Národopisná revue 4/2011

Č. 4, roč. 21 (2011)

Datum zveřejnění: 11. 12. 2011
PDF
celého čísla
OBSAH

Studie k tématu Vánoce a současnost
Dvě století "Kristova strůmku" (Alena Křížová)
Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví (Marta Ulrychová - Šárka Ladýřová)
Živý betlém - nový fenomén současnosti (vybrané příklady z Moravy) (Ludmila Tarcalová)

Ostatní studie a materiály
Dvojjediný svět Vánoc. Vzpomínky na Vánoce mezi Čechami a Bavorskem (Ulrike Zischka)
Význam rozšíření slováckého verbuňku v Moravských Knínicích na Brněnsku (Jarmila Vrtalová)
Hlína v konstrukcích panonského typu domu (Martin Novotný)

Proměny tradice
Domácí betlémy Siegfrieda Zabela ze Šluknova (1930-2010) (Eva Habel)

Konference
Celostátní seminář k problematice lidového stavitelství ve Svratce (Zuzana Nováková)
Vedecká konferencia o občianskej vojne v Rusku (Ferdinand Vrábel)

Výstavy
Malované vejce: Kraslice ze sbírek Moravského zemského muzea (Jarmila Pechová)

Festivaly, přehlídky
22. Celostátní přehlídka dětských folklorních souborů (Kateřina Černíčková)
Strážnice stráží před zmechanizováním duše. (Zamyšlení nejen nad letošním Slováckým rokem v Kyjově a strážnickým festivalem) (Josef Holcman)

Recenze
E. Večerková: Lidové obyčeje a jejich výtvarné komponenty. Tvary a symboly (Jarmila Pechová)
Kolektiv autorů: Na paletě krojů (Karel Pavlištík)
Z. Vejvoda: K Rokycanům cesta zlatá (Marta Ulrychová)
Slovácko 2010 (Karel Pavlištík)

Zprávy
České sdružení přátel betlémů (Zita Suchánková)
Nositelé tradice lidových řemesel 2011 (Martin Šimša)

Ročníkový obsah
Resumé


Národopisná revue 4/2011 je věnována tématu Vánoce a současnost. Alena Křížová přináší ve své studii přehledný vývoj fenoménu vánočního stromku a jeho zdobení (Dvě století „Kristova strůmku“), Marta Ulrychová a Šárka Ladýřová se věnují současné obyčejové tradici vztahující se ke svátku sv. Lucie (Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví) a Ludmila Tarcalová představuje vznik a vývoj tzv. živých betlémů na Moravě (Živý betlém – nový fenomén současnosti). V rubrice Ostatní studie a materiály jsou uveřejněny osobní vzpomínky na Vánoce v německých rodinách, které byly násilně vyhnány z českého území po 2. světové válce (autorka Ulrike Zischka), terénní materiál z výzkumu slováckého tance verbuňk rozšířeného mimo tento region (autorka Jarmila Vrtalová) a příspěvek o užití hlíny v lidovém stavitelství (autor Martin Novotný).

V Proměnách tradice je představen příběh betlémáře Siegfrieda Zabela, vysídleného Němce ze Šluknova (autorka Eva Habel). Další pravidelné rubriky se věnují zprávám z konferencí, výstav, festivalů a přehlídek, recenzím nových knih a jiným oborovým aktivitám.


Dvě století „Kristova strůmku“

Příspěvek se zabývá výtvarnou a estetickou podobou vánočního stromku od jeho počátků v raném novověku, v českém prostředí od 19. století až po současnost. Zabývá se funkcí vánočního stromu v měšťanské společnosti, kde plnil roli sociální i reprezentativní, jeho významem v armádě, kde se stal symbolem a připomínkou rodiny. Výběr druhu stromu byl dán geografickými a klimatickými podmínkami, kromě tradičních jehličnanů (jedle, smrk, borovice) se objevovaly i další stálezelené rostliny (buxus, cesmína). Výzdobu tvořily až do poloviny 19. století jedlé potraviny, pochutiny a ovoce (oplatky, perníky, datle, fíky, jablka) a také drobné hračky. Od poloviny 19. století se v saských městech začala rozvíjet výroba vánočních ozdob ze skla, kartonu a plechu, v českých zemích o půlstoletí později. Novým fenoménem téže doby byly čokoládové figurky, záhy sestavované do ozdobných kolekcí. Podstatnou součástí výzdoby bylo osvětlení, nejdříve olejovými lampičkami, voskovými, lojovými a parafinovými svíčkami, od 30. let 20. století se prodávala elektrická světýlka. I když ozdoby procházely po celé 20. století módními změnami, jak ukázal třígenerační dotazníkový výzkum u 183 respondentů z rodin studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a pedagogů Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně, výzdoba vánočního stromu je vnímána jako velmi tradiční záležitost, která nepodléhá aktuálním trendům.

Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví

Studie pojednává o obchůzkách pořádaných 12. prosince – v předvečer svátku sv. Lucie. Je výsledkem terénního výzkumu z let 2007–2011 prováděného ve třech obcích v jižní části Pošumaví v okresu Prachatice (Svatá Maří, Zdíkovec a Zálesí). Zároveň sumarizuje zprávy o stavu obchůzky z  80. let 20. století, tedy z doby, kdy zvyk nebyl aktérkami záměrně prezentován. Bylo rovněž přihlédnuto k informacím uveřejněným na počátku 20. století v časopise Český lid.  Na základě srovnání podob obchůzek zaznamenaných v různých časových rovinách autorky došly k hypotéze o možném vlivu jezuitského kněze Vojtěcha Chanovského (1581–1643), který byl vyslán na misii do svého rodného kraje, aby zde mimo jiné umravňoval průběh přástek. Jako specifická v celé oblasti Šumavy se ve zdejších obchůzkách jeví jednak přítomnost černé lucie odříkávající motlitbu a vystupující jako vůdčí osoba, jíž se ostatní bílé lucie podřizují, jednak doprovodná píseň s textem naučného a mravokárného charakteru a nápěvem, který nevybočuje z písňového fondu daného regionu.

Živý betlém – nový fenomén současnosti (vybrané příklady z Moravy)

Ztvárnění biblické látky o narození Krista ve vánočních hrách se od poloviny devadesátých let 20. století stalo pro mnohé obce a města aktuální vánoční akcí. Na Moravě má více podob a mezi nimi vystupuje zvláštť forma tzv. živého betlému, v jehož středu účinkuje živá rodina farníků, zastupující Svatou rodinu. Spoluúčast na vánočním tajemství mají herci i diváci: obec se dočasně stává Betlémem a lidé společně putují k jeslím. Pro iniciátory je to příležitost vytvořit hru se zpěvy a výstupy. Vznik a vývoj pořádání současných živých betlémů byl zkoumán v oblasti Slovácka – na Uherskohradišťsku, Uherskobrodsku a Strážnicku, kde se od roku 1994 začaly předvádět živé betlémy na otevřeném prostoru. Dotazníky, videozáznamy a zprávy z internetu byly doplněny poznatky o živých betlémech ve vytipovaných lokalitách na Moravě o další formy: živé betlémy v uzavřeném prostoru, vánoční koledování u jesliček, v kostele a u vánočního stromu, a vánoční pořad zvykoslovného charakteru na jevišti. Studie přináší doklady o současné životnosti vánočních her ve specifických formách lokální kultury.

Dvojjediný svět Vánoc. Vzpomínky na Vánoce mezi Čechami a Bavorskem

Podnětem k napsání těchto vánočních impresí z „dvojjediného světa Vánoc“ byl rozhovor autorky s její moravskou kamarádkou o jejich dětství. Rodiče obou žen zřejmě vybavili svoje děti do života stejnými zvyklostmi, obyčeji, stejnými věcmi, stejnou módou i životním stylem. V prvním případě se v jejich duchu dál žilo na Moravě, ve druhém případě si je z Chebska v severozápadních Čechách odnesli s sebou do Bavorska. Ve spoustě každodenních drobných i velkých vzorů chování, ve „stylu přežití” poválečné doby se obě ženy chovaly téměř stejně nebo alespoň velmi podobně. Autorka zjišťovala, že se v lecčems shoduje více se svou kamarádkou z Moravy než s kamarádkami v Bavorsku. Vánoce z doby před rokem 1945 oběma ženám připomínali jejich rodiče, ale také připomínají věci, dopisy a fotografie. Autorčin svět Vánoc vznikl v Čechách. Vánoce mívají na vzpomínky dětí narozených za války, dětí uprchlíků nebo vyhnanců významný vliv. Jejich vlastní zážitky z Vánoc, vzpomínky na vánoční čas i to, jak znaly Vánoce z vyprávění ostatních, jim zůstanou v paměti po celý život. Nosívají si s sebou jakoby dvojí vánoční svět. Tím prvním jsou vyprávění a vzpomínky rodičů, tím druhým jsou vlastní zážitky a zkušenosti z poválečného Německa. Vánoce „tam doma v Čechách“ a Vánoce v novém „domově v Bavorsku“ – dny dětství na sklonku čtyřicátých a v padesátých letech 20. století zformovaly životní styl a tradice přinesené z Čech do zajímavé směsi, o které vypráví i tento materiálový příspěvek.

