Národopisná revue 3/2014

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 3/2014

Vloženo: 20. 10. 2014
OBSAH

Studie k tématu Prostorové proměny kulturních jevů
Etnografická rajonizace: úvahy nad jejím historickým vývojem a smyslem současné existence (Daniel Drápala, Martina Pavlicová)
K původu a rozšíření nůžkových krovů ve střední Evropě (Jiří Bláha, Alena Dunajová)
Lokální identita a paměť krajiny: významné krajinné komponenty v perspektivě aktérů (Tereza Zíková, Gabriela Fatková)

Ostatní studie a materiály
Mapová aplikace Lidový oděv na Moravě (Marin Šimša)
Novodobá hodová tradice v Dobročkovicích na Bučovicku (Jarmila Teturová)

Ohlédnutí
Nestor moravské národopisné muzeologie (k nedožitým 100. narozeninám Ludvíka Kunze) (Josef Jančář)
Sto let od narození sběratele Václava Stuchlého (Marta Toncrová)
Nad nedožitými osmdesátinami Václava Frolce (Josef Jančář)

Společenská kronika
K životnímu jubileu Evy Urbachové (Karel Pavlištík)
Zdravice Zoře Vanovičové (Jana Pospíšilová)
Za Bohuslavem Benešem (Marta Šrámková)

Výstavy
Nová národopisná expozice Slováckého muzea v Uherském Hradišti (Josef Jančář)

Konference
Konference o dřevěných a polodřevěných sakrálních stavbách v Příboře (Lubomír Procházka)
Konference Ľudová architektúra a expozícia ľudového bývania (Dita Csütörtökyová)

Festivaly
MFF Strážnice 2014 očima "nezávislého hodnotitele" (Václav Štěpánek)

Recenze
J. Podoba: Vývoj staviteľstva a spôsobu bývania v dedinskom prostredí v 20. storočí (Věra Frolcová)
L. Kalousová: Chodský kroj na prahu 21. století (Marta Ulrychová)
Z. Profantová (ed.): Folklór a folkloristika vo svete postmoderny (Jaroslav Otčenášek)
J. Procházková et al.: Vzaty do fonografu. Slovenské a moravské písně v nahrávkách Hynka Bíma, Leoše Janáčka a Františky Kyselkové z let 1909-1912 (Marta Ulrychová)
L. Tyllner: Jihočeské Vánoce. Vánoční písně, koledy, obyčeje a betlémy z jižních Čech, Vysočiny a Pošumaví (Věra Thořová)
V. Thořová - Z. Vejvoda (eds.): V Prachaticích za bránou. Lidové písně z okolí Prachatic a šumavského Podlesí v zápisech sběratelů 19. a 20. století (Alena Schauerová)
K. Schwarz: Plzeňské pomněnky (Marta Ulrychová)
L. Sušilová - K. Fojtík: Sobotěnka (Karel Pavlištík)

Resumé


Národopisná revue 3/2014 je věnována tématu Prostorové proměny kulturních jevů. Daniel Drápala a Martina Pavlicová se ve své studii zamýšlejí nad pojmem etnografický region a jeho formováním (Etnografická rajonizace: úvahy nad jejím historickým vývojem a smyslem současné existence). Jiří Bláha a Alena Dunajová se zabývají jedním z typů krovové konstrukce u venkovských staveb (K původu a rozšíření nůžkových krovů ve střední Evropě). Tereza Zíková a Gabriela Fatková se věnují interakci člověka a krajiny (Lokální identita a paměť krajiny: významné krajinné komponenty v perspektivě aktérů). V rubrice materiálových příspěvků představuje Martin Šimša aplikaci geografického informačního systému na problematiku lidového oděvu (Mapová aplikace Lidový oděv na Moravě) a Jarmila Teturová problematiku současného výzkumu etnokulturních tradic na Moravě (Novodobá hodová tradice v Dobročkovicích na Bučovicku).

Rubrika Ohlédnutí připomíná významné osobnosti z historiografie oboru – sté výročí narození etnografa a etnoorganologa Ludvíka Kunze (1914–2005) a sběratele lidových písní Václava Stuchlého (1914–2000) a nedožité osmdesátiny etnologa Václava Frolce (1934–1992). Společenská kronika přináší jubilea etnoložek Evy Urbachové (*1924) a Zory Vanovičové (*1944) a nekrolog slovesného folkloristy Bohuslava Beneše (1927–2014). V dalších pravidelných rubrikách jsou uveřejněny zprávy z výstav, konferencí, festivalů a recenze nových knih. 


Etnografická rajonizace: úvahy nad jejím historickým vývojem a smyslem současné existence

Lokální kultura je dnes vnímána jako důležitý fenomén kultury společnosti, jako identifikační faktor místních obyvatel, jako důležitá součást místa k životu. V řadě případů je zde spojitost, přímá či nepřímá, s tradiční lidovou kulturou. S tím je zároveň spojena problematika etnografické rajonizacea vymezení etnografických regionů, tak jak se zformovaly především v 19. a na počátku 20. století a jak jsou deklarovány jako odkaz tradice až do současnosti. Podstatná je otázka zformování těchto regionů a vývoj kulturního prostředí k nim náležejícího, což je základem úvah předložené studie: nakolik jsou obecná tvrzení o kulturní rajonizaci platná a co je hlavním impulsem pro jejich vývoj. Ke konkrétnímu náhledu na danou problematiku byly vybrány dva moravské etnografické regiony (Slovácko a moravské Záhoří), které jsou dnes pevnou součástí mapy národopisných oblastí. Jejich geneze a vývoj však nejsou totožné. Liší se teritoriálním rozsahem, vyhraněností, vnitřní diferenciací, ale i sílou regionálního povědomí. Obě sondy se snaží ukázat, že vnímání etnografického regionu může být často iodborným stereotypem a že k problematice etnografických regionů je potřeba se vracet v nových kontextech a významech.

