Národopisná revue 2/2018

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 2/2018

Vloženo: 23. 7. 2018
OBSAH

Studie a materiály k tématu Volný čas jako předmět etnologického studia
Fenomenologie volného času a homo consumens (Lidija Vujačić)
Volný čas migrantů na příkladu Poláků v Brně (Joanna Maurer)
„Starneme pri tom, že stále niečo robíme...“: Dôchodok ako voľný čas? (Ľubica Voľanská)
Folklorní mejdlo: „Folkloristé“ v Praze jako kulturní kohorta (Anežka Hrbáčková)
Československé přehlídky a soutěže folklorních souborů v druhé polovině 20. století: zrcadlo doby a tvůrčích přístupů (Kateřina Černíčková)

Proměny tradice
Mají tradice lidové kultury místo v současné škole? Analýza výsledků realizovaného projektu Tady jsme doma – regionální folklor do školy (Alena Schauerová)

Ohlédnutí
Jan Bohumír Práč a jeho životní dílo – sbírka ruských a ukrajinských lidových písní (Vjačeslava Lohvinová)
K významnému výročí Karla Fojtíka (Karel Altman)

Rozhovor
Folkloristika jako vědecká i životní vášeň: rozhovor s Dorotou Simonidesovou (Marta Šrámková)

Společenská kronika
Blahopřání Ireně Štěpánové (Petr Janeček)
Jubilantka Jarmila Pechová (Věra Frolcová)
Odešla Milada Bimková (Klára Císaríková)

Přehlídky, koncerty
Brněnský koncert k poctě Františka Sušila (Jitka Matuszková)
Soutěž „Děti a píseň – Zpěváček 2018“ (Zita Skořepová)

Recenze
J. Nosková: „Proč to vyprávím?“ První polovina 20. století v písemných vzpomínkách německých obyvatel Brna / „Warum erzähle ich das?“ Die erste Hälfte des 20. Jahrhunderts in schriftlichen Erinnerungen deutscher Bewohner Brünns (Marta Šrámková)
Kolektiv autorů: Recetario medicinal Azteca (Oldřich Kašpar)
L. Bidgood: Czech Bluegrass. Notes from the Heart of Europe (Irena Přibylová)
Pavel Raška: Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu (1774) (Marta Toncrová)

Resumé


Národopisná revue 2/2018 je věnována tématu Volný čas jako předmět etnologického studia. Lidija Vujačić analyzuje volný čas z hlediska nově vytvářené „kultury potřeb“ podmíněné dnešním mediálním vlivem (Fenomenologie volného času a homo consumens). Ľubica Voľanská se zaměřuje na problematiku volného času souvisejícího s odchodem do důchodu a na nové sociální role, které tento zlom v životě lidí nastoluje („Starneme pri tom, že stále niečo robíme...“: Dôchodok ako voľný čas?). Joanna Maurer se věnuje volnému času polských migrantů jako faktoru odrážejícímu míru jejich integrace (Volný čas migrantů na příkladu Poláků v Brně). Anežka Hrbáčková přestavuje výzkum mezi účastníky setkání zaměřených na hudební a taneční folklor, a to z pozice hudební antropologie a jejího vnímání hudby jako sociálního aktu (Folklorní mejdlo: „Folkloristé“ v Praze jako kulturní kohorta). Kateřina Černíčková se zaměřila na vývoj soutěžních přehlídek v oblasti československého a později českého folklorního hnutí coby specifické volnočasové aktivity (Československé přehlídky a soutěže folklorních souborů v druhé polovině 20. století: zrcadlo doby a tvůrčích přístupů).
Rubrika Proměny tradice uveřejňuje příspěvek Aleny Schauerové analyzující výsledky několikaletého projektu „Tady jsme doma – regionální folklor do škol“. Rubrika Ohlédnutí připomíná dvě stě let od úmrtí sběratele Jana Bohumíra Prače a sté výročí úmrtí českého etnologa Karla Fojtíka. Marta Šrámková představuje v rubrice Rozhovor významnou polskou folkloristku Dorotu Simonidesovou. Společenská kronika pak připomíná jubilea etnoložek Ireny Štěpánové (nar. 1948) a Jarmily Pechové (nar. 1958) a otiskuje nekrolog sběratelky lidových písní a tanců Milady Bimkové (1926–2018). V časopise jsou dále otištěny zprávy z přehlídek, koncertů a recenze nových knih.


Fenomenologie volného času a homo consumens

Sociokulturní a ekonomický koncept volného času je v antropologickém diskurzu, zejména v tzv. antropologii každodennosti, stále častějším tématem. Volný čas je primárně naplněn mediálním obsahem, který vytváří novou „kulturu potřeb“. Ta je zastoupena především v materiálních (konzumních) hodnotách, protože spotřeba (nejen zboží, ale i informace, oblíbené symboly, služby ad.) je součástí vzorců každodenního chování (post)moderního člověka v neustálé interakci s novou technologií a všemi typy médií. Studie vychází z předpokladu, že současná identita je nejdříve „definována“ v rámci (každodenního) volného času a že je (pře)formovávána mediálním obsahem, zábavou a tvůrčími procesy a také spotřebou. „Fluidita“ identity v postmoderní době se rovněž odráží v relativizaci stávajících referenčních (hodnotových, ideologických, estetických apod.) bodů, a to zejména prostřednictvím procesu globalizace, která se stává základem nejen pro nové rámce nadnárodní a subkulturní identity, nýbrž také v novém typu polarizace, fragmentace. Transformovaný koncept štěstí, uspokojení a zábavy v moderní společnosti také vedl k přehodnocení smyslu práce a volného času. Z těchto důvodů je otázka „využití“ volného času ze strany homo consumens ve studii většinou pojednávána optikou kulturálních studií – zabývají se totiž současnými otázkami a tématy z praxe každodenního života, tedy populární, mediální a spotřebitelské kultury.

