih.
„Etnografická geognosie“ a počátky urbánní protoetnologie
Předložená studie si klade za cíl poukázat na skutečnost, že již pro polovinu 19. století lze nalézt příklady neobvykle vyzrálých protoetnologických textů, v nichž docházelo k překvapivě moderní tematizaci urbánního prostředí. Jako příklad tohoto tvrzení je analyzována studie z roku 1841, jejímž autorem je německý etnograf a cestovatel Johann Georg Kohl (1808–1878). Kohlův text je věnován Oděse, městu, které díky svým mnohým zvláštnostem přitahovalo prakticky okamžitě po svém založení pozornost řady ruských ale i zahraničních pozorovatelů. Kohlova na svou dobu nebývalá senzibilita pro vnímání města jakožto specifického sociálního prostoru zde vyústila v neobvykle moderní syntézu. Texty Kohlova typu je možné nahlížet jako cenné zdroje etnograficky orientovaných informací, které jsou dodnes relevantní pro diachronní analýzu v nich tematizovaných populací, kromě toho představují důležité prameny využitelné pro studium dějin evropské etnologie.
Možnosti a formy adaptácie sociálne a ekonomicky vylúčeného obyvateľstva na periférii mesta do majoritnej spoločnosti (na príklade Trnavy)
Štúdia sa zaoberá problematikou periférie mesta ako priestoru kumulácie sociálne, ekonomicky a inak znevýhodneného obyvateľstva na príklade mesta Trnava a analýzou možností a spôsobov premeny tohto priestoru na kvalitatívne odlišnú lokalitu. V prvej časti je predstavená lokalita Kopánka, vnímaná v prvej polovici 20. storočia ako periféria. Bývali tu ľudia po všetkých stránkach znevýhodnení s problémami, ktoré vychádzali z extrémnej chudoby, a uzavretá skupina Bulharov, ktorí sa zaoberali poľnohospodárstvom. Poslednou veľkou skupinou boli ľudia prisťahovaní z hornatých oblastí Oravy, ktorí prišli o svoje domovy pri budovaní Oravskej priehrady. Štúdia poukazuje na faktory, ktoré umožnili vzájomnú kooperáciu týchto skupín a vytvorenie vzorov, ktoré postupne premenili charakter mestskej štvrte. V záveru textu autorka popisuje a analyzuje problémy v takomto typu priestoru, poukazuje na život a charakteristické problémy v sociálne vylúčenej lokalite, taktiež na procesy adaptácie, vzájomného zbližovania sa s majoritou, dynamické zmeny v rámci tejto lokality a jej postupné začlenenie sa do života majority na pozícii rovnocenného partnera.
Panelová sídliště jako objekt zájmu etnologie (na příkladu brněnského sídliště Lesná)
Studie je věnována problematice etnologického výzkumu sídlišť v České republice a možnostem etnologického výzkumu v tomto specifickém typu obytné zástavby. Text ukazuje různé úhly pohledu, jak lze nahlížet na sídliště a na život jeho obyvatel v současnosti. Studie prostřednictvím předkládaného materiálu nejdříve přináší obecný nástin šíře celého tématu a jeho význam v rámci současných urbánněetnologických bádání. Problematika je pak konkrétně ilustrována na výzkumu brněnského sídliště Lesná. V posledních deseti letech zde vzniklo několik spolků, jež si kladou za cíl zkvalitnit životní prostor sídliště, zachovat jeho současnou podobu a vytvořit či zlepšit sousedské vztahy. Prostřednictvím aktivit těchto spolků a jejich členů lze ilustrovat, jakým způsobem si obyvatelé mohou vytvářet vztah k místu či prostoru svého bydliště. Výzkum ukázal, že si lidé uvědomují hodnotu svého bydliště a vlastní příslušnost k dané lokalitě především v dobách ohrožení stávajícího stavu. Dalším zjištěním je fakt, že tam kde se vyskytují silní lídři, dochází snáze k vytvoření širší propojené skupiny obyvatel v rámci sousedství. Sídliště tedy rozhodně nemusí být vždy prostorem anonymity.
Řidiči autobusu: emický pohled na socioprofesní skupinu v urbánní prostředí Prahy
Řidiči autobusu tvoří svébytnou socioprofesní skupinu, s níž je spojeno určité společenské postavení, profesní mluva, pracovní zvyky, stravovací návyky a způsob odívání. Zajímavý jev pak představuje i přes vzájemnou anonymitu členů této skupiny specifická forma soudržnosti projevující se například v pozdravech, ve verbální i nonverbální komunikaci a způsobu chování nejen v silničním provozu. S touto socioprofesní skupinou se na území města Prahy poprvé setkáváme v roce 1908, kdy byla zprovozněna první autobusová linka v oblasti Malostranského náměstí a Pohořelce. V současnosti provoz městské autobusové dopravy na území města Prahy zajišťuje vedle Dopravního podniku hlavního města Prahy, akciové společnosti i několik soukromých dopravců s různým počtem zaměstnanců. Způsob organizování směn řidiče, jednotlivé požadavky konkrétního zaměstnavatele, vzhled uniforem a částečně i pracovní výkon jsou tak v mnoha aspektech odlišné a projevují se na podobě každodenního způsobu života řidiče autobusu. Etnologický výzkum tématu je založen především na emickém pohledu etnologa-řidiče: autor studie pracuje formou výpomoci v této profesi na území Prahy od poloviny roku 2013 až do současnosti. Emický pohled je pak konfrontován s literaturou a rozhovory s respondenty různého věku, kteří působili nebo stále pracují jako řidiči autobusu v urbánním prostředí Prahy.
Graffiti, město a antropologie
Studie analyzuje a interpretuje graffiti jako součást veřejného prostoru města. V ohnisku zájmu jsou základní kategorie vyplývající z motivací tvůrců a schopnosti interpretace a dekódování příjemci. Zvláštní pozornost je věnována diskursům, které slouží nejenom k interpretaci, nýbrž i ke stanovení vztahu graffiti k prostoru města a míře jeho inkluze nebo exkluze. Cílem studie je analyzovat graffiti z perspektivy antropologických koncepcí a kategorií jako jsou liminalita, nečistota a rituál. Součástí studie je i koncepce ne-místa, které není zaplněno významy, a proto může představovat prostorovou referenci, která se odráží v mentální mapě. Studie dále zdůrazňuje mocenský kontext, který umožňuje graffiti nahlížet jako komunikaci řečových aktů. Tvorba graffiti (znovu)přivlastňuje proti-prostor, který není pohlcený dominantními normami. V tomto smyslu graffiti představuje vzpouru proti podřízenosti prostoru majoritní společností, neboť generuje alternativní prostor a vytváří nová území sdílené komunikace. Studie popisuje, jak tvorba graffiti umožňuje svým tvůrcům pohyb v liminálním prostoru, opětovnou performanci a sdílený rituální akt, který může být součástí práva obyvatel proměňovat výtvarnými prostředky své město.
