Národopisná revue 3/2016

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 3/2016

Vloženo: 14. 10. 2016
OBSAH

Studie k tématu Historický oděv redivivus
Od národního hnutí k folklorismu: proměna lidového oděvu v Evropě v 19. a 20. století (Eva Románková)
"Kroj" v postmoderně. Politika identity, inscenování a identifikace (Simone Egger)
Funkce "Trachtu" v životě obyvatel severní části Bavorského lesa (současný stav) (Marta Ulrychová)
Rekonstruované časy. Případová studie k norskému lidovému oděvu (Bjørn Sverre Hol Haugen)

Proměny tradice
Smírčí kříž v Jetenovicích (René Kopecký)

Ohlédnutí
Kosmorama XVIII. a XIX. století jako etnografcký pramen (Oldřich Kašpar)
100 let od narození Vladimíra Klusáka (Ondřej Volčík)

Společenská kronika
Jubilující Jiří Langer (Daniel Drápala)
Laudácio Ludmile Tarcalové (Magdaléna Rychlíková)
Přátelský pozdrav Aleně Křížové k životnímu jubileu (Miroslav Válka)
Oslávenkyňa Věra Frolcová (Eva Krekovičová)
Jubilejní ohlédnutí za dílem Jiřího Traxlera (Zdeněk Vejvoda)

Výstavy
Muzeum v bavorské části hraničního nádraží v Bayerisch Eisensteinu (Marta Ulrychová)
Výstava k 125. výročí narození Antonína Václavíka (Josef Jančář)
Umění australských domorodců − tentokrát v srdci Českého středohoří (Barbora Půtová)
Lufťáci maleničtí. Život na letním bytě na přelomu 19. a 20. století (Marta Ulrychová)

Zprávy
Muzeum v přírodě Rochus se otevřelo veřejnosti (Martin Novotný)

Konference
Prezentace venkovského stavitelství v muzeích v přírodě a muzejních expozicích (Roman Malach)
20. konferencia z cyklu Etnológ a múzeum (Nadja Balošáková)

Festivaly, koncerty
Průsečík světů na MFF Strážnice 2016 (Michal Záhora)
Kultura folkloru – folklorní kultura: 71. ročník MFF Strážnice (Dragana Radojičić)

Recenze
R. Hlúšek: Nican mopohua. Domorodý príbeh o zjavení Panny Márie Guadalupskej (Oldřich Kašpar)
G. Novotný: Tři lesní inženýři. Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner (Jiří Woitsch)
V. Vrlová – L. Drápalová – I. Válek: Návrat ke kořenům. Lidová kultura a tradice na Moravskoslovenském pomezí (Karel Pavlištík)
S. Burlasová: Naratívne piesne o zbojníkoch. Príspevok k porovnávaciemu štúdiu (Marta Toncrová)
J. Plocek: Kroužení nad Vysočinou, hudbou a jedním festivalem (Karel Pavlištík)

Resumé


Národopisná revue 3/2016 nastoluje téma Lidový oděv redivivus – funkce kroje ve 21. století. Eva Románková ve své studii podává přehled vývoje lidového oděvu ve vybraných evropských oblastech (Od národního hnutí k folklorismu: proměna lidového oděvu v Evropě v 19. a 20. století). Simone Egger se věnuje vnímání lidového oděvu jako sociálního symbolu („Kroj“ v postmoderně. Politika identity, inscenování, identifikace). Marta Ulrychová představuje ve svém příspěvku život kroje v německém pohraničí (Funkce „Trachtu“ v životě obyvatel severní části Bavorského lesa /současný stav/). Bjørn Sverre Hol Haugen přibližuje současnou existenci lidového oděvu v Norsku (Rekonstruované časy. Případová studie k norskému lidovému oděvu).
Rubrika Proměny tradice přináší příspěvek René Kopeckého Smírčí kříž v Jetenovicích, v rubrice Ohlédnutí se Oldřich Kašpar zabývá výtvarnými artefakty zobrazujícími panoramata měst i přírody (Kosmorama XVIII. a XIX. století jako etnografický pramen) a Ondřej Volčík připomíná sté výročí narození hudebníka, pedagoga a folkloristy Vladimíra Klusáka (1916–1991). Společenská kronika je věnována jubileím etnologů Jiřího Langra (*1936), Ludmily Tarcalové (*1946), Aleny Křížové (*1956), Věry Frolcové (*1956) a Jiřího Traxlera (*1946). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, konferencí, festivalů a recenze nových publikací.


