Národopisná revue 2/2022

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 2/2022

Vloženo: 13. 7. 2022
OBSAH

Studie k tématu Kulturní dědictví
From Folklore to Living Heritage: On the Development of UNESCO’s Contribution to the Safeguarding of the Intangible Cultural Heritage (Rieks Smeets)
Od folkloru k živoucímu dědictví: O vývoji přínosu UNESCO k zachování nehmotného kulturního dědictví (Rieks Smeets)
Jazyky a nářečí jako součást regionální identity a kulturní dědictví (na příkladu České republiky) (Marta Šimečková)
K výskumu a sprístupňovaniu tanečného kultúrneho dedičstva na Slovensku na príklade procesu tvorby etnochoreologickej monografie (Katarína Babčáková)
Studie mimo hlavní téma
Ekonomické dopady prvních dvou let pandemie covid-19 na českou kulturu (Jaromír Novák)
----------
Proměny tradice
Humor dětí školního věku v reakci na covid-19. Zpráva z terénního výzkumu v obci Blatnička (Ludmila Peterková)
Ohlédnutí
Století Slávka Volavého (1922–2022) (Jan Krist)
Rozhovor
O lidové hudbě a folklorních inspiracích: rozhovor s Milošem Štědroněm u příležitosti životního jubilea (Lucie Uhlíková)
Společenská kronika
Přání Heleně Mevaldové (Jiřina Veselská)
Zdravica k 70. narodeninám Oldřicha Kašpara (Radoslav Hlúšek)
K životnímu jubileu Věry Kovářů (Jana Spáthová)
Za profesorom Karlom Kaserom (Andrej Mentel)
Konference
Etnologické dni 2022 (Barbora Turčanová)
Umění do lavic? Prvky tradiční lidové kultury jako součást vzdělávacího kurikula (Terezie Řánková)
Recenze
P. Hampton – J. Kuča: Atlas lidových krojů České republiky (Lenka Drápalová)
M. Oravcová: Akcia B (Peter Salner)
M. Górniak-Bardzik (ed.): Sąsiedzi od narodzin aż po śmierć. Fotografie Franciszka Lepicha z Oleszki (Miroslav Válka)
R. Polohová: Šana Tova! Židovský rok v písních (Zita Skořepová)
Contents in English


Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Od folkloru k živoucímu dědictví: O vývoji přínosu UNESCO k zachování nehmotného kulturního dědictví

Rieks Smeets

Přijetí Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví v roce 2003 bylo významným mezníkem v činnosti UNESCO, která se zabývala nehmotným neboli živoucím dědictvím (původně nazývaný folklor) a započala o padesát let dříve. Tato Úmluva nahradila ne zcela úspěšné Doporučení o ochraně tradiční a lidové kultury z roku 1989, první právní nástroj UNESCO v této oblasti. Tato studie představuje aspekty velkého počtu specializovaných odborných a statutárních zasedání, která přispěla k vypracování těchto textů a ke vzniku programů UNESCO, jako na příklad Žijící lidské poklady a Prohlášení mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Snaží se přiblížit měnící se cíle a diskurz, jimiž odborníci, státy a UNESCO přispěli k této dlouhé historii. Tento vývoj ilustrují neustálé změny názvu a definice, které se k danému předmětu váží (od „folkloru" k „živoucímu dědictví"), a měnící se cíle veškeré související činnosti. Zvláštní pozornost je věnována přípravě Úmluvy z roku 2003, její implementaci poté, co vstoupila v roce 2006 v platnost, a novým cílům, které se jí její řídící orgány, pod vedením UNESCO, snaží vtisknout. Tam, kde je to na místě, jsou uvedeny odkazy na příspěvky českých odborníků a České republiky.

odkaz na článek v PDF

Jazyky a nářečí jako součást regionální identity a kulturní dědictví (na příkladu České republiky)