„Starneme pri tom, že stále niečo robíme...“: Dôchodok ako voľný čas?

Štúdia sa venuje fenoménu voľného času osôb po odchode do dôchodku, pričom tieto dve slovné spojenia sú vo verejnom diskurze v európskom priestore často chápané ako ekvivalenty. Výskumy však ukazujú, že v realite je život ľudí na dôchodku naplnený rozličnými činnosťami, ktoré zvyčajne nemusia byť klasifikované ako voľnočasové aktivity. V súlade s konceptami 3. veku, aktívneho či úspešného starnutia a busy ethic problematizuje, ako ľudia v období, keď už nič nemusia, ale veľa ešte zvládajú, nadobúdajú v spoločnosti rôzne roly. Voľby či rozhodnutia o náplni času na dôchodku sú bezpochyby ovplyvňované diskusiou o práve na oddych, stúpajúcej hodnote voľného času a prehodnocovaní hodnoty práce v osobnom i spoločenskom živote na jednej strane a určitom tlaku byť v spoločnosti naďalej prospešnými a aktívnymi na strane druhej. Autorku zaujímalo, ako načrtnutú diskusiu reflektuje skupina ľudí, ktorá sa najmä v európskom prostredí stáva vzhľadom na demografický vývoj v našich krajinách čoraz početnejšou – najstaršia generácia v spoločnosti. Je totiž konfrontovaná s dvomi odlišnými postojmi na opačnom konci hodnotového spektra. Empirický základ pre štúdiu tvorí kvalitatívny výskum založený na etnografickom interview s ľuďmi v preddôchodkovom veku a na dôchodku na Slovensku so špecifickou témou prípravy na dôchodok a života na dôchodku, rovnako ako výsledky niekoľkých focus groups s touto skupinou ľudí.

Volný čas migrantů na příkladu Poláků v Brně

Článek se zaměřuje na analýzu trávení volného času migrantů na příkladu polské menšiny v Brně. Na základě zúčastněného pozorovaní a rozhovorů s polskými migranty, kteří strávili v Brně nejméně rok, lze odhalit rozmanitost způsobů trávení volného času a zároveň společné tendence objevující se v době volna. Vnímání volného času migranty v novém místě pobytu je zatíženo kontextem místa původu a zvyklostmi tam vytvořenými. Analýza volného času přistěhovalců ukazuje míru integrace migrantů a míru jejich zájmu o aktivní účastnění se života v novém prostředí. Během volného času je udržován kontakt se zemí původu – rodinou, známými, kulturním pozadím. Formuluje se specifický habitus migrantů, uskutečňující se díky jejich pobývání „tady“ a „tam“ (většina migrantů využívá svůj volný čas k cestování domů), dochází ke konstrukci transnacionální totožnosti. Volný čas se stává rovněž prostorem méně a více oficiálních setkání Poláků v rámci vlastní jazykové a etnické skupiny.

Folklorní mejdlo: „Folkloristé“ v Praze jako kulturní kohorta

Studie je zaměřena na komunitu lidí zabývajících se hudebním a tanečním folklorem. Autorka vychází z hudebněantropologického pojetí hudby jako sociálního aktu a na zkoumaný terén aplikuje koncept hudebních revivalů C. Bithellové a J. Hillové a kulturní kohorty T. Turina. Terén si vymezila v současné době pravidelně konanou pražskou hudebně-taneční akcí, organizátory nazvanou „Folklorní mejdlo“. Definuje ji jako propojení světa modernity, který život v české metropoli nabízí, a světa lidových tradic (folkloru). Prostřednictvím zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů zkoumá způsob vyjednávání konceptů autenticity a legitimity, jejího udělování jednotlivým aktérům a objektům a obecněji tím, jak probíhá konstrukce folkloru aktéry události a jak výsledný konstrukt vypadá. Praha jako fluidní hudební prostředí umožňuje utváření a vyjednávání tradic (v pojetí H. Glassieho) probíhajících různými směry. Jedna z tradic, které mají rekurzivní povahu a aktérům slouží ke konstruování významů a uskutečňování sociokulturní změny je spojena s konceptem folkloru. Folklorní hudba má tímto způsobem v pojetí mých informátorů potenciál čelit tlaku modernity, a to díky dalším ve studii popsaným rovinám, které v sobě zahrnuje.

Československé přehlídky a soutěže folklorních souborů v druhé polovině 20. století: zrcadlo doby a tvůrčích přístupů

Studie se zabývá problematikou lidového tance na jevišti v českém kulturním kontextu. Hlavním cílem je sledování vývoje národní i celostátní soutěže/přehlídky folklorních souborů jako jednoho z významných fenoménů spjatého s rozvíjením uměleckých hodnot specifického československého jevištního žánru v druhé polovině 20. století. Autorka přibližuje historii tohoto v mnoha ohledech unikátního fenoménu se všemi jeho myšlenkovými polohami, vnitřními rozpory i proměnami uvažování. Zejména v 50. letech se v souvislosti s jevištní prezentací lidového tance dostávaly do popředí také otázky týkající se dobových kulturněpolitických tendencí, které pak v 60. letech postupně oslabovaly a do popředí zájmu se stále více dostávala vlastní tvorba folklorních souborů. Ukazuje se, že právě díky této široké platformě vzniknul v rámci folklorního hnutí významný myšlenkový proud, který postupem času přivedl lidový tanec na scéně do podoby, která se podstatným způsobem odlišuje od toho, jak je lidový tanec na scéně pojímán v jiných zemích.