Národopisná revue 3/2014 je věnována tématu Prostorové proměny kulturních jevů. Daniel Drápala a Martina Pavlicová se ve své studii zamýšlejí nad pojmem etnografický region a jeho formováním (Etnografická rajonizace: úvahy nad jejím historickým vývojem a smyslem současné existence). Jiří Bláha a Alena Dunajová se zabývají jedním z typů krovové konstrukce u venkovských staveb (K původu a rozšíření nůžkových krovů ve střední Evropě). Tereza Zíková a Gabriela Fatková se věnují interakci člověka a krajiny (Lokální identita a paměť krajiny: významné krajinné komponenty v perspektivě aktérů). V rubrice materiálových příspěvků představuje Martin Šimša aplikaci geografického informačního systému na problematiku lidového oděvu (Mapová aplikace Lidový oděv na Moravě) a Jarmila Teturová problematiku současného výzkumu etnokulturních tradic na Moravě (Novodobá hodová tradice v Dobročkovicích na Bučovicku).
Rubrika Ohlédnutí připomíná významné osobnosti z historiografie oboru – sté výročí narození etnografa a etnoorganologa Ludvíka Kunze (1914–2005) a sběratele lidových písní Václava Stuchlého (1914–2000) a nedožité osmdesátiny etnologa Václava Frolce (1934–1992). Společenská kronika přináší jubilea etnoložek Evy Urbachové (*1924) a Zory Vanovičové (*1944) a nekrolog slovesného folkloristy Bohuslava Beneše (1927–2014). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, konferencí, festivalů a recenze nových knih.
Etnografická rajonizace: úvahy nad jejím historickým vývojem a smyslem současné existence
Lokální kultura je dnes vnímána jako důležitý fenomén kultury společnosti, jako identifikační faktor místních obyvatel, jako důležitá součást místa k životu. V řadě případů je zde spojitost, přímá či nepřímá, s tradiční lidovou kulturou. S tím je zároveň spojena problematika etnografické rajonizacea vymezení etnografických regionů, tak jak se zformovaly především v 19. a na počátku 20. století a jak jsou deklarovány jako odkaz tradice až do současnosti. Podstatná je otázka zformování těchto regionů a vývoj kulturního prostředí k nim náležejícího, což je základem úvah předložené studie: nakolik jsou obecná tvrzení o kulturní rajonizaci platná a co je hlavním impulsem pro jejich vývoj. Ke konkrétnímu náhledu na danou problematiku byly vybrány dva moravské etnografické regiony (Slovácko a moravské Záhoří), které jsou dnes pevnou součástí mapy národopisných oblastí. Jejich geneze a vývoj však nejsou totožné. Liší se teritoriálním rozsahem, vyhraněností, vnitřní diferenciací, ale i sílou regionálního povědomí. Obě sondy se snaží ukázat, že vnímání etnografického regionu může být často iodborným stereotypem a že k problematice etnografických regionů je potřeba se vracet v nových kontextech a významech.
K původu a rozšíření nůžkových krovů ve střední Evropě
Krovy venkovských staveb s krokvemi překříženými pod vrcholem střechy, aby nesly hřebenovou vaznici, jsou v středoevropských jazycích označovány jako nůžkové. Autoři se zabývají jejich původem, statickou funkcí a konstrukčním uspořádáním ve vztahu k dalším typům krovových konstrukcí, které se nejčastěji objevují ve venkovském stavitelství, a to především krovům sochovým, vaznicovým a krokevním. Srovnání výsledků plošného terénního výzkumu (doprovázeného archivními rešeršemi a dendrochronologickým datováním dochovaných staveb) provedeného v regionech Znojemska a Vranovska s oblastí slovenského Podunají ukazuje, že geografické rozšíření nůžkového krovu neznamená vždy šíření geneticky totožného jevu. Nůžkové krovy na obou sledovaných územích mají svá specifika a jejich geneze se neshoduje. Zatímco u podunajských střech šlo o postupné zdokonalování, nahrazování sloupcových (sochových) podpor hřebenové vaznice nůžkovými vzpěrami, které nabízejí větší variabilitu v uložení na obvodové stěny, u konstrukcí rozšířených v oblasti Podyjí se jednalo nejspíše o recepci hotového konstrukčního typu uplatněného nejprve na stavbách nobility a následně přizpůsobeného parametrům vesnických obytných a hospodářských staveb.
