Národopisná revue 1/2015 se věnuje tématu Svatební obřad a jeho proměny. Jana Malecká ve své studii seznamuje čtenáře se strategií výběru muslimských partnerů a způsobem seznamování v sunnitské společnosti, zejména v Sýrii, Jordánsku a Palestině (Hledání muslimské nevěsty: od dohodnutých sňatků k internetové seznamce). Martin Soukup představuje svatební zvyk „kompenzace za nevěstu“ u etnické skupiny Nungon z Papuy Nové Guineje („Adam také přece neplatil za Evu“: kompenzace za nevěstu u Nungonů a její proměny). Marta Ulrychová se zabývá selskou svatbou na Plzeňsku v komparaci českého a německého etnika (Popis svatby Karla Poetzla pořízený v německých obcích na Plzeňsku na konci 19. století v konfrontaci s rukopisnými zápisy a studiemi českých sběratelů v témže regionu). Juraj Hamar a Lenka Filipová představují v materiálovém příspěvku některé aktuální tendence ve slovenském folklorismu (Tradičné čepčenie v kontexte súčasnej svadby na Slovensku), materiálový příspěvek Františka Kašníka je věnován objasnění původu mužských krojových nohavic na jižní Moravě (K problematice údajného vlivu Charvátů dosídlených na Moravu a na rakouské Valticko na lidovou kulturu Podluží).
Rubrika Ohlédnutí přináší zamyšlení Marty Šrámkové u příležitosti dvoustého výročí narození Matěje Mikšíčka (1815–1892), osobnosti z oblasti zájmu o slovesný folklor, příspěvek Marty Toncrové pak připomíná sto padesát let od narození sběratelky lidových písní Františky Kyselkové (1865–1951). Společenská rubrika připomíná jubileum etnoložky Aleny Kalinové (nar. 1955) a úmrtí muzikologa Jana Trojana (1926–2015). V dalších pravidelných rubrikách jsou otištěny zprávy z výstav, festivalů, koncertů a recenze nových knih.
Hledání muslimské nevěsty: od dohodnutých sňatků k internetové seznamce
Studie pojednává o různých strategiích výběru životního partnera a o způsobech seznámení se s ním mezi příslušníky arabské sunnitské společnosti. Prostor je věnován problematice dohodnutých sňatků v rámci endogamních i exogamních manželství, přičemž je zaznamenán rozhodující vliv rodinných příslušníků na uzavření sňatku. Jeho prostřednictvím totiž dochází nejen ke spojení muže a ženy, ale především ke spojení dvou rodin, dochází k posílení vzájemných rodinných a rodových vazeb a k rozšíření rodového vlastnictví. Autorka neopomíjí ani individuální seznamovací strategie dívek a chlapců. Věnuje se také možnostem využívání služeb placené dohazovačky nebo potenciálu internetových seznamek či sociálních sítí. Stěžejním zdrojem informací jsou výpovědi informátorů – sunnitských muslimů pocházejících ze Sýrie, z Jordánska a z Palestiny.
Adam přece také neplatil za Evu“: kompenzace za nevěstu u Nungonů a její proměny
Předmětem studie je teoreticko-empirická analýza kompenzace za nevěstu se zvláštním zřetelem ke kulturám Nové Guineje. Při výkladu autor popisuje obvyklé rysy kompenzace za nevěstu a související antropologické koncepce a vysvětlení. Zvláštní pozornost je věnována vybraným typům artefaktů, jež se v novoguinejských společnostech používají při kompenzaci za nevěstu. Studie se podrobně věnuje popisu a výkladu kompenzace za nevěstu (oretno) u etnické skupiny Nungon obývající pohoří Saruwaged. Autor se zaměřuje zejména na kulturní změny, které ovlivnily praxi kompenzace za nevěstu v této etnické skupině. Jedná se zejména o vliv křesťanství na nungonskou kulturu a zvláště na uzavírání sňatku. Nungonové se hlásí buď k luteránství, nebo adventismu. Příslušníci obou denominací však zaujímají nekompatibilní postoje k oretno, jak je ve studii detailně popsáno. Cílem studie je popsat na příkladu nungonské kultury podobu a proměny kompenzace za nevěstu na Nové Guineji.
