Národopisná revue 3/2010 je věnována tématu člověk a hra. Obecný vstup do problematiky a přehled základních prací i otázek vztahujících se k tomuto fenoménu přináší příspěvek Petra Janečka (Game over? Aktuální témata domácího etnologického studia dětské hry). Dana Bittnerová se zaměřuje na srovnání první publikované sbírky dětských her v českých zemích od sběratele Štěpána Bačkory z poloviny 19. století a souboru her pražských dětí z let 1992–2004 (Tendence ve vývoji dětských her divadelního charakteru). Studie Jany Polákové je věnována minoritnímu romskému prostředí (Hry a hračky romských dětí), psychologové Miroslav Klusák a Miloš Kučera se pak zabývají teoretickým problémem klasifikace (Ke klasifikaci dětských her). Jana Moravcová nastiňuje fenomén RPG hry (role playing games) a LARPu (live-action role playing) mezi dnešní mládeží na příkladu jedné z her (Bitva pěti armád. Tzv. dřevárny a příbuzné volnočasové aktivity mládeže v české republice).
Rubrika Fotografická zastavení snázvem Svět zanikajících her – hry s textilními vlákny představuje tzv. hry s provázky (Hana Dvořáková). Proměny tradice pak přinášejí příspěvky Proměny her strážnických dětí v uplynulém čtvrtstoletí (Petr Horehleď) a Pokus o návrat regionálního folkloru do školní praxe (Alena Schauerová). Společenská kronika připomíná jubilem etnoložky Barbory Čumpelíkové (nar. 1930) a zveřejňuje nekrology hudebníka a muzikologa Vladimíra Baiera (1932–2010) a zpěvačky a choreografky Věry Rozsypalové-Bláhové (1941–2010). Další pravidelné rubriky se věnují zprávám zkonferencí, výstav a zaktuálního dění v oboru.
Game over? Aktuální témata domácího etnologického studia dětské hry
Zakladatelskou roli v oblasti studia her a hraní sehrála v odborném diskurzu především etnologie, obor, který se historicky jako jeden z prvních začal zabývat ludickými aktivitami – zprvu samozřejmě především sběrem a klasifikací dětských formalizovaných her. K odbornému studiu her a hraní může etnologie významně přispívat i dnes, kdy se tímto tématem úspěšně zabývají i další humanitní a společenské vědy jako psychologie či pedagogika. Etnologické studium hry by se mělo zaměřit především na sběr, popis, klasifikaci a interpretaci lokálních kulturních projevů herního chování. K nejaktuálnějším tématům domácího etnologického studia hry patří vytvoření katalogu a syntetické interpretace historické vrstvy dětských her, sběr, klasifikace a analýza současných dětských her a v neposlední řadě i sběr, klasifikace a analýza současných synkretických her, včetně výzkumu jejich vztahu k zábavnímu a hernímu průmyslu a populární a masové kultuře.
Tendence ve vývoji dětských her divadelního charakteru
Studie věnovaná dětským hrám divadelního charakteru si klade otázku podoby obsahu dramatické zápletky a jejího ztvárnění v minulosti a současnosti. Při uvažování o vývojových tendencích repertoáru pramenů vychází ze sběrů Štěpána Bačkory pro deskripci stavu v polovině 19. století, pro analýzu současných dětských her využívá výzkumu u žáků prvního stupně ZŠ v Praze. Na základě komparace dvou obsahových rovin her (1. tematická oblast, v jejímž rámci hráč přijímá novou herní identitu, 2. strukturální motivy podílející se na výstavbě příběhu dramatické zápletky) studie dospívá k několika zjištěním. Z hlediska tematického z repertoáru zmizely hry odkazující na agrární kulturu a na křesťanskou víru, transformací procházejí hry volby partnera, posíleno bylo naopak téma sociální šikany. Zmíněné tendence jsou podmíněny vývojem v oblasti ekonomické, proměnou sociálních vztahů v rámci lokálních společností a samozřejmě i médii. Z hlediska strukturálních motivů dochází k redukcím, a to jak na úrovni jejich počtu, který se uplatňuje při výstavbě konkrétní dramatické zápletky, tak na úrovni jejich podoby. Řazení a podoba strukturálních motivů ovlivňují současné hry divadelního charakteru. Prosadily se hry s jednoduchou a předjímatelnou výstavbou, snadno zapamatovatelnou slovesnou a pohybovou složkou, kterou by zvládl větší počet „nesehraných“ hráčů. Tyto tendence jsou podmíněny omezováním příležitostí vhodných pro realizaci hry, nestabilitou hráčských skupin, jejich věkovou homogenitou a s ní související absencí relevantních „expertů“, zejména teenagerů.
