Národopisná revue 4/2009 je věnována problematice slovesné folkloristiky, textu a transdisciplinaritě. Marta Šrámková se ve své studii věnuje transdisciplinaritě jako metodologickému konceptu (Transdisciplinarita a vzpomínková vyprávění). Petr Janeček se zabývá vývojem slovesné folkloristiky v kontextu dalších vědeckých disciplín (Texty a kontexty. Několik poznámek k postavení slovesné folkloristiky mezi evropskou etnologií a kulturní antropologií). Slovenská etnoložka Tatiana Bužeková se zaměřuje na uplatnění kognitivní antropologie při zkoumání folklorního materiálu, zejm. žánru pověrečných vyprávění (Rarášok a zmok ako kultúrne reprezentácie alebo prečo prežitky prežívajú?). Polská folkloristka Dorota Simonides hledá paralelu mezi středověkými prameny a současnou orální slovesností (Středověké exemplum a současný folklor).
V rubrice Proměny tradice se Eva Večerková zabývá současnou obyčejovou tradicí (Mikulášská obchůzka na Znojemsku). Rubrika Rozhovor je věnována slovenské etnoložce Evě Krekovičové (*1949), Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Aleny Prudké (*1949), hudebníka Zdeňka Bláhy (*1929) a uveřejňuje nekrolog etnologa Zdeňka Mišurce (1925–2009). Další pravidelné rubriky obsahují diskusní příspěvky, zprávy z konferencí, festivalů, oborové činnosti, recenze nových publikací a zprávy o činnosti Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.
Transdisciplinarita a vzpomínkové vyprávění
Na příkladě jednoho folklorního druhu – vzpomínkového vyprávění – je stať míněna jako úvaha nad vztahem folkloristiky k metodologii multidisciplinarity, interdisciplinarity a zejména k novému metodologickému proudy – k transdisciplinaritě. Prokazuje se, že folklor vždy odráží společenské, kulturní, historické, etnografické a jiné „nefolklorní“ jevy, v nichž se realizuje, plní své funkce a je aktualizován. Proto je (a musí být) vztah folkloristiky k jiným disciplinám otevřený a její metodologie nutně interdisciplinární, ale hlavní a určující kritéria analýzy a interpretace folkloru nemohou být metodami „nefolklorních“ disciplín suplovány. Metodologie transdisciplinarity předpokládá mezioborové uplatnění takového vyabstrahovaného folklorního jevu (faktu, znaku), který se stane součástí problematiky stojící nad interdisciplinárním přístupem a představující jeho obecný „svorník“. Uplatňují se pak prvky antropologie, kulturologie, sociologie, komunikační aj. V analýze se využívá a komentuje nová odborná literatura. Pozorování obecné povahy jsou demonstrována na různých variantách vzpomínkového vyprávění. Zdůrazňují se také tradice a poznatky české folkloristiky.
Texty a kontexty. Několik poznámek k postavení slovesné folkloristiky mezi evropskou etnologií a kulturní antropologií
Studie je stručným zamyšlením nad aktuálním postavením slovesné folkloristiky (nejen) v domácím akademickém diskurzu. Ačkoli v samotných počátcích etnologických bádání stála v popředí studia folklorních textů a výraznější zájem o artefakty materiální kultury či lidovou kulturu jako celek se objevil až daleko později, v současnosti se studium folkloru ocitá v určité marginální pozici, mimo jiné i v rétorice proponentů nejrůznějších směrů kulturní a sociální antropologie. Příspěvek se zamýšlí nad příčinami tohoto soudobého jevu, stručně uvažuje o inherentních charakteristikách folkloristické disciplíny, a zároveň nastiňuje podněty k jejímu dalšímu rozvíjení. Hlavní smysl a význam slovesné folkloristiky, disciplíny stojící ve zdánlivě „schizofrenní“ pozici na pomezí humanitních a společenských věd, vidí nikoli v přejímání dobově konjunkturálních témat, teorie či metodologie jiných oborů, ale v důrazu na sběr a analýzu samotných ústně šířených textů, které by měly stát v popředí folkloristických výzkumů především.
Rarášok a zmok ako kultúrne reprezentácie alebo Prečo prežitky prežívajú?
Témou príspevku je uplatnenie perspektívy kognitívnej antropológie pri skúmaní folklórneho materiálu. Cieľom je ukázať, že používané vo folkloristike termíny „povery“ a „ľudová viera“ sú poplatné chápaniu folklóru ako prežitku dávnej minulosti charakteristickému pre staršiu antropologickú teóriu kultúrnej evolúcie. Kognitívna antropológia ponúka alternatívny prístup k skúmaniu kultúrnych javov. Z kognitívnej perspektívy sú takzvané poverové predstavy reprezentáciami obsahujúcimi anti-intuitívne koncepty. Aj keď niektoré z nich môžu mať pôvod v pohanských predstavách, táto skutočnosť nie je určujúcim prvkom ich transmisie: šírenie anti-intuitívnych konceptov je podmienené konkrétnymi vlastnosťami ľudského myslenia. Narácie, ktoré ich obsahujú, súvisia s konkrétnym sociálnym kontextom; môžu, ale nemusia byť spojené s náboženským cítením a náboženskými predstavami. Na konkrétnom príklade reprezentácií raráška a zmoka autorka ukazuje, že hypotetický náboženský pôvod folklórnych obrazov nevysvetľuje ich „prežívanie“ v súčasnosti. Distribúcia reprezentácií raráška a zmoka sa môže vysvetliť v termínoch Boyerovej teórie šírenia anti-intuitívnych predstáv. Rarášok a zmok sa objavujú v naráciách spojených s interpretáciou negatívnych udalostí prostredníctvom nadprirodzeného pôsobenia. Dlhodobá reprodukcia zodpovedajúcich naratívnych schém sa vysvetľuje ďalšími kognitívnymi teóriami vzťahujúcimi sa na aspekty myslenia súvisiacimi s konkrétnymi sociálnymi situáciami.
Středověké exemplum a současný folklor
Ve studii je uplatněn jak pohled na význam exempel, tak řídce uplatněný metodologický postuip, tj. Interpretace současných vyprávění senzací jako paralela k vyprávění středověkých exempel. Velký význam se přitom připisuje zasazení exempel a vůbec folklorního vyprávění do širších souvislostí kultury, vzdělanosti a „každodenního života“, pro který je – na rozdíl od středověku – v současnosti charakteristické rychlé tempo a nové způsoby šíření informací. Důležitou roli přitom hraje koexistence různých společenských vrstev, tradic a kultur. Exempla se chápou jako určitý druh přemostění folkloru a literatury, realizovaný v činnosti středověkých kazatelů. Zdůrazňuje se jak etická funkce exempel, tak jejich podíl na vytváření kulturněhistoprického povědomí. Četná exempla se vývojově transformují v jiné folklorní druhy. V interpretaci exempel i současných vyprávění senzací je nutný zřetel k vyprávěcí situaci i k příjemci. Variabilita vyprávění je vyvolávána aktualizací místa, času a okolností, za nichž se vyprávění realizuje. Folklorista musí tento proces sledovat.