Popis svatby Karla Poetzla pořízený v německých obcích na Plzeňsku na konci 19. století v konfrontaci s rukopisnými zápisy a studiemi českých sběratelů v témže regionu
Příspěvek se zabývá selskou svatbou na tzv. širším Plzeňsku. Autorka zpřístupňuje rukopis Sitten und Gebräuche in Nürschan u. dessen nächster Umgebung (Zvyky a obyčeje v Nýřanech a jejich nejbližším okolí) pořízený nýřanským učitelem Karlem Poetzlem. Na základě komparace s českými prameny lze konstatovat, že průběh svatebního obřadu v českých a německých obcích se v základních obrysech shoduje, neboť měly stejné přírodní podmínky, tudíž i stejný způsob hospodaření a stejné vztahy se všemi pravidly zajišťujícími chod veřejného i rodinného života. Ty přetrvávaly, i když se Nýřansko v 2. polovině 19. století výrazně měnilo pod vlivem rozvoje důlního průmyslu. Zatímco v polovině 19. století byl jediným indikátorem rozdílu jazyk a podoba kroje, v druhé polovině se národnostní život polarizoval. Ve 30. letech 20. století byly německé obce na Plzeňsku pojímány jako součást tzv. velkého Chebska. To ovlivnilo i lidovou obřadnost – pod ideologickým vlivem byly namísto shod zdůrazňovány vnějškové nápadné rozdíly, ve skutečnosti ovšem méně podstatné. Národnostní poměry na Plzeňsku se radikálně změnily poválečným odsunem německého obyvatelstva. Zatímco pojmy „selská svatba z Plzeňska“ a „plzeňská svatba“ byly již od poloviny 19. století vnímány jako výrazně český fenomén, pojem „svatební obřad na Plzeňsku“ je dnes díky zpřístupnění německých pramenů nutno chápat již v širších souvislostech.
Tradičné čepčenie v kontexte súčasnej svadby na Slovensku
V posledných rokoch môžeme na Slovensku, najmä v mestskom prostredí a v prostredí v ktorom aktívne pôsobia folklórne súbory, sledovať pri svadobnom (civilnom i cirkevnom) obrade a na svadobnej zábave nárast tradičných prvkov. Príspevok sa zameriava najmä na obrad tradičného čepčenia v kontexte súčasnej svadby na Slovensku. Autori príspevku reflektujú tento fenomén z pohľadu insiderov i aktérov tohto súčasného javu. Tradičné čepčenie v okruhu členov folklórnych súborov je poznačené súborovou folklorizáciou, pričom je kladený dôraz najmä na estetickú a zábavnú funkciu čepčenia. Postupne – s nárastom obľúbenosti a dopyte po takýchto scénických vystúpeniach, vznikajú organizované, poloprofesionálne skupiny čepčiarov, ktoré čepčenie ponúkajú ako komerčnú, platenú službu, najmä prostredníctvom sociálnych sietí a internetu. Napriek zmene pôvodnej obradovej funkcie čepčenia na funkciu esteticko-zábavnú, predstavuje tento jav významný krok k ochrane a propagácii nehmotného kultúrneho dedičstva.
K problematice údajného vlivu Charvátů dosídlených na jižní Moravu a rakouské Valticko na lidovou kulturu Podluží v 19. a ve 20. století
Příspěvek se zabývá chorvatským obyvatelstvem, dosídleným v době tureckých nájezdů v 16. století na jižní Moravu a do Dolního Rakouska (Valticko). Na Moravě se Chorvati usadili v obcích Jevišovka (dříve Frélichov, Frjélištorf), Dobré Pole (dříve Gutfjeld) a Nový Přerov (dříve Nova Prerava), v jejichž okolí žilo jen německé obytelstvo. Druhá skupina byla usídlena 25 km dále na východ, v obcích Hlohovec, Charvatská Nová Ves a Poštorná, v přímém sousedství česky mluvícího obyvatelstva. V souvislosti s národním hnutím byla českými intelektuály v 19. století kriticky hodnocena snaha Rakouska o poněmčení Slovanů v monarchii, např. i Charvátů dosídlených na Valticko. Byla otevřena otázka vlivu dosídlených Charvátů na lidovou kulturu jižní Moravy (region Podluží), především na mužský lidový oděv. Řada etnografů vyslovila názor, že některé projevy lidové kultury převzalo české obyvatelstvo od Charvátů. Typickým příkladem byly červené nohavice charakteristické pro mužský podlužácký kroj od poloviny 19. století až dodnes. Autor sumarizuje literaturu i písemné a ikonografické prameny k dané problematice a ukazuje, že skutečným vzorem byly uniformy uherského vojska a šlechty.
