Národopisná revue 2/2020 je věnována tématu Etnologické perspektivy turismu. Martin Klement a Renata Mauserová se zabývají mediálním obrazem oblasti Máchova jezera v severních Čechách (Image města Doksy v první polovině 20. století). Dana Bittnerová zkoumá vzpomínky na cesty do Rumunska v době socialismu motivované poznáním lesních železnic (Turismus českých železničních fandů – vzpomínání na cesty do Rumunska v 80. letech 20. století). Sarah Scholl-Schneider se věnuje dvěma místům setkávání Němců, jež byli vysídleni z tzv. Sudet a ze Slezska („Kousek domoviny“. Haus Schlesien a Heiligenhof jako turistické kontaktní zóny). Olga Radčenko se zabývá sovětskou a postsovětskou politikou paměti na Ukrajině ve vztahu k druhé světové válce (Památníky „Velké vlastenecké války“ na sovětské Ukrajině jako zdroj cestovního ruchu). Mimo téma je zařazena studie Martina Sítka o masopustních obchůzkách (Fenomén obnovených masopustních obchůzek ve vybraných lokalitách Jihomoravského kraje).
V rubrice Proměny tradice je uveřejněna etnologická reflexe Petra Salnera týkající se slavení židovského svátku Pesach v době koronavirové pandemie, v rubrice Ohlédnutí prezentuje Oldřich Kašpar glosu Alberto Vojtěch Frič, Červuiš Pišoád a Jaroslav Hašek. Rozhovor s etnologem Andrejem Sulitkou (nar. 1945) při příležitosti jeho životního jubilea vedla Jana Pospíšilová. Společenská kronika připomíná jubileum etnologa Karla Altmana (nar. 1960) a uveřejňuje nekrology etnoložky Zuzany Marhoulové (1944–2020) a etnologa a cestovatele Miloslava Stingla (1930–2020). Další pravidelné rubriky přinášejí zprávy z konferencí, výstav a recenze nových knih.
Image města Doksy v první polovině 20. století
Severočeské město Doksy se společně se svou osadou Staré Splavy a přilehlým Velkým rybníkem – dnes Máchovým jezerem – přeměňovaly na přelomu 19. a 20. století ve významnou turistickou oblast. Aby do města přijelo co nejvíce návštěvníků, byly ve velkém nákladu produkovány propagační materiály, jejichž autoři pomocí textů a obrázků konstruovali velmi přitažlivý image města Doksy. Studie si klade za cíl zjistit, z jakých motivů tento image sestával a v čem se odlišoval od tamější každodenní reality. Na základě analýzy inzerátů, průvodců, prospektů a pohlednic lze konstatovat, že od počátku 20. století až do 40. let byly Doksy propagovány jako malebné lázeňské městečko, které leží uprostřed čisté přírody s ozdravnými účinky. Podle údajů v kronikách a nevydaných archivních pramenech však byli návštěvníci Doks konfrontováni s četnými problémy, k nimž se mj. řadily drahota, hluk, nepořádek, nefunkčnost lázeňských zařízení či nízká kvalita nabízených služeb. Dodnes jsou údaje a obrázky z dřívějších propagačních materiálů nekriticky využívány ve vzpomínkových či populárně-naučných textech. Mediální obraz z první poloviny 20. století tak má nadále značný vliv na to, jak jsou předválečné a meziválečné Doksy vnímány.
Turismus českých železničních fandů – vzpomínání na cesty do Rumunska v 80. letech 20. století
Příspěvek zkoumá povahu vzpomínání na cesty vybrané skupiny železničních fandů za lesními železnicemi do Rumunska v 80. letech 20. století. Propojuje koncepty antropologie turismu a paměti. Vzpomínky na turistiku za historickou železnicí se staly trvalou součástí generační výpovědi/postoje cestovatelů, skrze niž vyjednávají nejen svoji skupinovou identitu, ale i uznání. Vyprávění o cestách za lesními železnicemi a jejich performance jsou situovány do vzájemného dialogu mezi komunikativní a kulturní pamětí. Z hlediska obsahu sdílená paměť odkazuje na rámce, jež jsou pro pamětníky relevantní. Cesty do Rumunska pamětníci spojují s kategoriemi zmizelé autenticity („zmizelého ráje“ parní trakce), exotiky a balkanismu, nedostatku v oblasti spotřeby a kritiky omezení pohybu a cestování za socialismu. Motiv „železné opony“ stojí v protikladu k imaginaci globalizovaného světa, kterou ustanovuje technoscape. Mezi rámce paměti vstupuje aspekt mládí cestovatelů a na něj vázané dobrodružství. Dobrodružství a zážitek autenticity dokážou udržovat vzpomínky na cesty za lesními železnicemi v komunikativní paměti a produkovat kulturní paměť.