Hry a hračky romských dětí
Příspěvek se zabývá výzkumem dětského folkloru mezi Romy. Autorka vychází z vlastních zkušeností z terénních výzkumů, písemných vzpomínkových pramenů i literatury. Podklady pro studii získala v letech 2005–2010 v různých typech sídlištních lokalit. Každá přináší specifika v herních projevech, ve znalosti a variabilitě her i postoji vůči hračkám. Děti v romských osadách využívají hračky kolektivně. Hry mají jednoduchá pravidla, nemají příliš dlouhé trvání, záleží na okamžité situaci, počasí a také na možnosti využít okolní prostor a nabízený materiál. Velkou variabilitu a možnosti jim poskytuje příroda v nejbližším okolí. V prostředí romských osad je dodnes možné zaznamenat novodobé varianty tradičních dětských her. Děti z nesegregovaného prostředí malého města mají větší vztah k hračkám a také „hraní si“ chápou ve smyslu, jaký se blíží běžnému pojetí. Dětem z městských aglomerací chybí nejvíce samotný prostor ke hrám. Bližší kontakt s denní realitou i okolním majoritním obyvatelstvem se odráží na různorodosti her (karty, čára), používaných hraček (hračky na písek) a např. i na používání dětských rozpočitadel implikovaných z českého kulturního prostředí.
Ke klasifikaci dětských her
Příspěvek se věnuje otázce klasifikace na materiálu sbírky her současných školních dětí od 1. do 9. třídy (celkem asi 1600 případů v 81 třídách od 1. do 9. ročníku). Na sbírku (vytvořenou za pomoci studentů v terénu) byly dvakrát použity postupy inspirované manžely Opieovými z Oxfordu. Jednak přepracovaný systém tzv. základních motivů (1. honičky, 2. chytačky, 3. schovky, 4. lovy, 5. závody, 6. souboje, 7. výdrže, 7*. školky, 8. bravura, 8* lekačky, 9. hádanky, 10. horory, 11. nápodoby, 12. trefování, 13. gender), jednak pro třídění „zezdola“ – idea tzv. základní hry (1. dotknout se, 2. v dotyku na tělo, 3. vrh objektu – s dotykem na tělo, 4. vrh objektem – na dráze, 5. běh – s dotykem na tělo, 6. b?h – na dráze, 7. kompozice pohybu – žonglování a rytmika, 8. kompozice objektu, 9. hádání, 10. fiktivní identity a příběhy). V obou klasifikacích autoři narazili na možnost v budoucnosti uvažovat o dvou kombinujících se rovinách, o rovině činnosti tělesných subjektů a o rovině rolí ve hře. Ta první obsahuje poetiku pudů (orálního, análního, zíracího aj. v jejich nejrůznějších transformacích), ta druhá kulturní a morální vztahy („oidipské“ či od oidipských odvozené vztahy), s těmito pudy zacházející, jako soutěž, „šikana“, „demokratické“ distribuce.
Bitva pěti armád. Tzv. dřevárny a příbuzné volnočasové aktivity současné mládeže v české republice
Příspěvek se zabývá tématem her na hraní rolí na živo (Live-Action Role Playing) v české republice v současnosti. Obecná část zahrnuje vysvětlení používaných pojmů LARP a dřevárna, stručnou historii těchto her ve světě a u nás, popis jednotlivých typů dřeváren včetně stručného přehledu nejznámějších akcí tohoto druhu a zmiňuje také komunitu hráčů, její složení a vztah k dalším podobným volnočasovým aktivitám. Druhá část příspěvku je věnována jedné z největších fantasy dřeváren v české republice – Bitvě pěti armád. Autorka v ní popisuje vznik této akce v roce 2000 a její vývoj až do současnosti, herní pravidla pro výrobu zbraní a kostýmů a soubojový systém, používané herní předměty, průběh příprav na hru ze strany hráčů i organizátorů a průběh vlastní hry s přihlédnutím k ročníku 2010. Text je doplněn mapou herního světa a několika fotografiemi hráčů v kostýmech.
