Národopisná revue 2/2013

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 2/2013

Vloženo: 11. 3. 2013
OBSAH

Studie k tématu příspěvky k tématu 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu
Kult sv. Cyrila a Metoděje a jeho nacionalizace v moderní době (Jan Rychlík - Magdaléna Rychlíková)
Po stopách cyrilometodějské tradice v prozaickém folkloru a v některých vlastních jménech Moravy a Slezska (Marta Šrámková - Rudolf Šrámek)
Cyrilometodějské milénium a česko-německé vztahy v Brně (Karel Altman)
Svátek sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku - historie, tradice, politika, současnost (na příkladu města Plovdiv) (Katja Michajlova)
Kult sv. Cyrila a Metoděje ve výtvarném umění (klíč k jejich ikonografii) (Aleš Filip - Jana Osolsobě - Jan Osolsobě)

Obrazová příloha
Cyril a Metoděj na svatých obrázcích (Alena Křížová)

Ohlédnutí
Vzpomínka na loutkářku a sběratelku pověstí Alžbětu Čihařovou-Odehnalovou (Leoš Vašek)

Společenská kronika
Jana Hrabětová jubilující (Jan Vinduška)
Blahopřání Dušanovi Holému (Miloš Štědroň)
Životní jubileum Františka Vrhela (Zdeněk Uherek)
Jiřina Mlíkovská a její taneční nebe (Daniela Stavělová)
Strážnické rozloučení s Jiřinou Mlíkovskou (Karel Pavlištík)
Za Cyrilem Zálešákem (1920-2013) (Jan Krist)

Konference
Etnologie bez hranic (Krakov 22.-24. 4. 2013) (Barbora Machová)

Recenze
Z. Uherek et al.: Analýza státního integračního programu pro azylanty (Naďa Valášková)
M. Stanonik: LITERARJENJE, kronopisje in rokopisje v teoriji in praksi (Libor Doložán)
J. Zajonc: Premeny vlákna (Lenka Nováková)
A. Navrátilová: Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře (Ludmila Tarcalová)
J. Kučerová: Sběratel lidových písní Martin Zeman z Velké nad Veličkou (1854-1919) (Marta Toncrová)
I. Šafránková: Šumavští muzikanti ve vzpomínkách Karla Polaty (Marta Ulrychová)

Resumé


Národopisná revue 2/2013 je věnována 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Jan Rychlík a Magdaléna Rychlíková se v úvodní studii věnují základním historickým faktům provázejícím tuto událost a vztahu dalších slovanských národů k těmto osobnostem (Kult sv.Cyrila a Metoděje a jeho nacionalizace v moderní době). Marta Šrámková a Rudolf Šrámek se zaměřili na zkoumanou problematiku pohledem folkloristiky a jazykovědy (Po stopách cyrilometodějské tradice v prozaickém folkloru a v některých vlastních jménech Moravy a Slezska), Karel Altman připomněl oslavy milénia příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 1863 (Cyrilometodějské milénium a českoněmecké vztahy v Brně). Vývojovými kontexty cyrilometodějského svátku na území Bulharska se zabývala bulharská etnoložka Katja Michajlova (Svátek sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku – historie, tradice, politika, současnost / na příkladu města Plovdiv/). Aleš Filip, Jana Osolsobě a Jan Osolsobě zpracovali téma výtvarných projevů vztahujících se ke sv. Cyrilu a Metodějovi (Kult sv. Cyrila a Metoděje ve výtvarném umění /Klíč k jejich ikonografii/). Obrazovou přílohu Cyril a Metoděj na svatých obrázcích připravila Alena Křížová.

V rubrice Ohlédnutí je otištěna  Vzpomínka na loutkářku a sběratelku pověstí Alžbětu Čihařovou-Odehnalovou (autor Leoš Vašek). Společenská kronika jednak připomíná životní jubileum etnoložky Jany Hrabětové (nar. 1943), etnomuzikologa Dušana Holého (nar. 1934) a etnologa Františka Vrhela (nar. 1943), jednak uveřejňuje nekrolog choreografky Jiřiny Mlíkovské (1925–2013) a etnochoreologa Cyrila Zálešáka (1920–2013). V dalších pravidelných rubrikách jsou obsaženy oborové zprávy a recenze nových knih.


Kult sv. Cyrila a Metoděje a jeho nacionalizace v moderní době

Příspěvek vysvětluje, jak se v průběhu staletí měnil náboženský kult sv. Cyrila a Metoděje. Po Velkém schismatu v roce 1054 po Kr. byli oba světci považováni za světce především ve východních ortodoxních církvích, zatímco katolická církev je formálně uznala za svaté teprve v roce 1880. Kult postupně získal rovněž národní charakter. V 19. století byli sv. Cyril a Metoděj považováni hlavně za slovanské světce, protože přinesli křesťanství Slovanům, a podle tradice tedy částečně byli slovanské krve. Kromě toho je jednotlivé slovanské národy začaly považovat za světce národní. Oba bratři tedy posloužili jako faktor, který formoval národní identitu různých slovanských národů na Balkáně a ve střední Evropě. Kult vedl mezi jednotlivými národy ke sporům o „národnost“ obou bratří a zejména o národnost těch Slovanů, jimž kázali. Protože se oba svatí bratři narodili v Makedonii, Řekové, Bulhaři a – ve druhé polovině 20. století – také nově zformovaní Makedoňané začali požadovat, aby se sv. Cyril a Metoděj stali symboly jejich národní historie a kulturního dědictví.

