Národopisná revue 2/2021 je věnována tématu Národní školy v etnologii a sociokulturní antropologii.
Severoamerická folkloristics mezi folkloristikou a evropskou etnologií (Petr Janeček)
Nástin vývoje mexické antropologie od počátku 19. století do roku 1948 (Oldřich Kašpar)
Folkloristické terénní výzkumy v Srbsku: historický přehled a perspektivy vývoje (Sonja Petrović)
Třicet let samostatné ukrajinské etnomuzikologie (1990–2020) (Iryna Dovhaljuk – Lina Dobrjanska)
Rieger, nebo Grimm? Romantický a pragmatický přístup k etnologickému zkoumání práva (Tomáš Ledvinka)
Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.
Severoamerická folkloristics mezi folkloristikou a evropskou etnologií
Přehledová studie se zaměřuje na stručný nástin dějin a disciplinární identity severoamerických folkloristických studií (folkloristics, folklore studies, folklore) s důrazem na oblast slovesné kultury. Prezentována jsou hlavní výzkumná témata, badatelské školy, osobnosti a také historie institucionalizace oboru na amerických univerzitách po druhé světové válce. Po stručném představení počátků, kdy se severoamerická folkloristická studia výrazněji neodlišovala od britských a kontinentálních bádání, je popsán jejich rozvoj v meziválečném období a především v 60. a 70. letech 20. století, kdy došlo k jejich emancipaci díky unikátně americkému důrazu na studium folklorní performance. Kriticky laděný přehledový text tak seznamuje se základními konturami tohoto specifického oboru, provozovaného především v USA a Kanadě, který představuje v mnoha ohledech svébytnou vědeckou disciplínu s úzkými vazbami na mezinárodní folkloristiku, evropskou etnologii a antropologické vědy vůbec.
Nástin vývoje mexické antropologie od počátku 19. století do roku 1948
Přehledová studie se snaží postihnout základní rysy vývoje mexické antropologie od „formativních“ počátků na samém prahu 19. století až po založení Národního indigenistického institutu v roce 1948. Důraz je kladen na historické kořeny pozdější vědecké disciplíny, přínos zahraničních badatelů k rozvoji oboru v 19. a první polovině 20. století a na proměnlivý vývoj stálé konstanty mexických etnografických a antropologických antropologických bádání – všudypřítomné otázky indigenismu. Stranou nestojí ani popis a analýza činnosti základních institucí muzejního a akademického typu, stejně jako prvních odborných periodik. Práce také analyzuje dopady jednotlivých přelomových událostí mexických dějin vymezeného období na vývoj oboru (druhé mexické císařství v 19. století, diktatura Porfiria Díaze, poslední dvě desetiletí 19. a první desetiletí 20. století, mexická revoluce let 1910–1917, pozdější období „cardenismu“ apod.). Autor vycházel při koncipování textu ze studia archivních dokumentů, dobové mexické etnografické a muzejní literatury a ze současných odborných prací zejména mexických a amerických antropologů.
Folkloristické terénní výzkumy v Srbsku: historický přehled a perspektivy vývoje
Přehledová studie je věnována nejvýznamnějším momentům historie shromažďování srbské slovesné tradice, počínaje středověkými památkami a záznamy přes novověké zaznamenávání lidových písní na území obývaném Srby až k systematické sběratelské činnosti Vuka Karadžiće a současným folkloristickým terénním výzkumům. Autorka poukazuje na charakteristické motivace sběratelů v různých obdobích a na místo a roli folkloru při vytváření obrazu národní minulosti a budování národní identity Srbů. Zvláštní pozornost je věnována vývoji metodologie terénních výzkumů, která se pohybovala od zásad a doporučení raných sběratelů a vytváření dotazníků pro sběr materiálu až k současným interdisciplinárním vlivům na chápání terénu a role badatele. Samostatně jsou popsány současné formy a tendence vývoje terénních výzkumů folkloru v Srbsku a jejich význam pro vývoj srbské folkloristiky jako celku.
Třicet let nezávislé etnomuzikologie na Ukrajině (1990–2020)
Článek podává přehled ukrajinské etnomuzikologie mezi lety 1990 a 2020. Toto období je typické všeobecným vývojem vědy především s ohledem na skutečnost, že Ukrajina získala nezávislost. Studie se zaměřuje na hlavní otázky týkající se etnomuzikologie v mnoha směrech. Pozornost je především věnována činnosti nejdůležitějších moderních ukrajinských etnomuzikologických vědeckých a vědecko-pedagogických institucí a menších regionálních center. Analyzovány jsou také nejdůležitější směry činnosti těchto center, jako je dokumentace hudebního folkloru (etnografická a archivní), etnomuzikologická pedagogika, konference, publikace atd. Kromě toho jsou diskutovány vědecké úspěchy v tak důležitých oblastech, jako jsou teoretická a metodická, regionální a typologická, historická, etnoorganologická a etnochoreologická, včetně zdrojových studií atd. V závěru článek všeobecně popisuje stav ukrajinské etnomuzikologie dnes a nastiňuje její vyhlídky do budoucnosti.
Rieger, nebo Grimm? Romantický a pragmatický přístup k etnologickému zkoumání práva
Předkládaný článek sleduje genealogii pojmového definování právního folkloru ještě před vznikem evropské právní etnologie, a to především v rámci historickoprávní školy první poloviny 19. století. Zdůrazněna je návaznost na starší právní bádání 18. století, antiquitates iuris germanici, Herderovo studium biblických pramenů v původních jazycích a koncept starých právních zvyklostí jakožto součásti lidové poezie u Jacoba Grimma. Důraz je kladen na odlišnost těchto pojetí od jiných, souběžných (Rieger, Mader) a starších pojetí (Achenwall, Möser) a na pochopení historického kontextu, zejména na význam zrušení říšské ústavy pro strukturování zájmu o právní folklor v letech 1806–1871. Pozdější pojmové vymezení objektu studia jako zvykového práva (Puchta) a lidového práva (Beseler) je hodnoceno z retrospektivní perspektivy současné právní antropologie. Závěrem autor poukazuje na konstitutivní význam expanze v právní představivosti: rozšíření pramenů, v nichž lze hledat právo i u zdánlivě neprávních zdrojů (včetně literatury a folkloru); rozšíření prostorového horizontu (indoevropský, světový) a rozšíření časového horizontu (raný středověk, historie lidstva).