Lokální identita a paměť krajiny: významné krajinné komponenty v perspektivě aktérů
Příspěvek představuje za pomoci analýzy sémantických domén, Geografického informačního systému (GIS) a interpretačního přístupu významná místa v krajině v mikroperspektivě obyvatel vybraných lokalit plzeňského regionu. Lokality prezentované v příspěvku jsou zástupci různých populačních i krajinných konfigurací. Obec Bušovice je typická populační stabilitou a zemědělským charakterem krajiny, obec Lesná se nachází v pohraniční oblasti, kde se po 2. světové válce zcela vyměnilo obyvatelstvo a dodnes je zde hlavním zdrojem obživy práce v lese; les je zároveň výraznou dominantou zdejší krajiny. V rámci příspěvku je představena mapa krajinných komponent s kulturně-historickou hodnotou stanovenou na základě výpovědí místních obyvatel. Prostřednictvím GIS je možné modelovat, jaká místa v krajině jsou v kolektivní paměti obyvatel vnímána jako významná, a jak se výběr jednotlivých krajinných komponent proměňuje v návaznosti na další charakteristiky informátorů (gender ad.). Kulturní doména sdílených významných míst je dále v textu interpretována, přičemž je kladen důraz na kolektivně sdílené představy aktérů, které se manifestují v prostoru (vytvářejí tzv. místa paměti) a stávají se polem k symbolizaci lokální identity.
Mapová aplikace Lidový oděv na Moravě a etnokartografická prezentace kabátového oděvu
V roce 2011 se Národní ústav lidové kultury ve Strážnici stal řešitelem projektu s názvem Tradiční lidový oděv na Moravě, identifikace, analýza, konzervace a trvale udržitelný stav sbírkového materiálu z let 1850–1950. V rámci tohoto úkolu vznikla celá řada odborných výstupů identifikačního či analytického charakteru. Řada z nich byla odborné i laické veřejnosti prezentována formou odborných studií či publikací. Informace o dokumentovaných oděvních součástech se však podařilo zpřístupnit teprve díky GIS mapovému webu Lidový oděv na Moravě. V něm budou pro badatele zpřístupněny zdrojové informace o součástech lidového oděvu uložených ve sbírkových fondech českých a moravských muzeí. Jednotlivé typy oděvních součástí, jako jsou kalhoty, vesty, kabátky, kabáty, košile, rukávce, sukně a ženské vesty či živůtky atd., jsou identifikovány podle jednotné systematiky a získané informace vloženy do databáze. Ta umožňuje vzájemné porovnávání a vytvoření skupiny se shodnými vlastnostmi. Na jejich základě jsou jednotlivé typy a jejich varianty prezentovány na mapě. Zobrazené piktogramy oděvních součástí umožňují přechod do databázové karty, v níž jsou obsaženy nejen zdrojové informace, ale též kresby a střihový nákres.
Novodobá hodová tradice v Dobročkovicích na Bučovicku
Studie se zabývá novodobou hodovou tradicí v obci Dobročkovice na Bučovicku, která leží v jižní části etnografického regionu Haná. Ve studii jsou shrnuty dostupné prameny dokládající zánik původních projevů lidové kultury v této lokalitě, k němuž došlo již v polovině 19. století. Stěžejní část textu tvoří zhodnocení výsledků terénního výzkumu současné podoby hodů. Výzkum byl proveden v roce 2013. Hody jsou v Dobročkovicích nejvýznamnější folklorní událostí a hlavní taneční příležitostí. Pozornost je věnována přenosu hodových zvyků, tanců, písní a krojů z oblasti Kyjovska s ohledem na jejich funkci v rámci hodové obchůzky a taneční zábavy. V tomto kontextu je popsán význam slováckého tance verbuňk, který se zde také vyskytuje. U verbuňku došlo k proměně tanečních figur, a tím k odklonu od kyjovského regionálního typu. Studie poskytuje základní východiska pro další badatele a zájemce o problematiku novodobých tradic v lokalitách, kde byl v minulosti přerušen a již neobnoven původní proces tradování.