Národopisná revue 1/2018 je věnována tematice městských festivit. Jolana Darulová se zaměřuje na současné festivity ve slovenském městě Banská Bystrica (Festivity v urbánnom prostredí so zameraním na banícke tradície mesta Banská Bystrica). Jana Lochmanová přibližuje současné historizující festivity ve třech moravských městech (Městské slavnosti v Jemnici, Brtnici a Jihlavě). Marta Ulrychová se zabývá vývojem městské slavnosti v německé lokalitě Furth im Wald a zejména její částí, kterou tvoří výjevy znázorňující boj sv. Jiří s drakem (Skolení draka – tradiční letní slavnosti v hornofalckém městě Furth im Wald). Barbora Půtová popisuje a analyzuje městské festivity v Maroku, jež cíleně posilují národní identitu a legitimitu místní monarchie (Marocké městské festivaly moussems). Helena Nosková prezentuje problematiku ruského etnika v českém prostředí a vývoj jeho festivit v průběhu 20. století (Festivity a každodennost ruských „bílých“ emigrantů v pražském exilu v prolínání historie a vzpomínek).
Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Aleny Plessingerové (nar. 1928) a televizní dramaturgyně a scenáristky Naděždy Urbáškové (nar. 1938), nekrology jsou věnovány českým historikům Ctiboru Nečasovi (1933–2017) a Josefu Petráňovi (1930–2017) a slovenskému choreografovi Štefanu Nosáľovi (1927–2017). Další pravidelné rubriky přinášejí informace o výstavách, konferencích a recenze nových knih.
Festivity v urbánnom prostredí so zameraním na banícke tradície mesta Banská Bystrica
Štúdia sa orientuje na súčasné festivity v mestskom prostredí. V prvej časti sa zameriava na teoretické vymedzenie sviatkov a osláv, v kontexte dvoch konceptov – šírenia reprezentácií D. Sperbera a vynájdenej tradície E. Hobsbawma. Priestorovým východiskom výskumov je stredoslovenské mesto Banská Bystrica, ktoré sa v súčasnosti snaží prostredníctvom vybraných historických udalostí zakomponovaných do festivít prezentovať najstaršie a najvýznamnejšie udalosti. Ide najmä o banícku tematiku, i keď sa hospodársky rozvoj Banskej Bystrice už viac desaťročí s baníctvom nespája. Z iniciatívy baníckych spolkov a s podporou mesta sa po tri roky konali tzv. Cisárske vizitácie. Festivita, v ktorej sa prezentovali predstavitelia rôznych banských regiónov zo Slovenska i zo zahraničia, mala viaceré prvky ceremónie, ritualizovaného správania, dramatizácie a baníckych symbolov. Bola pokusom o založenie novej tradície pripomínania si cisárskej návštevy s cieľom dotvárania imidžu mesta, podpory cestovného ruchu a zisku ekonomických benefitov. O jej periodicite a cyklickom opakovaní v budúcnosti rozhoduje mestská samospráva a záujem zo strany občanov.
Městské slavnosti v Jemnici, Brtnici a Jihlavě
Studie je věnována problematice současných městských slavností ve třech moravských městech (Jemnice, Brtnice a Jihlava). Tyto historizující slavnosti vyzvedávají specifika svého vzniku a historii místa, ve kterém se odehrávají, stavějí na sebeidentifikaci, lokální hrdosti a také specifičnosti. Přestože jejich vznik odráží odlišné geografické a historické okolnosti, vyznačují se řadou společných prvků (dlouhá tradice, konkrétní příležitost – historický mezník, k němuž se vznik festivity vztahuje, vysoká míra podpory místních obyvatel, kteří jsou organizátorem, účastníky průvodů i návštěvníky). Slavnosti byly v minulosti silně navázány na křesťanství. Religiozní část byla od poloviny 20. století potlačována, ve všech třech městech však došlo po roce 1989 alespoň k částečnému obnovení. V době oslav ožívá v jednotlivých městech sváteční, výjimečný čas a prostor oddělený od každodennosti. Pořádání podporuje vnímání lokální identity a stmeluje komunitu. Obyvatelé měst cítí povinnost festivitu pořádat. Oslavy mají nemalý reprezentační, ekonomický a turistický význam, jenž je stále více zdůrazňován. V souvislosti s tím roste i důraz na teatralitu a bohatý doprovodný program.
