Národopisná revue 2/2010 je věnována především návratům a obnovování tradičních stavebních materiálů a stavebních technik v současném životním stylu. Václav Michalička se zamýšlí nad smyslem revitalizace, jeho výslednými podobami a jejich funkcemi (Některé aspekty revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství). Alena Dunajová a Ivana Žabičková odkrývají v těchto souvislostech problematiku hlíny (Revitalizace hliněných staveb na přelomu tisíciletí), Marie Baďuříková se zabývá dřevem jako základním stavebním materiálem zejména venkovských oblastí (Dřevostavby – tradice a současnost). Statisticky zaměřený příspěvek pojednávající o využití krbů, krbových kamen a kachlových kamen v současném systému vytápění obydlí přináší Martin Šimša (Lokální vytápění – nové návraty starých témat).
Fotografické zastavení je věnováno snímkům K. O. Hrubého (1916–1998) dokumentujících výrobu nepálených cihel na jihovýchodní Moravě. Proměny tradice přinášejí příspěvky Kořeny folklorismu a jeho současný význam (Josef Jančář) a Proměny lidové písně (Marta Toncrová). Rozhovor ve stejnojmenné rubrice je veden s etnologem Janem Kristem při příležitosti jeho životního jubilea (*1950). Další dvě jubilea přináší Společenská kronika: choreografka Jiřina Mlíkovská (*1925) a muzikolog Bruno Nettl (*1930). Nekrolog připomíná osobnost spisovatelky Heleny Lisické (1930–2009). Další informace jsou obsaženy v pravidelných rubrikách zpráv z konferencí, výstav, z vydavatelských a jiných odborných aktivit.
Některé aspekty revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství
V tradičních stavebních technologiích je zakódováno značné množství informací a výpovědí, které lze účelně využít v procesu budování a zdokonalování kulturní paměti společnosti. V případě revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství se jedná o znovuoživení historických výrobních postupů. V praxi se k nim přistupuje z různých příčin a potřeb, primární je snaha o uchování znalostí před definitivním zapomněním. Skutečnou revitalizaci znamená teprve až nalezení opětovné společenské opodstatněnosti tradičních technologií a aktivní sociální uplatnění. Nezbytnou podmínkou opodstatněné revitalizace je funkčnost obnovených technologií. O úspěšnou revitalizaci historických jevů se mohou pokusit především paměťové instituce muzejní a památkové péče. Ty totiž mají možnosti zkoumat originální a autentické prvky, vyčíst z nich potřebné informace, ty pak vědecky vyhodnotit, následně ověřovat a aplikovat. Především muzea v přírodě svým charakterem přímo splňují podmínky experimentálních center, která jsou jedinečnou šancí, jak revitalizovat tradiční technologie lidového stavitelství v co nejreálnější a historicky identické podobě.
Revitalizace hliněných staveb na přelomu tisíciletí
Autorky se zabývají fenoménem návratu hlíny jako stavebního materiálu pro novostavby a opravy tradičních hliněných staveb. V první části je po historickém exkursu podána charakteristika užívání hliněné technologie ve vesnickém prostředí na střední a jižní Moravě, kde od 18. století a zvláště v 19. století převažovaly hliněné konstrukce při stavbě selských usedlostí. V posledních deseti letech se tu hlína opět uplatňuje při opravách památkově chráněných objektů, což je doloženo konkrétními případy. Druhá část příspěvku mapuje situaci v zahraničí, kde zvláště Francie patří v oblasti výzkumu staveb z nepálené hlíny k evropské špičce. Poblíž Lyonu stojí experimentálního sídliště z nepálené hlíny a výzkumu hliněných stavebních technologií se věnují speciální vysokoškolské programy (středisko CRATerre, projekty GAIA, TERRA 2000). Dalšími evropskými zeměmi, v nichž se věnuje velká pozornost uplatnění hlíny ve stavitelství, je Německo s universitním výzkumem a centrální organizací (Dachverband Lehm) a Rakousko, kde se významně experimentuje v oboru ekologické architektury. V příspěvku jsou dále analyzovány nejčastější poruchy stávajících hliněných staveb (především vlhkost a její příčiny), přestavby těchto objektů a způsoby užití hliněného materiálu v novostavbách.
Dřevostavby – tradice a současnost
Dřevo je prvotním a základním stavebním materiálem pro stavbu lidských obydlí v české republice. Používalo se jako masiv v podobě kulatiny, hranolů, prken a střešní krytiny. Stavby ze dřeva se zachovaly především ve vesnickém osídlení. V současné době zemědělské usedlosti i samostatně stojící roubené domy slouží převážně k rekreačním účelům. Stavby ze dřeva ovlivňoval dlouhodobý vývoj a regionální zvyklosti. Velikost domu a půdorysné členění závisely vždy na ekonomických možnostech majitelů a na měnících se předpisech. V současné době nelze domy k bydlení stavět stejným způsobem. Porovnáním jednotlivých konstrukcí, použitých materiálů a jejich opracování získáme přehled o zásadních rozdílech mezi dřevěnými roubenými stavbami z minulého období a stavbami současnými. K památkovým objektům, jejich opravám nebo rekonstrukcím musíme přistupovat odlišně. Měly by být opravovány formou vědecké rekonstrukce s ohledem na jejich využití. Nové roubené domy by měly architektonickým výrazem, hmotou, detailem i opracováním materiálů odpovídat okolní zástavbě a přírodnímu prostředí.
Lokální vytápění – nové návraty starých témat
Moderní technologie přinesly v posledních dvou desetiletích do našich domácností řadu nových možností, jak zajistit jejich vytápění. Některé, jako například krby, jsou v u nás zcela nové, bez delší tradice. Oproti tomu kachlová kamna navazují na osvědčené, avšak opomíjené technické řešení. S ohledem na trendy posledních let, zdůrazňující šetření energií a využití obnovitelných zdrojů, se zvláštní oblibě těší především topidla spalující biomasu, jako je dřevo, štěpky, pilinové peletky či brikety. Z šetření statistické analýzy ENERGO 2004 je zřejmé, že využití těchto paliv je vzhledem k ostatním energiím spíše okrajové. V městských lokalitách se pohybuje okolo 2,5 %, kdežto u venkovských sídel běžně překračuje 10 %. Zastoupení jednotlivých spotřebičů na palivové dřevo v domácnostech pak vykazuje určitou konzervativnost Morava, kde se většina dřeva stopí v kotlích ústředního topení, případně kuchyňských sporácích. V čechách je oproti tomu větší zastoupení krbů a lokálních topidel, což koresponduje s údaji z městských lokalit, kde podíl krbů mezi ostatními spotřebiči, v některých krajích přesahuje 25 %. Nakolik se jedná o dlouhodobější trend nebo jen módní tendenci ukáže další vývoj.