Význam rozšíření slováckého verbuňku v Moravských Knínicích na Brněnsku

Studie je zaměřena na prezentaci výsledků první etapy terénního výzkumu rozšíření mužského tance slovácký verbuňk v obci Moravské Knínice na Brněnsku. Zabývá se popisem kulturně-společenského vývoje od poloviny 19. století po současnost v dané lokalitě, kterým byly dány podmínky přejímání některých kulturních znaků (kroj, lidové písně a tance, dialekt), původně se vyskytujících pouze na území etnografické oblasti Slovácko. Tanec verbuňk se v obci Moravské Knínice vyskytuje téměř dvacet let a jeho podoba prochází změnami, jejichž průběh a význam autor zachycuje. Popisuje rovněž proměny hodové tradice, tanečního pořádku i hudebního doprovodu při hodových zábavách od počátku 20. století do současnosti. Zmíněna je i úloha Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici jakožto garanta výzkumných, dokumentačních, vzdělávacích, popularizačních a propagačních aktivit spojených se slováckým verbuňkem jako kulturním fenoménem. Uvedené výsledky výzkumu slouží jako východisko pro další plánované terénní výzkumy i audiovizuální dokumentaci výskytu a rozšíření slováckého verbuňku v oblasti Brněnska, které budou realizovány v příštích letech.

Hlína v konstrukcích panonského typu domu

Studie pojednává o hliněných stavbách v oblasti v Pomoraví a ve středním Podunají. Přibližuje některé archeologické nálezy a hledá jejich etnologické analogie. Stavební postupy s použitím hlíny jsou podrobněji analyzovány, jsou sledovány jejich genetické souvislosti. Dosud nejstarší zjištěnou technikou konstrukce hliněných stěn ve zkoumané oblasti je kolová kostra eneolitického objektu s vyplétanými stěnami, jež byla z obou stran nahozena silnou vrstvou mazaniny. Podle některých autorů se jedná o výchozí konstrukční řešení, ze kterého se postupně vyvinuly základní stavební postupy pracující s nepálenou hlínou v použití pro nosné zdivo. Prvním z nich je technika tzv. nabíjení, jež má mít původ v kolové konstrukci opatřené dvěma souběžnými „ploty“. Souhlasně s tímto tvrzením se domníváme, že základem tohoto způsobu může být i pěchování hliněné směsi do volného prostoru mezi dvojitou stěnou z kamene či palisád. Další konstrukcí je vrstvení, jež nahradilo pletené výplně vrstveným hliněným materiálem, který podobně jako pletivo, neměl nosnou funkci. Studie dále popisuje stavění z různých druhů tzv. válků. Posledním stavebním způsobem, kterému je věnována pozornost, je zdění pomocí nepálených cihel, které jsou kladeny v suchém stavu na hliněnou maltu – na rozdíl od výše popsaných stavebních postupě pracujících s vlhkým materiálem, který vysychá až dodatečně ve zdivu. Použití vlhké hlíny se do určité míry ve smyslu technických možností jeví jako limitující. Naproti tomu zdění z cihel, tedy přesně formovaného staviva, nabízí větší množství variant konečného upotřebení ve stavbě.

Studie k tématu Vánoce a současnost
Alena Křížová
Zprávy
Zita Suchánková
Studie k tématu Vánoce a současnost
Marta Ulrychová - Šárka Ladýřová
Zprávy
Martin Šimša
Studie k tématu Vánoce a současnost
Ludmila Tarcalová
Bez rubriky
Ostatní studie a materiály
Ulrike Zischka
Ostatní studie a materiály
Jarmila Vrtalová
Ostatní studie a materiály
Martin Novotný
Proměny tradice
Eva Habel
Konference
Zuzana Nováková
Konference
Ferdinand Vrábel
Výstavy
Jarmila Pechová
Festivaly, přehlídky
Kateřina Černíčková
Festivaly, přehlídky
Josef Holcman
Recenze
Jarmila Pechová
Recenze
Karel Pavlištík
Recenze
Marta Ulrychová
Recenze
Karel Pavlištík
Bez rubriky
Resumé
Dvě století "Kristova strůmku"
České sdružení přátel betlémů
Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví
Nositelé tradice lidových řemesel 2011
Živý betlém - nový fenomén současnosti (vybrané příklady z Moravy)
Ročníkový obsah
Dvojjediný svět Vánoc. Vzpomínky na Vánoce mezi Čechami a Bavorskem
Význam rozšíření slováckého verbuňku v Moravských Knínicích na Brněnsku
Hlína v konstrukcích panonského typu domu
id článku: 555
9929
9928
9927
9926
9925