Národopisná revue 3/2019

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 3/2019

Vloženo: 7. 10. 2019
OBSAH

Studie a materiály k tématu Tradice a náboženství
Čí je to jídlo? Migrace a kulinární kultura ve 21. století (Dragana Radojičić)
PNG Made: proměny stravování na Papui-Nové Guineji (Martin Soukup)
Grilovaná kuřata v síti kulturních významů. Inovace a proměny v české stravě ve druhé polovině 20. století a na začátku 21. století (Roman Doušek)
Vaříme z ničeho: Válečné stravování v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992–1995 (Markéta Slavková)
Determinanty a špecifiká tradičnej stravy v kontexte identity na vybraných príkladoch v lokalitách horného Spiša (Zdena Krišková)

Ohlédnutí
Narodila se před sto lety: Věra Šejvlová (1919–2004) (Sabrina Pasičnyková)
K stému výročí narození Václava Šolce (Oldřich Kašpar)

Rozhovor
Od lidového oděvu do knihovny a zase zpět aneb rozhovor s jubilantkou Alenou Jeřábkovou (Martin Šimša)

Společenská kronika
Významné životní jubileum Miloslavy Turkové (Mirjam Moravcová)
Blahopřání Lence Novákové (Miroslav Válka)
Jubileum Zdeňka Uherka (Naďa Valášková)
Odešla Cecilie Havlíková (Marta Toncrová)

Konference
15. konference spolku Genius loci českého jihozápadu (Marta Ulrychová)

Výstavy
Výstava Zikmund 100 v plzeňské Papírně (Marta Ulrychová)
Muzejní noc ve Veselí nad Moravou (Magdalena Maňáková)

Festivaly
MFF Strážnice 2019 (Marta Ulrychová)

Recenze
D. Dědovský – L. Dušek: Lidová kultura západních Krkonoš ve světle Národopisné výstavy českoslovanské 1895 (Irena Štěpánová)
H. Beránková (ed.): Josef Klvaňa (1857–1919). Náčrtky mého životopisu. Paměti a fotografie (Oľga Danglová)
G. Fatková – A. Königsmarková – T. Šlehoferová: Tachovská kuchařka receptů, příběhů a vzpomínek (Marta Ulrychová)
P. Michalovič: Ľudová nástrojová hudba na Záhorí. Jej štýlove vrstvy a typy nástrojových seskupení (Marta Toncrová)
M. Babiak – J. Blecha – J. Hamar: Slovenský loutkář 1928 (Daniel Dědovský)

Bez rubriky
Resumé


Národopisná revue 3/2019 je věnována tématu Strava jako kulturní fenomén. Úvahami o stravě v době globalizace se zabývá Dragana Radojičić (Čí je to jídlo? Migrace a kulinární kultura ve 21. století). Martin Soukup a Jan D. Bláha přibližují problematiku stravy na Papui-Nové Guinei (PNG Made: proměny stravování na Papui-Nové Guineji). Roman Doušek podává pohled na proměnu české stravy skrze vybraný fenomén grilovaných kuřat (Grilovaná kuřata v síti kulturních významů. Inovace a proměny v české stravě ve druhé polovině 20. století a na začátku 21. století). Zdena Krišková se zabývá tradiční stravou v jednom regionu Slovenska (Determinanty a špecifiká tradičnej stravy v kontexte identity na vybraných príkladoch v lokalitách horného Spiša). Markéta Slavková se zaměřuje na stravu v době válečného konfliktu na Balkáně (Vaříme z ničeho: Válečné stravování v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992–1995).
Rubrika Ohlédnutí připomíná sto let od narození folkloristky Věry Šejvlové (autorka Sabrina Pasičnyková) a etnologa Václava Šolce (autor Oldřich Kašpar). Rubrika Rozhovor představuje etnoložku Alenu Jeřábkovou. Společenská kronika připomíná jubilea etnologů Miloslavy Turkové (nar. 1949), Lenky Novákové (nar. 1949) a Zdeňka Uherka (nar. 1959) a uveřejňuje nekrolog folkloristky Cecilie Havlíkové (1927–2019). V dalších pravidelných rubrikách jsou zahrnuty zprávy z konferencí, výstav, festivalů a recenze nových oborových publikací.