Po stopách cyrilometodějské tradice v prozaickém folkloru a v některých vlastních jménech Moravy a Slezska

Cílem stati je vysledovat základní obsahové rysy, které charakterizují cyrilometodějskou tradici v prozaickém folkloru a které i v podobě pouhé zprávy (regestu) jsou součástí kulturního a historického povědomí. Cyrilometodějský cyklus má ve folklorním vyprávění Moravy a Slezska stabilní postavení. Zájmem o něho se zvyšuje v závislosti na vývoji společenských a kulturních podmínek, např. v druhé polovině 19. století ve spojitosti s posílením národní identity (což se v Čechách projevilo cyklem svatováclavským), nebo s formováním historického povědomí o tzv. moravské identitě Ta zdůrazňuje význam christianizační a kulturní. O tom svědčí oživování cyklu v současnosti. Ten je rozšířen především v regionech od jihu Moravy přes východní Moravu až do Slezska (zvl. širší Opavsko) a na přilehlé oblasti Hané (až po Litovelsko). Na západní Moravě se vyskytuje vždy poukaz na putování věrozvěstů do Čech. Stať je uzavřena rozborem vlastních jmen vyskytujících v etymologických pověstech a poznámkami k lidové etymologii.

Cyrilometodějské milénium a česko-německé vztahy v Brně

Jedním z vyvrcholení tzv. cyrilometodějství se staly oslavy milénia, výročí tisíce let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu, jež se uskutečnily v roce 1863. Byly spjaty nejvíce s Velehradem jako kultovním poutním místem a s Brnem, moravskou metropolí. Právě život tohoto města, v mnohém určujícím společenské a kulturní, ale také politické a národnostní poměry v celé zemi, tyto slavnosti do značné míry poznamenaly. Konaly se ve dnech 25. a 26. srpna a jejich pestrý program se odvíjel nejen v samém středu města, ale také v tradičních letoviscích, Lužánkách a Pisárkách, celkem vystoupilo 61 pěveckých spolků o celkovém počtu 940 pěvců. Slavnosti se tak staly největší událostí tehdejší doby v Brně, jejich význam kulturní a umělecký však byl v mnohém překonán významem společenským a politickým, vlasteneckým. Od této události se počaly zásadně měnit vztahy mezi Čechy a Němci v Brně i na celé Moravě, neboť dojem ze slavnosti měl na straně Němců zásadní důsledky. Období nekonfliktního soužití, charakteristické vzájemnou tolerancí v každodenním životě a společnou účastí na rozmanitých formách společenského života, bylo vystřídáno důsledným oddělováním německých a českých institucí a obdobným rozdělením společenských aktivit. Důsledkem cyrilometodějských slavností však byla i vnitřní diferenciace uvnitř českého národního hnutí na Moravě, neboť prohloubily rozpory mezi proudem církevním a světským.

Oslava svátku sv. Cyrila a Metoděje v bulharských zemích – historie, tradice, politika, současná situace (na příkladech z Plovdivu)

Článek popisuje tradici oslav svátku sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku a sleduje jeho vývoj od převážně náboženského svátku ke svátku státnímu. Autorka poukazuje na to, že první oslavy svátku sv. Cyrila a Metoděje v 50. až 70. letech 19. století byly spojeny s odporem Bulharů vůči ortodoxnímu patriarchovi v Cařihradě (Istanbul), který v té době spravoval také bulharskou ortodoxní církev. Tyto oslavy vyjadřovaly touhu po nezávislé církvi a bohoslužbách vedených v bulharštině, tedy i po vzdělání v bulharském jazyce. Článek sleduje historii oslav na známé základní (posléze střední) škole „Sv. Cyrila a Metoděje“ v Plovdivu. Autorka zmiňuje, že před osvobozením Bulharska z turecké nadvlády v roce 1878 byl svátek slovanských věrozvěstů chápán jako symbol touhy Bulharů po nezávislosti církve, jeho oslavy tedy měly revoluční nádech. Po osvobození se svátek stal symbolem kulturního a politického sjednocení Bulharů (z osvobozených bulharských zemích a těch, kteří žili v zahraničí). Příspěvek zdůrazňuje začlenění svátku do vzdělávacího procesu za 2. světové války. Věnuje se rovněž změněnému významu svátku za komunistické éry. Text rovněž osvětluje obnovení dřívějších rituálů v dnešní době.

Kult sv. Cyrila a Metoděje ve výtvarném umění (klíč k jejich ikonografii)

Příspěvek je věnován ikonografii sv. Cyrila a Metoděje v okruhu západní křesťanské kultury. Podrobněji jsou analyzována vyobrazení obou bratří ve středověku, a to jak v Římě (bazilika San Clemente), tak i v zemích Koruny české. Vyobrazení z doby novověku jsou omezena už jen na české země, přičemž se již nejedná o chronologický sled, nýbrž o vystižení podstatných znaků ikonografie obou světců, doložených na konkrétních příkladech. Sledovány jsou jak narativní cykly, tak i tzv. ikonická zobrazení, u nichž je definováno sedm typů zobrazení sv. Cyrila a Metoděje, jež bývají vzájemně kombinovány: 1) rodní bratři, 2) Soluňané, 3) mnich a biskup, 4) slovanští věrozvěsti, 5) naši otcové, 6) přemožitelé pohanství, 7) patroni moravského lidu.