Národopisná revue 1/2022

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 1/2022

Vloženo: 8. 4. 2022
OBSAH

Studie k tématu Tabu v minulosti a dnes
Motivy tabuizovaného jednání a jejich funkce v českém tradičním prozaickém folkloru (Adéla Adámková)
Holocaust/šoa jako tabuizovaná součást paměti české společnosti po druhé světové válce? (Blanka Soukupová)
„Nikomu to nehovor“: Rodinné tajomstvá, pocit neistoty a navigovanie „odlišnosti“ u židovskej minority na Slovensku (Katarína Očková)
Dojčenie na verejnosti ako spoločenské tabu (príklad Slovenska) (Silvia Letavajová)
Studie mimo hlavní téma
Tančit se bude, i když není svátek! Explicitní a implicitní sdělení socialistické kinematografie (Petr Lozoviuk)
Proměny tradice
Královničky na Velkobítešsku a jejich funkce (Petr Drastil)
Rozhovor
Od kabinetní historie k Čechům žijícím na všech kontinentech: rozhovor se Stanislavem Broučkem u příležitosti jeho životního jubilea (Naďa Valášková)
Společenská kronika
Arne Mann jubilujúci (Zuzana Kumanová)
Martě Ulrychové k narozeninám (Zdeněk Vejvoda)
Šedesátník Luboš Kafka – člověk tvořivý a hravý (Lydia Petráňová)
Za Milanom Križom (Dušan Holý)
Konference
Studentská antropologická konference v Plzni (Terezie Řánková)
Recenze
C. Sem Obeng – S. Gyasi Obeng (eds.): Invisible Faces and Hidden Stories. Narratives of Vulnerable Populations and Their Caregivers (Veronika Beranská)
M. Pavlásek: Z Moravy až do Velikého Srediště. Etnografické podobenství o zapomenuté náboženské komunitě (Petr Lozoviuk)
M. Šimša: Knihy krejčovských střihů ve střední Evropě v 16. až 18. století I = Tailor’s Pattern Books in Central Europe in the 16th - 17th Centuries I (Irena Štěpánová)
H. Hlôšková (ed.): Milan Leščák – vedec, pedagóg, človek (Andrea Zobačová)
P. Liďák (ed.): Muzeum v srdci. Půlstoletí Valašského muzea v přírodě ve vzpomínkách pamětníků (Daniel Drápala)
A. Jágerová: Spievanie pod oknami. Zbierka svadobných a vianočných piesní z obce Medzibrod (Marta Toncrová)
Contents in English


Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Motivy tabuizovaného jednání a jejich funkce v českém tradičním prozaickém folkloru

Adéla Adámková

Článek předkládá analýzu motivů tabuizovaného jednání, jež figurují v tradičních pohádkách a pověstech zapsaných v českých zemích, a zaměřuje se na funkce, které tyto motivy plní ve vztahu k dobové sociální realitě, ale také k narativu samotnému. V přístupu k tabu se ve folkloristice objevuje řada teorií. Některé vidí prozaický folklor jako prostor, v němž je možné porušit tabu a vyjádřit úzkosti, o kterých není možné mluvit v každodenním životě. Dle jiných korespondují folklorní tabu s těmi platnými ve společnosti a není možné je beztrestně porušit. Tabu ve folklorním materiálu tedy stejně jako ta v sociokulturní realitě reflektují vztah společnosti k tabuizovaným fenoménům a některá z nich se v průběhu času v závislosti na sociálním a kulturním vývoji mění. Tradiční narativy dokládají funkci tabuizovaných prvků tak, jak je stanovilo institucionalizované náboženství (např. hříšné chování) a lidová víra (např. motivy spojené s démonickými bytostmi), v některých případech mají oporu také v právním systému (např. vražda). Dotýkají se každodenního života, pojí se ale také s liminálními stavy jedince (nejčastěji s šestinedělkami a dětmi). Tabu, či alespoň trest za jeho porušení, si zde často udržuje svůj nadpřirozený charakter, z čehož vyplývá časté spojení tabuizovaných motivů s démonickými bytostmi.

odkaz na článek v PDF

Holocaust/šoa jako tabuizovaná součást paměti české společnosti po druhé světové válce?

