Národopisná revue 3/2016 nastoluje téma Lidový oděv redivivus – funkce kroje ve 21. století. Eva Románková ve své studii podává přehled vývoje lidového oděvu ve vybraných evropských oblastech (Od národního hnutí k folklorismu: proměna lidového oděvu v Evropě v 19. a 20. století). Simone Egger se věnuje vnímání lidového oděvu jako sociálního symbolu („Kroj“ v postmoderně. Politika identity, inscenování, identifikace). Marta Ulrychová představuje ve svém příspěvku život kroje v německém pohraničí (Funkce „Trachtu“ v životě obyvatel severní části Bavorského lesa /současný stav/). Bjørn Sverre Hol Haugen přibližuje současnou existenci lidového oděvu v Norsku (Rekonstruované časy. Případová studie k norskému lidovému oděvu).
Rubrika Proměny tradice přináší příspěvek René Kopeckého Smírčí kříž v Jetenovicích, v rubrice Ohlédnutí se Oldřich Kašpar zabývá výtvarnými artefakty zobrazujícími panoramata měst i přírody (Kosmorama XVIII. a XIX. století jako etnografický pramen) a Ondřej Volčík připomíná sté výročí narození hudebníka, pedagoga a folkloristy Vladimíra Klusáka (1916–1991). Společenská kronika je věnována jubileím etnologů Jiřího Langra (*1936), Ludmily Tarcalové (*1946), Aleny Křížové (*1956), Věry Frolcové (*1956) a Jiřího Traxlera (*1946). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, konferencí, festivalů a recenze nových publikací.
Od národního hnutí k folklorismu: proměna lidovéhu oděvu v Evropě v 19. a 20. století
Evropská společnost 19. a 20. století prošla řadou proměn způsobených hospodářskými, sociálními a politickými důvody. V návaznosti na ně se evrospké státy upínaly k symbolům národní jedinečnosti, kterou často hledaly v projevech tradiční lidové kultury. Mezi nejvýznamnější z nich patřil lidový oděv. V řadě evropských zemí od poslední čtvrtiny 18. století vznikaly snahy o vytvoření národního oděvu, a to především v souvislosti s rozšířením ideí romantismu. Potřeba národního kroje byla určována historickými okolnostmi a postavením daného státu či etnika ve vztahu k národům, jenž je obklopovaly. Tímto způsobem vzniklo např. spojení dirndlu a kožených kalhot v německy mluvících zemích či norský bunad. V duchu romantického nazírání na venkov přijali oděv ze Skotské vysočiny jako symbol svých politických cílů také skotští aristokraté. Ve státech východní Evropy proběhlo odkládání lidového oděvu výrazně později, často až v průběhu 20. století. Uchovala se zde proto regionální rozrůzněnost, která nevedla k vytvoření jednoho typu národního kroje. Ten se nepodařilo plně prosadit ani v českých zemích, ačkoliv se v průběhu 19. i 20. století objevovaly snahy o vytvoření národního oděvu se silnou identifikační funkcí. Současní nositelé a výrobci se při rekonstrukcích naopak stále více zajímají o původní lokální podobu a variabilitu lidového oděvu.
„Kroj“ v postmoderně. Politika identity, inscenování, identifikace
Globalizovaná přítomnost je v podstatné míře formována pohyblivostí a analogií možností. Ústřední úlohu v komunikaci hraje zprostředkování obrazů přes digitální média. Projevy, které se dají zařadit pod nálepku etnické kultury, v estetickém světě v žádném případě nezastaraly, naopak se od počátku tisíciletí těší rostoucí pozornosti. Zaměření na téma lidového oděvu, resp. kroje se dá z etnografického pohledu ukotvit mezi klišé „politika identity“, „inscenování“ a „identifikace“. Příspěvek se pomocí nejrůznějších příkladů, které jsou spojeny především s alpským prostorem, zabývá otázkou toho, jakými významy je dnes naplněno zacházení se specifickými střihy, tradicemi a typickými vzory a do jaké míry se vypořádávání s etnokulturně kódovanými objekty v současné době podílí na hledání časového, prostorového a společenského řádu.
Funkce „Trachtu“ v životě obyvatel severní části Bavorského lesa (současný stav)
Zejména v posledním desetiletí lze v Bavorsku zaznamenat narůstající oblibu svátečního oděvu, které se svým střihem, barevností, zdobností a jednotlivými doplňky hlásí k tradičnímu venkovskému i městskému odívání. Ve sledované lokalitě – části Bavorského lesa – pro něj místní obyvatelé používají výraz Tracht. Protože tomuto fenoménu byla v odborné literatuře dosud věnována jen malá pozornost, opírá se autorka pouze o svůj dlouhodobý terénní výzkum, založený na zúčastněném pozorování a polostrukturovaných rozhovorech s místními obyvateli. Nejprve se snaží vysvětlit dva základní používané pojmy – Tracht a Dirndl, od nichž se posléze dostává k dalším oděvním součástkám. V popisech mužského a ženského oděvu však načrtává pouze obecné a stabilizované rysy, neboť rozsahem omezená studie jí nedovoluje provést hlubší sondy do různorodých variant. Ty nejsou pouze výsledkem příležitostí, k nimž se Tracht obléká, ale zároveň i důsledkem rychlých módních změn jako výsledku strategií módních návrhářů. Autorka si především všímá, jak Tracht plní funkci svátečního oděvu a spolkového stejnokroje. Zatímco jeho lokálně reprezentativní funkce je téměř nulová (vyjma hudebních kapel nerozlišuje žádnými atributy obyvatele jednotlivých obcí a měst), je Tracht jednoznačným indikátorem rozlišení příslušnosti ke spolkům. Jsou-li spolky zaměřeny profesně, lze hovořit i o jistém významu stavovské funkce. Jelikož se v případě severní části Bavorského lesa jedná o příhraniční oblast sousedící s Českou republikou, autorka se zároveň snaží upozornit na vzájemné ovlivňování ve způsobu odívání. Češi Tracht neoblékají, ale přijímají od bavorských sousedů pouze součástky každodenního oblečení (např. muži oblíbenou kombinaci kostkované košile a džín), výjimečně Murtalerhut, plstěný klobouk s širokou krempou. V případě uvedené tematiky jsou žádoucí další návazné studie.
Rekonstruované časy: případová studie k norskému lidovému oděvu
V mnoha regionech Norska se různé součástky lidového oděvu vyvinuly v před-industriální době, některé z nich byly používány ještě ve 20. století. Dnes jsou udržovány a používány ke zvláštním příležitostem. Starší lidový oděv je rovněž oživován jako součást dnešního kulturního dědictví. Tato studie popisuje obrodu lidového oděvu v Norsku a rozebírá, jak jsou při revitalizaci zastoupeny otázky časové. Jako případová studie pro tento průzkum posloužil lidový oděv jedné konkrétní oblasti v západním Norsku. Hlavním cílem této studie je odhalit, jak spletitostmi lidového oděvu prostupují chronologie, dějiny umění, trendy a tradice.