Čí jídlo to je? Migrace a kulinární kultura 21. století

Naše planeta se stala nebezpečným místem, kde dochází k mnoha zneklidňujícím událostem, ať to jsou přírodní a ekologické katastrofy, či společenské, nacionální, ideologické a náboženské tenze a konflikty. Migrace, pokud jsou vnímány jako článek řetězu a skrz vztah příčiny a následku, symbolizují výzvu, která je důsledkem rozvoje společnosti. Většina migračních stezek byla motivována potřebou najít lepší podmínky k získání potravy. Jídlo získalo status světoběžníka. Vyskytuje se v mnoha podobách, od semen po vařená jídla, a na různých úrovních definuje naši identitu. Potrava klasifikuje nejen společenské identity, například národnostní, místní, třídní či náboženské, nýbrž také naši vlastní identitu, která zahrnuje také náš osobní postoj a chuť. Tak jako jsou stravovací návyky současně symbolem rozdílnosti a prostředkem spojení, jsou rovněž strážcem minulosti a oblastí pro kreativitu a inovaci. Ve způsobu, jakým s jídlem zacházíme, se rovněž odrážejí problémy, které moderní epocha globalizace, technokracie, ekonomické krize, internetu a jednoduchého přístupu k informacím, které nutně neznamenají znalosti, představuje pro lidstvo. Otázka „Čí jídlo to je?“ už není neobvyklá. Různé recepty a rozmanité pokrmy slouží jako komunikační prostředek kultury; stejně tak jezení venku, mimo vaši rodinu a prostředí, plní společenskou funkci sbližování lidí. Vůně a chutě, které si neseme z dětství, jsou součástí naší kulturní identity, kde vaření a strava mohou být způsobem vyjádření osobní identity a formou kreativního projevu. Dnes je dobře známo, že strava je jedním z nejdůležitějších vnějších faktorů, který ovlivňuje naše zdraví a délku života. K tomu, abychom mohli produkovat zdravé potraviny, potřebujeme zdravé prostředí, které nám dnes chybí. Budoucnost nelze předpovídat, ale zaznamenávané trendy a hnutí mohou být dobrým ukazatelem.

PNG Made: proměny stravování na Papui-Nové Guineji

Předmětem studie je teoreticko-empirická analýza jídla jako kulturního fenoménu na globální, makroregionální a lokální úrovni. Studie se člení na tři pomyslné části. V první části autoři sledují první a druhou úroveň měřítkové hierarchizace a popisují regionalizaci základních potravin. Ve druhé části se autoři zaměřují na základní potraviny na Papui-Nové Guineji (PNG) a způsoby jejich zpracování a dále na dopady kolonialismu a globalizace na proměny tradičního stravování obyvatel tohoto státu. Pozornost je zaměřena především na suchary, instantní nudle, rýži, čaj a kávu. Poslední část se zaměřuje na lokální úroveň a na konkrétním příkladu etnické skupiny Nungon demonstruje, jak dochází k průniku průmyslových potravin do jídelníčku vesničanů. Tato část je založena na terénním výzkumu, který tam autoři uskutečnili. Zvláštní pozornost je také věnována rytmu a způsobu stravování, výběru a zpracování potravin, pro zvláštní příležitosti či tabuizaci některých potravin. V závěru studie se autoři zaměřují na značku PNG Made, která se začala prosazovat na průmyslových potravinách a nápojích, které nejsou importované, ale vyráběné místně.

