Národopisná revue 2/2010

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 2/2010

Vloženo: 11. 3. 2010
OBSAH

Články a studie
Některé aspekty revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství (Václav Michalička)
Revitalizace hliněných staveb na přelomu tisíciletí (Alena Dunajová - Ivana Žabičková)
Dřevostavby - tradice a současnost (Marie Baďuříková)
Lokální vytápění - nové návraty starých témat (Martin Šimša)

Fotografická zastavení
„Ten hřích ně ostál..." (Helena Beránková)

Proměny tradice
Kořeny folklorismu a jeho současný význam (Josef Jančář)
Proměny lidové písně (Marta Toncrová)

Rozhovor
Když se koníček stane povoláním. (Rozhovor s Janem Kristem u příležitosti životního jubilea) (redakce)

Společenská kronika
Blahopřání Jiřině Mlíkovské (*3. 2. 1925) (Kateřina Černíčková)
Významné životní jubileum Bruna Nettla (Petr Číhal)
Zemřela Helena Lisická (Miroslav Válka)

Konference
Dudy a dudáci: Zora Soukupová (Zdeněk Vejvoda)

Výstavy
Příběh renesanční židle (Miroslav Válka)
Výstava Na sv. Mikuláše (Jana Koštuříková)

Recenze
M. Gilbert: Křišťálová noc. Předehra záhuby (Andrea Zobačová)
B. Sikimić - P. Hristov (eds.): Kurban in the Balkans (Barbora Machová)
I. Zuskinová (ed.): Pastierska kultúra, jej dokumentácia a prezentácia. Etnológ a múzeum XII (Marta Pastieriková)
V. Thořová: Jarní obchůzkové koledy děvčat na Olomoucku a Přerovsku. Smrtná a Květná neděle (Marta Toncrová)
P. Valíček: „... mně bude muzika, do rána, do dňa hrát!" O lidové hudbě a kroji v Hroznové Lhotě (Petr Horehleď)
Vesnice. Fotografie studentů Katedry fotografie FAMU... (Helena Beránková)
Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně 2008 (Josef Jančář)

Zprávy
Problematika poutí v diplomových pracích Ústavu evropské etnologie FF MU v Brně (Iva Magulová)
Národopisná bibliografie na internetových stránkách České národopisné společnosti (Jiřina Veselská)
Začlenění Národopisné revue do mezinárodních bibliografických databází (Petr Horehleď)

Resumé


Národopisná revue 2/2010 je věnována především návratům a obnovování tradičních stavebních materiálů a stavebních technik v současném životním stylu. Václav Michalička se zamýšlí nad smyslem revitalizace, jeho výslednými podobami a jejich funkcemi (Některé aspekty revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství). Alena Dunajová a Ivana Žabičková odkrývají v těchto souvislostech problematiku hlíny (Revitalizace hliněných staveb na přelomu tisíciletí), Marie Baďuříková se zabývá dřevem jako základním stavebním materiálem zejména venkovských oblastí (Dřevostavby – tradice a současnost). Statisticky zaměřený příspěvek pojednávající o využití krbů, krbových kamen a kachlových kamen v současném systému vytápění obydlí přináší Martin Šimša (Lokální vytápění – nové návraty starých témat).

Fotografické zastavení je věnováno snímkům K. O. Hrubého (1916–1998) dokumentujících výrobu nepálených cihel na jihovýchodní Moravě. Proměny tradice přinášejí příspěvky Kořeny folklorismu a jeho současný význam (Josef Jančář) a Proměny lidové písně (Marta Toncrová). Rozhovor ve stejnojmenné rubrice je veden s etnologem Janem Kristem při příležitosti jeho životního jubilea (*1950). Další dvě jubilea přináší Společenská kronika: choreografka Jiřina Mlíkovská (*1925) a muzikolog Bruno Nettl (*1930). Nekrolog připomíná osobnost spisovatelky Heleny Lisické (1930–2009). Další informace jsou obsaženy v pravidelných rubrikách zpráv z konferencí, výstav, z vydavatelských a jiných odborných aktivit.


