Národopisná revue 3/2018 otevírá téma Proměny společnosti a kultury po vzniku nového státu. Michal Pavlásek se zaměřuje v širším historickém kontextu na výzkum adaptace českých přistěhovalců do oblasti Banátu, konkrétně v srbské lokalitě Veliké Srediště (Z českých zemí do jihovýchodní Evropy: případová studie překonávání diskontinuity). Jana Nosková se věnuje tematice domova u obyvatel německého původu a jejich potomků, kteří zůstali v českém pohraničí i po nuceném odchodu – vymístění – německého etnika po druhé světové válce (Heimat je Heimat? Tematizování „domova“ ve vzpomínkách zůstavších německých obyvatel českých zemí). Martin Soukup představuje ve své studii Papuu-Novou Guineu v jejím vývoji od koloniálního státu po oficiální samostatnost („Povstaňte, všichni synové této země“: společenské změny na Papui-Nové Guinei po získání samostatnosti). Martin Štoll přináší zhodnocení zásadních společenských témat v době rozpadu Československa a vzniku České republiky (1992–1996) na základě dokumentárního cyklu filmové společnosti FEBIO (OKO – pohled na (tehdejší) současnost. 37 hodin autorského svědectví o české společnosti v novém státě). Mimo hlavní téma je zařazena studie srbské etnoložky Miroslavy Lukić Krstanović zabývající se humanitárními akcemi v Srbsku a rolí médií při utváření veřejného názoru v oblastech vnímání a hodnotových systémů (Humanitarian Action, Solidarity and the Market of Interest in Serbia: The media diskurse).
Rubrika Proměny tradice přináší fejeton Síla tradice, který je zamyšlením nad kulturním dědictvím v současné společnosti (autor Josef Holcman). Rubrika Ohlédnutí připomíná 70. výročí úmrtí reportéra Egona Erwina Kische (autor Oldřich Kašpar) a také vznik české a slovenské sekce CIOFF (autor Josef Jančář). Rubrika Rozhovor je věnována životnímu jubileu etnoložky Hany Dvořákové (*1948), rubrika Společenská kronika pak připomíná jubilea etnomuzikologa Dušana Holého (*1933) a etnoložky Vlasty Ondrušové (*1948), uveřejňuje také nekrolog slovenské etnoložky Zuzany Profantové (1953–2018). Další pravidelné rubriky informují o výstavách, festivalech a nových publikacích.
Z českých zemí do jihovýchodní Evropy: případová studie překonávání diskontinuity
Studie reflektuje adaptační a hospodářské mechanismy fungování vybrané náboženské komunity vystěhovalců (reformovaných evangelíků původem z jihovýchodní Moravy), která v polovině 19. století dosídlila multietnickou obec Veliké Srediště ležící v dnešním srbském Banátu. Migrace sledovaných kolonistů ze střední Evropy byla spojena s procesem překonávání momentu diskontinuity (odchodu z místa původu) prostřednictvím adaptace v novém prostředí. Text představuje institucionální mechanismy, které byly příchozími využity, aby fázi diskontinuity přinášející nejistotu z budoucího života v novém prostředí překonali. Na základě písemných pramenů předkládáme tezi, že tato sociální skupina si z Moravy do jižních Uher přenesla již fungující sociální organizaci – autonomní sborové společenství s vlastními normami, formou hospodaření, konfesionální školou a rodinnou náboženskou výchovou. Návaznost na před-migrační model náboženské organizace přenesený aktéry migrace vycházela ze skutečnosti, že byl v regionu původu léty prověřený, odzkoušený a funkční. Skrze ukázky některých praktik tohoto osvojeného modelu argumentuji, že se jednalo o sociální praxi, kterou byl proces postupné adaptace v novém prostředí výrazně usnadněn a urychlen.