Od národního hnutí k folklorismu: proměna lidovéhu oděvu v Evropě v 19. a 20. století

Evropská společnost 19. a 20. století prošla řadou proměn způsobených hospodářskými, sociálními a politickými důvody. V návaznosti na ně se evrospké státy upínaly k symbolům národní jedinečnosti, kterou často hledaly v projevech tradiční lidové kultury. Mezi nejvýznamnější z nich patřil lidový oděv. V řadě evropských zemí od poslední čtvrtiny 18. století vznikaly snahy o vytvoření národního oděvu, a to především v souvislosti s rozšířením ideí romantismu. Potřeba národního kroje byla určována historickými okolnostmi a postavením daného státu či etnika ve vztahu k národům, jenž je obklopovaly. Tímto způsobem vzniklo např. spojení dirndlu a kožených kalhot v německy mluvících zemích či norský bunad. V duchu romantického nazírání na venkov přijali oděv ze Skotské vysočiny jako symbol svých politických cílů také skotští aristokraté. Ve státech východní Evropy proběhlo odkládání lidového oděvu výrazně později, často až v průběhu 20. století. Uchovala se zde proto regionální rozrůzněnost, která nevedla k vytvoření jednoho typu národního kroje. Ten se nepodařilo plně prosadit ani v českých zemích, ačkoliv se v průběhu 19. i 20. století objevovaly snahy o vytvoření národního oděvu se silnou identifikační funkcí. Současní nositelé a výrobci se při rekonstrukcích naopak stále více zajímají o původní lokální podobu a variabilitu lidového oděvu.

„Kroj“ v postmoderně. Politika identity, inscenování, identifikace

Globalizovaná přítomnost je v podstatné míře formována pohyblivostí a analogií možností. Ústřední úlohu v komunikaci hraje zprostředkování obrazů přes digitální média. Projevy, které se dají zařadit pod nálepku etnické kultury, v estetickém světě v žádném případě nezastaraly, naopak se od počátku tisíciletí těší rostoucí pozornosti. Zaměření na téma lidového oděvu, resp. kroje se dá z etnografického pohledu ukotvit mezi klišé „politika identity“, „inscenování“ a „identifikace“. Příspěvek se pomocí nejrůznějších příkladů, které jsou spojeny především s alpským prostorem, zabývá otázkou toho, jakými významy je dnes naplněno zacházení se specifickými střihy, tradicemi a typickými vzory a do jaké míry se vypořádávání s etnokulturně kódovanými objekty v současné době podílí na hledání časového, prostorového a společenského řádu.

Funkce „Trachtu“ v životě obyvatel severní části Bavorského lesa (současný stav)

Zejména v posledním desetiletí lze v Bavorsku zaznamenat narůstající oblibu svátečního oděvu, které se svým střihem, barevností, zdobností a jednotlivými doplňky hlásí k tradičnímu venkovskému i městskému odívání. Ve sledované lokalitě – části Bavorského lesa – pro něj místní obyvatelé používají výraz Tracht. Protože tomuto fenoménu byla v odborné literatuře dosud věnována jen malá pozornost, opírá se autorka pouze o svůj dlouhodobý terénní výzkum, založený na zúčastněném pozorování a polostrukturovaných rozhovorech s místními obyvateli. Nejprve se snaží vysvětlit dva základní používané pojmy – Tracht a Dirndl, od nichž se posléze dostává k dalším oděvním součástkám. V popisech mužského a ženského oděvu však načrtává pouze obecné a stabilizované rysy, neboť rozsahem omezená studie jí nedovoluje provést hlubší sondy do různorodých variant. Ty nejsou pouze výsledkem příležitostí, k nimž se Tracht obléká, ale zároveň i důsledkem rychlých módních změn jako výsledku strategií módních návrhářů. Autorka si především všímá, jak Tracht plní funkci svátečního oděvu a spolkového stejnokroje. Zatímco jeho lokálně reprezentativní funkce je téměř nulová (vyjma hudebních kapel nerozlišuje žádnými atributy obyvatele jednotlivých obcí a měst), je Tracht jednoznačným indikátorem rozlišení příslušnosti ke spolkům. Jsou-li spolky zaměřeny profesně, lze hovořit i o jistém významu stavovské funkce. Jelikož se v případě severní části Bavorského lesa jedná o příhraniční oblast sousedící s Českou republikou, autorka se zároveň snaží upozornit na vzájemné ovlivňování ve způsobu odívání. Češi Tracht neoblékají, ale přijímají od bavorských sousedů pouze součástky každodenního oblečení (např. muži oblíbenou kombinaci kostkované košile a džín), výjimečně Murtalerhut, plstěný klobouk s širokou krempou. V případě uvedené tematiky jsou žádoucí další návazné studie.

Rekonstruované časy: případová studie k norskému lidovému oděvu

V mnoha regionech Norska se různé součástky lidového oděvu vyvinuly v před-industriální době, některé z nich byly používány ještě ve 20. století. Dnes jsou udržovány a používány ke zvláštním příležitostem. Starší lidový oděv je rovněž oživován jako součást dnešního kulturního dědictví. Tato studie popisuje obrodu lidového oděvu v Norsku a rozebírá, jak jsou při revitalizaci zastoupeny otázky časové. Jako případová studie pro tento průzkum posloužil lidový oděv jedné konkrétní oblasti v západním Norsku. Hlavním cílem této studie je odhalit, jak spletitostmi lidového oděvu prostupují chronologie, dějiny umění, trendy a tradice.