Blanka Soukupová

Text analyzuje tematizaci klíčového fenoménu dějin 20. století a současně i osy poválečné židovské identity – holocaustu/šoa v českých zemích, s přesahy do střední Evropy. V opozici k tezím známého politologa Pavla Barši (holocaust se stal základním stavebním kamenem židovské identity až na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy jím Stát Izrael argumentoval v rámci své okupační politiky arabských území a pro západní myšlení začala být klíčová morální kategorie nevinné oběti) se snaží doložit, že se holocaust, pro který v tomto případě používá hebrejský termín šoa, stal pilířem židovské identity už po skončení druhé světové války. Tehdy ho také začala využívat pro své zájmy sílící komunistická propaganda, jež zcela ovládla veřejný prostor po únorovém převratu (1948). Paralelně příspěvek popírá, že by v tematizaci šoa/holocaustu dominovali Židé jako oběti; jak menšinová židovská, tak většinová česká reprezentace pracovala v poválečných desetiletích se dvěma kategoriemi: oběti rasismu a bojovníci proti fašismu, byť komunistická reprezentace (včetně židovských komunistů) od počátku vytěsnila židovský odboj na západních frontách a také téma jedinečnosti fenoménu holocaust.

odkaz na článek v PDF

„Nikomu to nehovor“: Rodinné tajomstvá, pocit neistoty a navigovanie „odlišnosti“ u židovskej minority na Slovensku

Katarína Očková

Veľa mladých slovenských Židov patriacich do tzv. tretej povojnovej generácie sa o svojom židovstve dozvedelo až neskôr v ich živote, keď vonkajšie impulzy – či už spolužiakov komentár alebo hodina histórie o holokauste – vyvolali otázky, na ktoré im doma poskytli prekvapujúcu odpoveď. Štúdia sa zameriava na rodinné tajomstvá, ich produktivitu a spoločenské tabu, ktoré informácia o židovskom pôvode predstavuje, a to v kontexte vnímanej neistoty pre tri generácie slovenských Židov. Pozerajúc sa na spôsob, akým sa mladí ľudia o svojom židovstve dozvedeli a ako im bola táto informácia podaná najbližšou rodinou, ktorá ju dovtedy pred nimi tajila, spolu s varovaním, aby o tom nikomu nerozprávali, táto štúdia ukazuje silnú formatívnosť tejto informácie pre vnímanie seba samého, ako aj vzťahu k ostatným. Autorka na základe zistení z etnografického terénneho výskumu v židovskej komunite v Bratislave rozoberá, ako mladí Židia – vnúčatá preživších holokaust – navigujú odhalené rodinné tajomstvo a akým spôsobom sa vyrovnávajú s narušením kontinuity ich životného príbehu a medzigeneračným prenosom neistoty a nedôvery, ktorý podporuje využívanie stratégií opatrného zahaľovania „odlišnosti“, ovplyvňujúc ich každodenný život a vzťahy.

odkaz na článek v PDF

Dojčenie na verejnosti ako spoločenské tabu (príklad Slovenska)

Silvia Letavajová

Príspevok sa venuje dojčeniu ako významnému sociokultúrnemu fenoménu. Skúma dojčenie na verejnosti a ambivalentné postoje k nemu v súčasnej slovenskej spoločnosti. Opiera sa o teoretické východiská štúdia kultúrneho tabu, rodu, intímnosti, sexuality a telesnosti,  využívania verejného priestoru. Sústreďuje sa na otázku verejného tlaku a interpretácie fenoménu tzv. dobrej matky. Sleduje historické aspekty dojčenia, jeho podoby a význam v tradičnej kultúre, ako aj zmeny v súčasnej slovenskej spoločnosti. Osobitne sa venuje mediálnym, politickým a inštitucionálnym vplyvom na praktiky pri dojčení, analyzuje aktivizmus verejnosti v tejto otázke. Ťažisko práce sa viaže na stredoeurópsky sociokultúrny priestor. Štúdia prináša zistenia z výskumu realizovaného metódou obsahovej analýzy diskusných príspevkov na internetových fórach. Tieto texty podrobuje kvalitatívnej analýze, pričom sa zameriava na samotné obsahy výpovedí, ako aj spôsoby vyjadrovania sa o téme.   

odkaz na článek v PDF

Tančit se bude, i když není svátek! Explicitní a implicitní sdělení české socialistické kinematografie

Petr Lozoviuk

Článek představuje sémioticko-etnologickou analýzu dvou československých hraných filmů (Zítra se bude tančit všude, 1952; V pátek není svátek, 1979, které vznikly a zároveň se odehrávají v období tzv. reálného socialismu. V obecnější rovině se studie pokouší odpovědět na otázku, do jaké míry lze filmovou produkci socialistické éry považovat za specifický pramen pro studium tehdejší kultury každodennosti. V předloženém kontextu je socialismus interpretován nejen jako ideologicko-ekonomický systém, ale i jako kulturně formativní epocha. Tedy jako specifický způsob života projevující se ve specifických kulturních projevech lidí, kteří byli nuceni v tomto řádu žít. Studie se dále systematicky zaměřuje na analýzu obou filmů z hlediska funkčnosti implicitních a explicitních sdělení, která jsou ve zkoumaných výstupech socialistické kinematografie zakódována.

odkaz na článek v PDF