„Heimat je Heimat“: tematizování „domova“ ve vzpomínkách zůstavších německých obyvatel českých zemí
Pohraničí českých zemí prošlo v letech 1945–1946 zásadní sociální a kulturní proměnou danou vysídlením většiny obyvatelstva německého původu, příchodem nových osídlenců, vznikem „železné opony“ či socializací zemědělství. Ve veřejném diskurzu se po roce 1989 vytvořil obraz o vykořeněném pohraničí. Studie se zabývá tím, jak tematizují domov obyvatelé německého původu a jejich potomci, kteří mohli v pohraničí českých zemí po roce 1945/1946 zůstat, ale kterým se zároveň po roce 1945 zcela změnil jejich žitý svět. Empirický materiál tvoří rozhovory s osmi osobami provedené metodou orální historie. Autorka rozděluje vyprávění týkající se domova do tří skupin (podle vztahu k času, prostoru a sociální a kulturní sféře) a jako samostatnou kategorii vyděluje vyprávění, v nichž je srovnáván vztah k domovu u těch, kteří zůstali, s těmi, kteří museli odejít. Zároveň se ptá, zda je možné použít pro analýzu vyprávění o domově koncept „Heimat“, což potvrzuje. Analýza materiálu ukazuje, že nejčastěji je „domov“ tematizován v souvislosti s jeho sociálními a kulturními komponentami a že pro interpretaci narativů je nejvýhodnější využít pojem „vymístění“.
„Povstaňte, všichni synové této země“: společenské změny na Papui-Nové Guinei po získání samostatnosti
Předmětem studie je rozbor společenských, politických a ekonomických změn v souvislosti s dekolonalizací bývalého Teritoria Papua a Nová Guinea. Jádro studie tvoří rozbor koloniálního uspořádání a jeho vliv na transformaci společnosti v době před získáním nezávislosti a po vzniku samostatného státu Papua-Nová Guinea. Zvláštním pozornost je věnována analýze formování elit a pracující třídy v dříve rovnostářských komunitách, prolnutí původních tzv. Big-Man systémů s politikou a vlivu monetární ekonomiky na někdejší systémy sociopolitických ceremoniálních směn. Autor dokládá, jak se vlivem koloniálního uspořádání formovala segmentovaná etnická identita obyvatelstva státu Papua-Nová Guinea, kterou autor chápe jako vertikální měřítko etnického vědomí. V případě Papuy-Nové Guiney autor ukatuje, že se etnická identita dělí do čtyř úrovní: vesnická, provinční, teritoriální a národní. Současně autor dokladuje, že se vedle vertikálního členění se v novém státě rozvinulo také horizontální členění, které je výsledkem nástupem monetární ekonomiky.
OKO – pohled na (tehdejší) současnost: 37 hodin autorských svědectví české společnosti v novém státě
Mezi 4. dubnem 1992 a 17. prosincem 1996 odvysílala Česká televize 112 dílů dokumentárního cyklu s názvem OKO – pohled na současnost z dílny tehdy nově založené produkční společnosti Fera Feniče FEBIO. Šlo o první systematický počin po roce 1989 mapovat audiovizuálními prostředky stav transformující se české společnosti a zachycovat její aktuální problémy. Měl-li každý díl délku 20 minut, pak jde o časovou plochu 2 240 minut, tedy přes 37 hodin ryze autorské reflexe tehdejších sociálních jevů, je bankou nejen jevů samotných, ale i možných přístupů k nim. Studie ověřuje, zda a jakými prostředky cyklus dosáhl míry komplexity v oblasti tematické, a následně, jakou dimenzi této dnes archivní jednotce přinesly autorské tvůrčí přístupy a zvolené vyjadřovací postupy. Tuto část autor zkoumá prostřednictvím nového konceptu tzv. klíčové situace, která pomáhá definovat „podobu autorství“, které je pro vyznění tématu zásadní.
Humanitární akce, solidarita a trh zájmů v Srbsku: mediální diskurs
Kodifikace humanitární akce a humanitární pomoci v Srbsku patří do širší oblasti sociální politiky a občanského sektoru, které jsou formovány pod vlivem společenských, hospodářských a politických okolností. Hlavní analytický směr studie je zaměřený na rozluštění ambivalentní tváře humanitarismu nebo spíše humanitárních praktik, které pocházejí z konkrétních společenských, hospodářských a politických okolností v Srbsku. Jedním ze společenských hřišť humanitarismu jsou média, která jsou důležitým přenašečem zpráv a která tvarují veřejný názor v oblastech vnímání a hodnotových systémů. To je důvodem, proč je humanitarismus umístěn v narativním diskurzu médií jako případová studie. Analýza je založena na fundamentální otázce – jak jsou osobní příběhy bídy a nemoci vystavěny jako humanitární příběhy a společenské problémy? Výzkum je založen na analýze novinových článků přetvořených do narativních mechanismů tak, aby vytvořily „následné“ reality, s nimiž se lidé ztotožňují.