K původu a rozšíření nůžkových krovů ve střední Evropě

Krovy venkovských staveb s krokvemi překříženými pod vrcholem střechy, aby nesly hřebenovou vaznici, jsou v středoevropských jazycích označovány jako nůžkové. Autoři se zabývají jejich původem, statickou funkcí a konstrukčním uspořádáním ve vztahu k dalším typům krovových konstrukcí, které se nejčastěji objevují ve venkovském stavitelství, a to především krovům sochovým, vaznicovým a krokevním. Srovnání výsledků plošného terénního výzkumu (doprovázeného archivními rešeršemi a dendrochronologickým datováním dochovaných staveb) provedeného v regionech Znojemska a Vranovska s oblastí slovenského Podunají ukazuje, že geografické rozšíření nůžkového krovu neznamená vždy šíření geneticky totožného jevu. Nůžkové krovy na obou sledovaných územích mají svá specifika a jejich geneze se neshoduje. Zatímco u podunajských střech šlo o postupné zdokonalování, nahrazování sloupcových (sochových) podpor hřebenové vaznice nůžkovými vzpěrami, které nabízejí větší variabilitu v uložení na obvodové stěny, u konstrukcí rozšířených v oblasti Podyjí se jednalo nejspíše o recepci hotového konstrukčního typu uplatněného nejprve na stavbách nobility a následně přizpůsobeného parametrům vesnických obytných a hospodářských staveb.

Lokální identita a paměť krajiny: významné krajinné komponenty v perspektivě aktérů

Příspěvek představuje za pomoci analýzy sémantických domén, Geografického informačního systému (GIS) a interpretačního přístupu významná místa v krajině v mikroperspektivě obyvatel vybraných lokalit plzeňského regionu. Lokality prezentované v příspěvku jsou zástupci různých populačních i krajinných konfigurací. Obec Bušovice je typická populační stabilitou a zemědělským charakterem krajiny, obec Lesná se nachází v pohraniční oblasti, kde se po 2. světové válce zcela vyměnilo obyvatelstvo a dodnes je zde hlavním zdrojem obživy práce v lese; les je zároveň výraznou dominantou zdejší krajiny. V rámci příspěvku je představena mapa krajinných komponent s kulturně-historickou hodnotou stanovenou na základě výpovědí místních obyvatel. Prostřednictvím GIS je možné modelovat, jaká místa v krajině jsou v kolektivní paměti obyvatel vnímána jako významná, a jak se výběr jednotlivých krajinných komponent proměňuje v návaznosti na další charakteristiky informátorů (gender ad.). Kulturní doména sdílených významných míst je dále v textu interpretována, přičemž je kladen důraz na kolektivně sdílené představy aktérů, které se manifestují v prostoru (vytvářejí tzv. místa paměti) a stávají se polem k symbolizaci lokální identity.

Mapová aplikace Lidový oděv na Moravě a etnokartografická prezentace kabátového oděvu

V roce 2011 se Národní ústav lidové kultury ve Strážnici stal řešitelem projektu s názvem Tradiční lidový oděv na Moravě, identifikace, analýza, konzervace a trvale udržitelný stav sbírkového materiálu z let 1850–1950. V rámci tohoto úkolu vznikla celá řada odborných výstupů identifikačního či analytického charakteru. Řada z nich byla odborné i laické veřejnosti prezentována formou odborných studií či publikací. Informace o dokumentovaných oděvních součástech se však podařilo zpřístupnit teprve díky GIS mapovému webu Lidový oděv na Moravě. V něm budou pro badatele zpřístupněny zdrojové informace o součástech lidového oděvu uložených ve sbírkových fondech českých a moravských muzeí. Jednotlivé typy oděvních součástí, jako jsou kalhoty, vesty, kabátky, kabáty, košile, rukávce, sukně a ženské vesty či živůtky atd., jsou identifikovány podle jednotné systematiky a získané informace vloženy do databáze. Ta umožňuje vzájemné porovnávání a vytvoření skupiny se shodnými vlastnostmi. Na jejich základě jsou jednotlivé typy a jejich varianty prezentovány na mapě. Zobrazené piktogramy oděvních součástí umožňují přechod do databázové karty, v níž jsou obsaženy nejen zdrojové informace, ale též kresby a střihový nákres.

Novodobá hodová tradice v Dobročkovicích na Bučovicku

Studie se zabývá novodobou hodovou tradicí v obci Dobročkovice na Bučovicku, která leží v jižní části etnografického regionu Haná. Ve studii jsou shrnuty dostupné prameny dokládající zánik původních projevů lidové kultury v této lokalitě, k němuž došlo již v polovině 19. století. Stěžejní část textu tvoří zhodnocení výsledků terénního výzkumu současné podoby hodů. Výzkum byl proveden v roce 2013. Hody jsou v Dobročkovicích nejvýznamnější folklorní událostí a hlavní taneční příležitostí. Pozornost je věnována přenosu hodových zvyků, tanců, písní a krojů z oblasti Kyjovska s ohledem na jejich funkci v rámci hodové obchůzky a taneční zábavy. V tomto kontextu je popsán význam slováckého tance verbuňk, který se zde také vyskytuje. U verbuňku došlo k proměně tanečních figur, a tím k odklonu od kyjovského regionálního typu. Studie poskytuje základní východiska pro další badatele a zájemce o problematiku novodobých tradic v lokalitách, kde byl v minulosti přerušen a již neobnoven původní proces tradování.