Grilovaná kuřata v síti kulturních významů. Inovace a proměny v české stravě ve druhé polovině 20. století a na začátku 21. století

Studie sleduje zavádění grilovaného kuřete do české stravy od 60. let 20. století. Jako klíčové autor spatřuje významy, které byly pokrmu přikládány na společenské i individuální úrovni. Politický režim zahrnoval pokrm do požadovaného rychlého a veřejného stravování, jehož pozitivita vyplývala z úspory času pro konzumenty. Obecně chápal drůbeží maso a šíření jeho konzumace jako pozitivní z hlediska konzumerismu a modernizace. Hospodářské potíže československého zemědělství při produkci komodity však dlouhá léta způsobovaly, že pokrm měl na individuální úrovni význam svátečního pokrmu, vedle jeho chápání jako praktického a zdravého jídla. Politická změna v roce 1989 neznamenala radikální významový zlom. Postupné zlevňování kuřecího masa, konkurence jiných forem fast a street foodů vedla až po roce 2000 ke stagnaci prodeje grilovaných kuřat. Ta přestala být chápána jako výjimečný pokrm a naopak získala význam pokrmu levného. Také jeho zdravotní pozitiva začala být zpochybňována. Symbolická vazba na současného premiéra ČR Andreje Babiše na základě jeho podnikatelských aktivit jen významovou proměnu pokrmu prohloubila.

Determinanty a špecifiká tradičnej stravy v kontexte identity na vybraných príkladoch v lokalitách horného Spiša

Štúdia je orientovaná na oblasť horného Spiša na území Slovenska, pod Vysokými Tatrami. Primárnou platformou uvádzaných dát je viacročný etnologický terénny výskum. Výsledky sledovania problematiky stravy potvrdzujú jej podmienenosť primárne geografickými, hospodárskymi a etnickými determinantmi, na podklade ktorých lokality vymedzeného územia vytvárajú špecifické línie: a) lokality s baníckou produkciou popri primárnom roľníctve, v ktorých oscilujú interetnické, najmä nemecko-slovenské sociokultúrne kontexty, b) lokality s dominujúcou roľnícko-pastierkou kultúrou vo väzbe na valašskú kolonizáciu, kde nachádzame aj vplyvy poľsko-slovenské, c) tatranské lokality s orientáciou na Vysoké Tatry a s nimi súvisiaci rozvoj turizmu. Aj v kontexte týchto súvislostí sa v strave formovali viaceré špecifiká s výrazným kultúrnoidentifikačným akcentom (príklad označenia členov society podľa typických jedál). Stravu a s ňou spojené procesy a produkty tak možno nesporne vymedziť ako prvok identity spoločenstiev a v týchto väzbách ako dôležitú súčasť kultúrneho dedičstva v perspektívach udržateľného rozvoja. Nevyhnutnosťou je však jej adekvátny spôsob a miera uchovania a sprostredkovania v súčasných podmienkach, vzhľadom na rozvinutý turizmus a cestovný ruch tejto tatranskej oblasti.

Vaříme z ničeho: Válečné stravování v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992–1995

Článek se soustředí na téma jídla v rámci ozbrojeného konfliktu. Zaměřuje se na otázku, co se děje se sociálním aktérem a jeho „každodenním chlebem“ za podmínek extrémního hladu a všeobecného materiálního nedostatku. Na příkladu válečného stravování v Bosně a Hercegovině se autorka věnuje zejména problematice každodenního obstarávání potravy v kontextu radikálních strukturálních změn. Rozvíjí tezi, že schopnost improvizace a znalost přírodního okolního prostředí v době krize zvyšuje šance jedince na přežití. Dále argumentuje, že v určitých situacích jídlo může být použito jako nástroj moci a sociální exkluze. V extrémním případě může dojít k pokusu vybrané jedince či skupiny skrze zabránění přístupu k potravě eliminovat. Výzkumné závěry jsou výsledkem autorčina dlouhodobého etnografického a historického výzkumu v Bosně a Hercegovině, konkrétně ve městech Srebren a Sarajevo.