Národopisná revue 3/2023 je věnována tématu Proměny populární kultury
Zatracovaná, či oblíbená hudba? Recepce hudebních žánrů na pomezí lidové a populární hudby v česko-rakouském kulturním kontaktu na počátku 90. let 20. století (Ondřej Daniel)
„Slunečný hrob“ a „Odyssea“: restrikce a kreativní proces v socialistickém Československu na případech skupin Blue Effect a Atlantis (Oldřich Poděbradský)
Satanistické prvky v českém black metalu: Subkulturní styl a identita (Miroslav Vrzal)
Slovanská (pop)kultura? Úvod do problému na příkladu Polska (Gabriela Maria Gańczarczyk)
K dějinám prvních komplexních národopisných expedic na Ukrajině (Iryna Dovhaljuk)
Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.
Zatracovaná, či oblíbená hudba? Recepce hudebních žánrů na pomezí lidové a populární hudby v česko-rakouském kulturním kontaktu na počátku 90. let 20. století
Hlavním cílem článku je kulturně historická interpretace společenských dopadů produkce hudebních žánrů na pomezí lidové a populární hudby. Cílem šetření je osvětlit recepci a kulturní význam těchto hudebních hybridů v českém kontextu, se zvláštním zaměřením na jejich přeshraniční interakci s Rakouskem. Studie zkoumá styčné body věku, třídy, etnicity a genderu související s preferencemi hudebních žánrů na pomezí lidové a populární hudby v Rakousku i v Českých zemích v 90. letech 20. století, tedy v období, které se vyznačovalo skokovou a zesílenou integrací globálních kulturních vlivů. Výzkum se převážně opírá o empirii a stávající stav expertního poznání a identifikuje několik kontextuálních a modelových rolí, v nichž tato hudba mohla sloužit jako rozdělující nebo sjednocující faktor. Identifikace průsečíků mezi spotřebou, produkcí a cirkulací lidovky je zde pojednána ve třech aspektech: věku, třídě a geografii.
„Slunečný hrob“ a „Odyssea“: restrikce a kreativní proces v socialistickém Československu na případech skupin Blue Effect a Atlantis
Text se zabývá nucenými změnami hudebního kreativního procesu v 60. letech v komunistickém Československu. Pomocí historických zdrojů a narativních rozhovorů s pamětníky (Karel Kahovec, Viktor Sodoma, Josef Laufer…) zkoumá, jak hudebníci vnímali represe ze strany státu, ať již šlo o nucení překládání textů z angličtiny do češtiny, pronásledování kvůli hraní specifického hudebního žánru, nebo zákaz vstupu do mediálního prostoru kvůli nevhodným tématům na nahrávkách. Tyto represe jsou dokládány na dvou případech: písni skupiny Blue Effect s názvem Slunečný hrob, výrazněji proslavené až v 90. letech českým filmem Pelíšky, a neprávem zapomenutém albu Odyssea nahraném v roce 1969 skupinou AtlantisPetra Ulrycha. Článek ukazuje, jak se během několika málo let změnilo vnímání hudby a textů ze strany státního represivního aparátu a jak umělci vyjednávali s režimem podle měnících se okolností.
Satanistické prvky v českém black metalu: Subkulturní styl a identita
Článek se zaměřuje na satanistické prvky v rámci subkulturního stylu black metalu. Text vychází z vlastního dlouhodobého kvalitativního výzkum, zejména z analýzy rozhovorů s českými black metalisty ve věku 21–33 let, doplněných o etnografické poznatky od roku 2010 až po současnost. Studie ukazuje funkci satanistických prvků jednak jako zdroje rezistence stylem vůči tomu, co je vnímáno participanty jako mainstream, jednak i jejich souvislost s utvářením antikřesťanské ideologie, do níž je třeba zahrnout i protispolečenskou a antikulturní rovinu. Participanti z hlediska používání satanistických prvků zdůrazňovali zejména období dospívání, kdy pro ně v rámci vlastní image satanistické prvky sehrávaly důležitou roli subkulturního kódu komunikovaného i okolní společnosti. Satanistické prvky zároveň hrály roli při utváření vlastní religiozity, konkrétně satanistických identit participantů.
Slovanská (pop)kultura? Úvod do problému na příkladu Polska
Slovanský svět v dnešním Polsku je pozoruhodným konglomerátem postromantického zájmu o kořeny vlastní kultury, marketingu orientovaného na zisk a několika dalších faktorů, mezi nimiž nechybí ani ruské politické vlivy. Slovanské motivy se v polské kultuře, a to nejen v lidové, se objevují přinejmenším už od dob romantismu. Teprve v posledním desetiletí však můžeme hovořit o velmi širokém spektru oblastí polské populární kultury odkazujícím se ke slovanství. Zahrnuje rozmanitou literaturu, hry všeho druhu, filmovou a televizní produkci, hudbu, módu i tělesné cvičení. Článek mapuje jednotlivé oblasti této části polské populární kultury a poskytuje k nim také relevantní sekundární literaturu. Představuje materiál pro obecné seznámení s touto problematikou, zároveň předkládá relevantní materiál pro další výzkum.
K dějinám prvních komplexních národopisných expedic na Ukrajině
V roce 1896 bylo ve městě Horodok otevřeno první soukromé vlastivědné muzeum vesnice na Ukrajině i ve východních zemích. Jeho zakladatelem a majitelem byl baron Theodor von Steinheil, osobnost ukrajinské sociální a kulturní politiky, diplomat a filantrop. Několik let po otevření už muzeum bylo důležitým centrem pro studium tradiční kultury historického a kulturního regionu Ukrajiny - Volyně. Mohlo se tak stát díky tomu, že k práci v muzeu byli přizváni význační vědci z různých oborů a muzeální práce se řídila nejmodernějšími přístupy (například používání fonografu ke sběru materiálů pro expozici). Mezi takové inovace patřily, jako první na Ukrajině, dvě komplexní etnografické expedice, které se uskutečnily v letech 1899 a 1900 a jejichž cílem byl rozsáhlý a mnohostranný výzkum Volyně: její historie, archeologie, etnografie, folkloru, flóry, fauny, geologie atd. Studie předkládá soupis účastníků těchto expedicí pod vedením Theodora von Steinheil, sleduje trasy, jimiž se badatelé vydávali, zvažuje metodologické základy pro vedené komplexních terénních výzkumů, analyzuje výsledky a nedostatky těchto expedic, přičemž bere v úvahu závěry samotného Theodora von Steinheil, a sleduje další historii komplexních etnografických expedic na Ukrajině.