„Kousek domoviny“. Haus Schlesien a Heiligenhof jako turistické kontaktní zóny
Studie se věnuje dvěma místům vzdělávání a setkávání Němců nuceně vysídlených z tzv. Sudet a ze Slezska, Heiligenhofu v Bad Kissingen a Domu Slezsko (Haus Schlesien) v Königswinteru. Oba domy představují důležité komponenty v širokém poli kultury vzpomínání na minulost Němců a německých menšin ve východní Evropě a na útěk či nucené vysídlení. I když se jedná o domy, které byly původně zřízeny danými dvěma skupinami nuceně vysídlených pro vlastní potřebu, sahá jejich působení daleko za jejich hranice – a to nejen kvůli jejich připomínajícímu a vzpomínajícímu, ale především kvůli jejich turistickému charakteru, neboť dnes v nich může strávit svou dovolenou kdokoliv. Studie zkoumá, jak se oba domy prezentují jako turistické destinace různým cílovým skupinám – samotným nuceně vysídleným, polským a českým návštěvníkům, ale také nezúčastněným cestujícím. Zachycení turistických praktik aktérů (především současné zacházení s minulostí), jak bylo pozorováno během terénního výzkumu, ukazuje, že oba domy mohou být interpretovány jako kontaktní zóny utvářené jak shodou, tak konfliktem. Díky tomu jsou svou turistickou funkcí sto poskytnout (interkulturní) zprostředkování. Neboť stejně jako cesty nuceně vysídlených do staré domoviny ve východní Evropě, které se dostaly do centra pozornosti etnologů před několika lety, představují tyto domy z pohledu turismu podnět k tematizaci domoviny/vlasti a přináležitosti.
Památníky „Velké vlastenecké války“ na sovětské Ukrajině jako zdroj cestovního ruchu
Po dosažení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 ovlivňuje kontroverzní politika paměti ve vztahu k hrdinům, spoluviníkům a obětem nejen budování památníků, nýbrž také jejich rozdílné vnímání, které se pohybuje mezi uctíváním a vandalismem. Centrem pozornosti tohoto příspěvku je sovětská paměti na Ukrajině se zřetelem ke druhé světové válce a její vliv na cestovní ruch. Cílem projektu je analyzovat úlohu sovětského diskurzu o válce při prezentaci tragických historických událostí v muzeích a na památných místech, které jsou pro cestovní ruch důležitými zdroji. Byly vyhodnoceny dokumenty z archívů Komunistické strany Ukrajiny a sovětské cestovní kanceláře Intourist. Pro tento příspěvek je směrodatná skutečnost, že se cestovních ruch a komemorační praktiky jako kulturní a společenské jevy ve vztahu k druhé světové válce proplétají a vzájemně ovlivňují.
Fenomén obnovených masopustních obchůzek ve vybraných lokalitách Jihomoravského kraje
Článek prezentuje výsledky výzkumu vybraných obnovených masopustních obchůzek na území Jihomoravského kraje (Velké Pavlovice, Šakvice, Bzenec, Mutěnice, Poštorná a Ladná), který provedl Národní ústav lidové kultury ve Strážnici v letech 2018 a 2019. Výzkum vycházel ze studia archivních i současných mediálních pramenů, rozhovorů a dotazníkového šetření, doplněn byl metodou zúčastněného pozorování. Cílem výzkumu bylo popsání charakteristické podoby obchůzek, proměna jejich funkcí a motivace organizátorů k jejich uspořádání. Obnovování masopustních obchůzek dosahuje právě v současnosti ve sledovaném regionu svého vrcholu a jejich rozšíření do stále nových lokalit zaznamenává značný progres. Některé z lokalit organizují obchůzku již více jak deset let. Jak ukázaly výpovědi jednotlivých organizátorů, masopustní obchůzky plní především funkci seberealizace, uvědomělé pěstování lokální tradice (resp. jeho vytváření s odkazem na minulost) a sounáležitosti s komunitou. Přestože mnohé z nich jen stěží navazují na dřívější lokální lidovou tradici, která vlivem historických událostí ztratila svou funkci a tím i kontinuitu, obsahují řadu prvků, které jsou typické pro lidovou kulturu daného regionu či lokality.