Skolení draka – tradiční letní slavnosti v hornofalckém městě Furth im Wald
Příspěvek se zabývá vývojem městské slavnosti v bavorském městě Furth im Wald, jejichž součástí je hra nazvaná Skolení draka (Drachenstich). Hra vznikla z výjevů znázorňujících boj sv. Jiří s drakem, jež bývaly součástí liturgického průvodu o svátku Božího těla. První zmínky o nich pocházejí z 16. století. V 19. století si Skolení draka povšimli literáti – na bavorské straně Alexander Schöppner a Maximilian Schmidt, na české Božena Němcová. Po opětovných zákazech ze strany církve, kterých od 18. století stále přibývalo, došlo roku 1887 k profanaci výjevu. Provedení se ujali místní amatérští divadelníci, nový rozsáhlejší text napsal pedagog Heinrich Schmidt. Ten dialog výrazně rozšířil a hru obohatil o další postavy. Verze se udržela až do roku 1953, kdy ji Josef Martin Bauer nahradil novou, jejíž děj zasadil do doby husitských válek. Autorem nejnovější verze premiérované roku 2007 je profesionální divadelník Alexander Etzel-Ragusa, který hru zároveň i režíruje. Příspěvek sleduje vývoj hry od jednoduchého dramatického náběhu až po současné osmdesátiminutové představení tvořící osu dva týdny trvajících městských slavností. Všímá si doprovodných akcí a pomocí obecné charakteristiky lokality se snaží vysledovat společenské podmínky umožňující dlouholeté udržování tohoto tradičního projevu.
Marocké městské festivaly moussems
Předmětem studie je deskripce a analýza fenoménu moussems – městských festivalů, které probíhají v průběhu měsíců dubna až srpna na území Maroka. Ve srovnání s jejich tradiční sakrální formou představují současné moussems mezinárodní, sekulární a institucionalizovanou festivitu, jež je marockým králem programově modifikována a podporována za účelem rozvoje turismu a uchování lokálních kulturních tradic. Cílem studie je popsat vznik moussems, které původně oslavovaly narození nebo smrt světce ve venkovském prostředí a představovaly příležitost k setkání kočovných kmenů z horských oblastí. Zejména je však zachycena proměna moussems v městkou festivitu, jejíž současná podoba a funkce slouží k posílení národní identity, legitimity a moci monarchie i vyzdvižení diverzity hmotného i nehmotného kulturního dědictví Maroka. Závěrem studie je proměna a možnosti využití moussems ilustrovaná na příkladu Festival des Musiques Sacrées du Monde ve Fezu.
Festivity a každodennost ruských „bílých“ emigrantů v pražském exilu v prolínání historie a vzpomínek
Studie se zaměřuje historii ruské tzv. bílé emigrace v tehdejším Československu. Autorka ukazuje, že příslušníci „bílé“ emigrace byli tehdejší československou vládou vnímáni jako budoucí inteligence pro nové, svobodné Rusko a pro samostatnou, svobodnou Ukrajinu. Emigrantům byla poskytnuta možnost dokončit studia či pokračovat v tvůrčí činnosti, popřípadě doplnit si vzdělání. Emigranti založili vlastní odborné instituce, organizovali společenský život také pro českou majoritu, aby ji seznámili s ruskou kulturou. Do českého prostředí přenesli část svých svátků svázaných s pravoslavím a lidovou tradicí. Po podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy (1935) se postavení emigrantů zhoršilo. Činnost domácích komunistů vnesla do Československa sovětské festivity. Po roce 1945 nastal příliv sovětských občanů do Československa a „bílá“ emigrace se stala perzekvovanou skupinou. Část z ní ruské orgány odvlekly do gulagů. V Československu byly domácími komunisty prostřednictvím Svazu československo-sovětského přátelství implantovány nové sovětské svátky, slavnosti a obřady – oslavy Velké říjnové socialistické revoluce, Děda Mráz a další. V roce 2001 byla v České republice oficiálně uznána ruská národnostní menšina, která svá historická práva menšiny získala díky ruské „bílé“ emigraci ve 20. letech. Část spolků této menšiny usiluje o obnovení původních ruských tradic a svátků v českém prostředí.
