Národopisná revue 2/2015 je věnována tématu Etnologické aspekty zdobnosti. Alena Dunajová se ve své studii zabývá výzdobou venkovských domů, a to zejména na vybraných moravských příkladech (Ars una, species mille. Forma se mění, ale účel zůstává stejný – výzdoba vesnických domů 19. a 20. století). Barbora Půtová se zabývá zdobností těla a jejich funkcí na příkladech deformace ženských chodidel v čínské kultuře, optického prodlužování ženských krků u etnické skupiny Kajanů a vkládáním labret do ženských rtů u kmene Mursiů (Relativita a variabilita zdobnosti ženského těla). Martin Soukup představuje problematiku penisových pouzder na Nové Guinei (Kultura na předkožce: novoguinejská variace na fíkový list). Petr Lozoviuk se ve studii mimo téma věnuje problematice diskusí o národním charakteru tzv. lidové kultury českých zemí (Etnografie a spory o etnokulturní interpretaci „lidové kultury“).
Rubrika Proměny tradice přináší text o obnoveném masopustním průvodu v Opatovicích u Rajhradu (autorka Jana Poláková). V rubrice Ohlédnutí je uveřejněna vzpomínka na etnografa Jana R. Bečáka (autor Miloš Melzer). Společenská kronika připomíná jubilea historika umění a etnologa Vítězslava Štajnochra (nar. 1945), etnologa, historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky (nar. 1955), etnoložky Magdalény Rychlíkové (nar. 1955) a etnoložky Aleny Vondruškové (nar. 1955). Dále jsou uveřejněny zprávy z výstav, festivalů, recenze nových knih a ostatní oborové informace.
Ars una, species mille. Forma se mění, ale účel zůstává stejný – výzdoba vesnických domů 19. a 20. století
V souvislosti se soudobými výtvarnými projevy na venkovských stavbách se často poukazuje na údajnou ztrátu vkusu stavebníků. Autorka vychází z tzv. mimetické teorie René Girarda jako rozhodujícího vlivu na lidské kulturní projevy. Na řadě příkladů dokládá snahu dobových stavebníků imitovat některé působivé a prestižní vzory a jejich přivlastněním získat, či demonstrovat sociální dominanci. Srovnává fenomén tzv. selského baroka (jihočeská selská stavení s barokizujícími štíty) s dnešními projevy tzv. podnikatelského baroka. Především na moravských příkladech dokládá různé formy a místa, kde se uplatňovala (v některých případech dodnes) na venkovských domech výzdoba – vtlačované dekory do vlhké omítky, škrábané vzory do tvrdé omítky, dekorativně pojatá pálená cihla aj. Konstatuje výraznou roli památkové péče při ochraně kulturních památek, která konzervací dochovaného stavu vybraných staveb na jedné straně umožňuje přetrvání hmotných dokladů, na druhé však nepřirozeně vstupuje do procesu lokálních tradic.
Relativita a variabilita zdobnosti ženského těla
Předmětem studie je komparativní analýza vztahu mezi kulturně podmíněnou fyzickou modifikací ženského těla a jeho estetickou a sociokulturní funkcí v životě tří vybraných kultur. Fenomén zdobnosti je analyzován v kontextu sociálního statusu žen, lokálních mýtů nebo kulturních tradic. Konkrétní projevy zdobnosti lidského těla a její variability jsou prezentovány jako prostředek přispívající k zajištění fungování společnosti, integrity kulturních tradic a demonstraci sociálního postavení příslušníků dané společnosti. Zdobnost a její funkce ve společnosti je zkoumána na příkladech deformace ženských chodidel v tradiční čínské kultuře, optického prodlužování ženských krků u etnické skupiny Kajanů a vkládání labret do ženských rtů u kmene Mursiů. Při analýze zdobnosti spojené s fyzickým utrpením žen je pozornost kladena také na její relativitu z genderové perspektivy. Různé dimenze zdobnosti jsou mapovány v konkrétních kulturních kontextech a historických souvislostech na pozadí hodnot a norem zkoumaných kultur.
Kultura na předkožce: novoguinejské variace na fíkový list
Předmětem studie je rozbor penisových pouzder, jež muži nosili na Nové Guineji; samotný artefakt se v některých kulturách pokládal jen za pouhou součást oděvu, v jiných souvisel s iniciacemi, v dalších se nosily jen při zvláštních příležitostech. Text představuje bohatství materiálů, z nichž se penisová pouzdra vyráběla, a rozmanitost příležitostí, při nichž se nosila. Kulturním kontaktem a zejména vlivem misionářů a koloniálních správ novoguinejští muži postupně upouštěli od nošení penisových pouzder. Z penisového pouzdra se stal znak „primitivnosti“, na němž stavěly koloniální správy a vlády své rozvojové a správní projekty. V současnosti zejména turisté poptávají primitivní Novou Guineu, reprezentovanou obrazem novoguinejského muže oděného do penisového pouzdra, z něhož se stal suvenýr, jenž lze zakoupit v resortech, na letištích i místních trzích. Na území Papuy-Nové Guineje se v současnosti penisová pouzdra nosí spíše výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech a při kulturních show. V části Nové Guineje patřící k Indonésii se penisová pouzdra nosí buď v turisty hojně navštěvovaných oblastech, nebo jako výraz politického protestu.
Etnografie a spory o etnokulturní interpretaci „lidové kultury“
Studie je věnována problematice myšlenkového pozadí diskuzí o národním charakteru tzv. lidové kultury obyvatel českých zemí. Prostřednictvím rozboru příkladů ze západočeského regionu je tematizována etnokulturní ambivalentnosti tamějších etnografických reálií a osvětlena nacionálněpolitická instrumentalizace diskuzí ohledně jejich etnického původu. Dobová podoba etnografie je v této souvislosti interpretována jako „národní věda“, jíž byl dán specifický úkol, spočívající v explikaci národní specifiky. Autor dochází k závěru, že rozpoznání „slovanskosti“ či „germánskosti“ konkrétních kulturních artefaktů, nebo dokonce i rozsáhlejších kulturních systémů bylo v dobové etnografické produkci spíše přáním daného interpreta než záležitostí vědecké reflexe ideologickým.