Marta Šimečková

Cílem příspěvku bylo stanovit, zda jsou jazyky a jejich teritoriální dialekty nehmotným kulturním dědictvím, či nikoliv, a to se zvláštním zřetelem k jazykové situaci v České republice. Bylo argumentováno výňatky z Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví, též konkrétními záznamy na seznamech UNESCO, v nichž jazyky a dialekty figurují coby nehmotné kulturní dědictví samostatně nebo jako součást komplexnějších položek. Bylo zjištěno, že definice nehmotného kulturního dědictví, jak je formulována ve jmenované Úmluvě, zcela odpovídá charakteru dialektů – jsou širokou veřejností pokládány za součást kulturního dědictví, předávají se z generace na generaci, jsou přetvářeny v závislosti na různých faktorech, které je ohrožují, a dávají svým nositelům pocit sounáležitosti a kontinuity. Bylo předloženo několik možností pro záchovu nářečí českého jazyka ve smyslu jejich dokumentace a prezentace ze strany dialektologů i laiků. Zároveň bylo upozorněno na případné důsledky aktivní ochrany legislativní cestou, zejména na nežádoucí konzervaci určitého stavu bez zohlednění přirozeného jazykového vývoje a na nutnost kanonizace vedoucí k vytvoření umělého jazykového hyperstandardu.

odkaz na článek v PDF

K výskumu a sprístupňovaniu tanečného kultúrneho dedičstva na Slovensku na príklade procesu tvorby etnochoreologickej monografiej

Katarína Babčáková

Príspevok predstavuje príklad metodologického prístupu k etnochoreologickému výskumu a exploatácii materiálu v monografickej publikácii z oblasti aplikovanej etnochoreológie. Metodologický prístup bol založený na etnochoreologickom a etnomuzikologickom archívnom i záchrannom a návratnom kvalitatívnom terénnom výskume tanečno-spevných prejavov funkčne spätých s kalendárnym cyklom, ktoré na Slovensku zanikali v priebehu 20. storočia. Výsledky výskumov boli podrobené kontextuálnej analýze inšpirovanej metodickým prístupom tanečnej a symbolickej antropológie. S cieľom potenciálnej aplikácie vedeckých poznatkov do praxe formálneho i neformálneho vzdelávania predstavuje i návrh metodického postupu implementáciou poznatkov konštruktívnej tanečnej pedagogiky. V úvode je reflektovaný širší kontext stavu etnochoreologického bádania a vzdelávania v ľudovom tanci na Slovensku.

odkaz na článek v PDF

Ekonomické dopady prvních dvou let pandemie covid-19 na českou kulturu

Jaromír Novák

Článek se zabývá problematikou negativních ekonomických následků pandemie covid-19 a s ní souvisejících protiopatření na českou kulturu. Vychází ze statistických údajů zpraco¬vaných Národním informačním a poradenským centrem (NIPOS) a Českým statickým úřadem. Porovnává dosažené hospodářské výsledky kultury v letech 2020–2021 s obdobím před pandemií. Ukazuje, že největší ztráty v důsledku propadu návštěv¬nosti kulturních aktivit utrpěla oblast scénického umění a kul¬turního dědictví. Bezprostřední příčinou bylo omezení pohybu osob, které se negativně projevilo zejména v cestovním ruchu. S ohledem na skutečnost, že domácí a příjezdový cestovní ruch ovlivňuje návštěvnost kulturních akcí zhruba z jedné polo¬viny, věnuje článek také pozornost vztahům mezi kulturou a cestovním ruchem. Kultura není homogenním celkem. Spolu s aktivitami zaměřenými na publikum v daném místě a čase do ní také patří tržně orientované obory (tisk, média), proto dopad pandemie na kulturu není jed¬noznačný. Na rozdíl od finančně-ekonomické krize z let 2011–2013, kdy tržně orientované kulturní obory byly postiženy více než scénické umění a kulturní dědictví, v období pandemie je tomu naopak. Pokles celkových finančních zdrojů vstupujících do kultury byl v České republice provázen sní¬žením výdajů domácností a naopak zvýšením veřejných výdajů na kulturu. V případě obou fi¬nančních zdrojů se však snížil podíl výdajů směřujících do kultury v rámci celkových výdajů. Z rozboru disponibilních dat vyplývá, že ekonomické dopady do oblasti kulturního dědictví a scénického umění v prvních dvou letech pandemie představují více než 10 mld. Kč.

odkaz na článek v PDF