Některé aspekty revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství

V tradičních stavebních technologiích je zakódováno značné množství informací a výpovědí, které lze účelně využít v procesu budování a zdokonalování kulturní paměti společnosti. V případě revitalizace tradičních technologií lidového stavitelství se jedná o znovuoživení historických výrobních postupů. V praxi se k nim přistupuje z různých příčin a potřeb, primární je snaha o uchování znalostí před definitivním zapomněním. Skutečnou revitalizaci znamená teprve až nalezení opětovné společenské opodstatněnosti tradičních technologií a aktivní sociální uplatnění. Nezbytnou podmínkou opodstatněné revitalizace je funkčnost obnovených technologií. O úspěšnou revitalizaci historických jevů se mohou pokusit především paměťové instituce muzejní a památkové péče. Ty totiž mají možnosti zkoumat originální a autentické prvky, vyčíst z nich potřebné informace, ty pak vědecky vyhodnotit, následně ověřovat a aplikovat. Především muzea v přírodě svým charakterem přímo splňují podmínky experimentálních center, která jsou jedinečnou šancí, jak revitalizovat tradiční technologie lidového stavitelství v co nejreálnější a historicky identické podobě.

Revitalizace hliněných staveb na přelomu tisíciletí

Autorky se zabývají fenoménem návratu hlíny jako stavebního materiálu pro novostavby a opravy tradičních hliněných staveb. V první části je po historickém exkursu podána charakteristika užívání hliněné technologie ve vesnickém prostředí na střední a jižní Moravě, kde od 18. století a zvláště v 19. století převažovaly hliněné konstrukce při stavbě selských usedlostí. V posledních deseti letech se tu hlína opět uplatňuje při opravách památkově chráněných objektů, což je doloženo konkrétními případy. Druhá část příspěvku mapuje situaci v zahraničí, kde zvláště Francie patří v oblasti výzkumu staveb z nepálené hlíny k evropské špičce. Poblíž Lyonu stojí experimentálního sídliště z nepálené hlíny a výzkumu hliněných stavebních technologií se věnují speciální vysokoškolské programy (středisko CRATerre, projekty GAIA, TERRA 2000). Dalšími evropskými zeměmi, v nichž se věnuje velká pozornost uplatnění hlíny ve stavitelství, je Německo s universitním výzkumem a centrální organizací (Dachverband Lehm) a Rakousko, kde se významně experimentuje v oboru ekologické architektury. V příspěvku jsou dále analyzovány nejčastější poruchy stávajících hliněných staveb (především vlhkost a její příčiny), přestavby těchto objektů a způsoby užití hliněného materiálu v novostavbách.

Dřevostavby – tradice a současnost

Dřevo je prvotním a základním stavebním materiálem pro stavbu lidských obydlí v české republice. Používalo se jako masiv v podobě kulatiny, hranolů, prken a střešní krytiny. Stavby ze dřeva se zachovaly především ve vesnickém osídlení. V současné době zemědělské usedlosti i samostatně stojící roubené domy slouží převážně k rekreačním účelům. Stavby ze dřeva ovlivňoval dlouhodobý vývoj a regionální zvyklosti. Velikost domu a půdorysné členění závisely vždy na ekonomických možnostech majitelů a na měnících se předpisech. V současné době nelze domy k bydlení stavět stejným způsobem. Porovnáním jednotlivých konstrukcí, použitých materiálů a jejich opracování získáme přehled o zásadních rozdílech mezi dřevěnými roubenými stavbami z minulého období a stavbami současnými. K památkovým objektům, jejich opravám nebo rekonstrukcím musíme přistupovat odlišně. Měly by být opravovány formou vědecké rekonstrukce s ohledem na jejich využití. Nové roubené domy by měly architektonickým výrazem, hmotou, detailem i opracováním materiálů odpovídat okolní zástavbě a přírodnímu prostředí.

Lokální vytápění – nové návraty starých témat

Moderní technologie přinesly v posledních dvou desetiletích do našich domácností řadu nových možností, jak zajistit jejich vytápění. Některé, jako například krby, jsou v u nás zcela nové, bez delší tradice. Oproti tomu kachlová kamna navazují na osvědčené, avšak opomíjené technické řešení. S ohledem na trendy posledních let, zdůrazňující šetření energií a využití obnovitelných zdrojů, se zvláštní oblibě těší především topidla spalující biomasu, jako je dřevo, štěpky, pilinové peletky či brikety. Z šetření statistické analýzy ENERGO 2004 je zřejmé, že využití těchto paliv je vzhledem k ostatním energiím spíše okrajové. V městských lokalitách se pohybuje okolo 2,5 %, kdežto u venkovských sídel běžně překračuje 10 %. Zastoupení jednotlivých spotřebičů na palivové dřevo v domácnostech pak vykazuje určitou konzervativnost Morava, kde se většina dřeva stopí v kotlích ústředního topení, případně kuchyňských sporácích. V čechách je oproti tomu větší zastoupení krbů a lokálních topidel, což koresponduje s údaji z městských lokalit, kde podíl krbů mezi ostatními spotřebiči, v některých krajích přesahuje 25 %. Nakolik se jedná o dlouhodobější trend nebo jen módní tendenci ukáže další vývoj.