Národopisná revue 1/2023 je věnována tématu Současné prostředí tance
Vývoj a současný stav lidového tance na příkladu slováckého verbuňku a obřadních obchůzek královniček (Jarmila Teturová – Jan Blažek)
Ľudový tanec, mesto a životný štýl (na príklade Prahy, Brna a Bratislavy) (Laura Kolačkovská)
Ervín Varga a implementácia prvkov partikularizmu do praxe folklórneho hnutia na Slovensku po roku 2000 (Martina Hrabovská)
Prostory pro lidový tanec mimo scénu (slovinského) folklorního souboru (Rebeka Kunej)
Liminální křehkost ravu – autoetnografická studie reflektující insiderův pobyt v terénu (Eduard Adam Orszulik)
Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.
Vývoj a současný stav lidového tance na příkladu slováckého verbuňku a obřadních obchůzek královniček
Studie je věnována sledování vývoje a současného stavu lidového tance na příkladu dvou výrazně odlišných pohybových projevů: obřadních obchůzek královniček na západní Moravě a slováckého verbuňku na jižní Moravě. Dva typově velmi odlišné taneční projevy jsou prezentovány v kontextu prostředí, ve kterém jsou v současnosti praktikovány. Verbuňk je výrazným zástupcem mužských lidových tanců, oproti tomu královničky představují dívčí element zařazený do kalendářního cyklu. Oba projevy jsou v současnosti živé a plní kulturně-společenské funkce. Na základě archivního výzkumu a analýzy dostupné literatury vznikl obraz historického vývoje těchto projevů od prvních zmínek o jejich výskytu až do současnosti. Hlavní historické mezníky jsou pro srovnání zachyceny také grafickou formou. Z výsledků podrobných terénních výzkumů vyplynul význam verbuňku i obchůzek královniček pro dotčené komunity. U verbuňku se jedná o funkce kompetitivní, identifikační a reprezentační, u královniček je stěžejní funkce prezentační, u obou projevů přetrvává i funkce obřadní. Sumarizace poznatků umožnila aktualizovat definice jejich nositelů a popis i úlohu publika přihlížejícího při současných tanečních či obřadních příležitostech.
Ľudový tanec, mesto a životný štýl (na príklade Prahy, Brna a Bratislavy)
O tom, že má ľudový tanec v súčasnej spoločnosti stabilné postavenie, svedčí aj široká škála folklórnych aktivít, ktoré sa organizujú v mestskom prostredí v pravidelných intervaloch. Štúdia predstavuje súčasné podoby ľudového tanca na príklade vybraných folklórnych aktivít, ako sú tanečné domy, besedy pri cimbale a folklórny aerobik. Aj keď ide o folklórne aktivity s rôznym obsahom a priebehom, ich podstatná, participačná črta je spoločná. Základným metodologickým východiskom je vnímanie tanca ako kultúrneho produktu, a nie len ako fyzického javu, ktorý prebieha v určitom čase a priestore. Výskumnou lokalitou boli tri mestá: Praha v Českej republike, Brno na Morave a Bratislava na Slovensku. Dianie súvisiace s prostredím v ktorom sa folklórne aktivity vyskytujú je v zmienených mestách živé a neustále naberá na intenzite (napr. vznikajú nové podujatia). Autorku zaujíma význam týchto aktivít v mestskom prostredí. V príspevku sa dostáva tiež k otázkam identity a vedomého vzťahu k folklóru, vyúsťujúceho do vzniku tzv. folklove komunít. Text vychádza zo stále prebiehajúceho terénneho výskumu.
Ervín Varga a implementácia prvkov partikularizmu do praxe folklórneho hnutia na Slovensku po roku 2000
Štúdia sa zaoberá vývojom tanečného folklorizmu na Slovensku po roku 2000. Pozornosť je venovaná predovšetkým osobnosti Ervína Vargu (1955 – 2013), popredného choreografa a tanečného pedagóga, ktorý od 80. rokov 20. storočia svojimi umeleckými aktivitami naštartoval proces implementácie prvkov partikularizmu do interpretačnej, pedagogickej i choreografickej praxe. Pre nastupujúcu generáciu tanečných pedagógov, choreografov a interpretov z dvoch vplyvných slovenských občianskych združení – „Dragúni“ z Bratislavy a „Klub milovníkov autentického folklóru“ z Košíc – bol mentorom a čiastočne aj prvotným vzorom ich pedagogickej a umeleckej praxe. Štúdia vychádza z teoretického konceptu esencializácie a partikularizácie amerického tanečného teoretika Anthonyho Shaya (2002). Nahrádza tým klasický spôsob uvažovania o štylizácii tanca a jej teoretickej reflexii v troch stupňoch – citácia, imitácia, prekomponovanie, ktoré do odborného diskurzu v slovenskej folkloristike zaviedli v 70. rokoch 20. storočia Milan Leščák a Svetozár Švehlák. Štúdia ozrejmuje prínos Ervína Vargu do choreografickej, pedagogickej a interpretačnej praxe vo folklórnom hnutí na Slovensku po roku 2000 a definuje základné znaky partikularizmu v tanečnom folklorizme po roku 2000.
Prostory pro lidový tanec mimo scénu (slovinského) folklorního souboru
Článek představuje prostory, v nichž se dnes - mimo zavedenou scénu folklorních souborů - tančí, nebo lépe řečeno prezentuje slovinský taneční folklor. Autorka nejdříve upozorňuje na problematiku a dilemata lokální terminologie a odhaluje, jak lidový tanec ve Slovinsku procházel repertoárovými a kontextuálními změnami. Článek se nezaměřuje na hlavní činnost folklorních souborů, ale zkoumá další prostory a místa, kde se tančí lidový tanec (tzv. reflexivní či etno-identitní – tedy vědomě odkazující na historickou tradici) mimo existující jevištní inscenace folklorních souborů. Ukazuje přitom postavení tohoto tance v uměleckých vystoupeních, analyzuje soutěž tanečních párů v lidovém tanci, představuje institucionální přenos znalostí v rámci vzdělávací sféry, hodnotí komodifikaci tanečního folkloru pro turistické a tržní účely a kriticky nahlíží na pokusy o implementaci maďarského tánzhásu do slovinského prostoru a tanečních slavností. Všechny tyto pokusy o zapojení do nových prostředí sdílejí aspekt hledání proměněných kontextuálních horizontů lidového tance a přetvářejí jeho formu při hledání nových výrazových možností.
Liminální křehkost ravu – autoetnografická studie reflektující insiderův pobyt v terénu
Studie je věnována fenoménu rave kultury na území České republiky, který i v současnosti stojí na okraji společenské pozornosti. Článek reflektuje především insiderský pobyt v terénu za využití převažující autoetnografické metody. Pozornost je věnována otázkám zkoumajícím rave z pohledu rituálnosti, jež je koncepčně zarámovaná do teorie liminality, jak o ní hovoří Victor Turner. Důraz je kladen taktéž na situaci ravu, která pro mnohé z participantů poskytuje prostor pro spirituální a transcendentální prožitky, skrze které lze dosáhnout autentického objevení vlastní identity a nalezení svého místa ve světě. Zásadním atributem utvářející skutečný rave je vybudování bezpečného místa (safe-space) pro všechny participanty, aby mohl vzniknout prostor absolutního respektu. Raveři se striktně vymezují vůči mainstreamové klubové zábavě, party, která postrádá implicitní pravidla a filozofii ravu. Signifikancí ravu je jeho dlouhočasovost a excesivní chování, kdy v kolektivním zážitku raveři repetitivně protančí celou noc na produkovanou elektronickou hudbu.
