Národopisná revue 4/2010 je zaměřena na tanec v genderových a politických kontextech. Daniela Stavělová teoreticky vymezuje antropologické studium tance v souvislosti s vybranými sociálními aspekty (K některým otázkám etnochoreologického studia: tanec, gender a politika). Anca Giurchescu se věnuje rumunskému svatodušnímu rituálu Căluş, jeho současné podobě a úloze, kterou sehrál v době komunistického režimu (Přežití rituálu v současných společenských kontextech: Căluş – mezi rituálem a národním symbolem). Kateřina Černíčková přibližuje region Horňácko a tanec sedlácká (Horňácká sedlácká v politickém rytmu. Hudebně – taneční tradice ve světle společensko – politických aktivit od konce 19. století do konce roku 1945). Tereza Nováková sleduje ve svém příspěvku paralelu genderových vztahů ve společnosti a v tanci (Argentinské tango: genderový obraz společnosti), Kristýna Slezáková analyzuje na příkladu pohybové aktivity capoeira její proměny ve vztahu k měnícím se politickým režimům v Brazílii (Capoeira jako politicky funkční fenomén).
Proměny tradice přinášejí tematiku ženských tanečních pojevů při mužském tanci verbuňk (autorka Jarmila Vrtalová) a příspěvek k problematice barokních vánočních her (autorka Ludmila Sochorová). Rubrika Materiály přináší studii věnovanou digitální konverzi fotografických dokumentů a etickým otázkám na příkladu zpracování fotografické archivní sbírky Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici (autor Michal Škopík). Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Marty Šrámkové (*1935), kulturního antropologa Zdeňka Salzmanna (*1925) a etnologa Milana Lešňáka (*1940) a přináší dva nekrology: zpěváka a hudebníka Jiřího Kapice (1931–2010) a etnologa Jaroslava Štiky (1931–2010). V dalších pravidelných rubrikách se objevují zprávy z konferencí, výstav, festivalů, recenze nových knih a aktuální informace z oboru.
K některým otázkám etnochoreologického studia: tanec, gender a politika
Příspěvek je teoretickým vymezením antropologického studia tance se zaměřením na problematiku genderu a sociopolitických aspektů. Východiskem jsou poststrukturalistické tendence a zejména možnosti sémiotické analýzy. Důležitým bodem studia se stalo chápání tanečního projevu jako symbolu (kterému lze porozumět pouze tehdy, pokud je součástí tzv. performance) a poukázání na jeho multidimenzionalitu. Tanec jako vizuální projev významně přispívá ke studiu genderových vztahů, a to vzhledem k performativnosti genderu, jehož esence je utvářena prostřednictvím opakovaných a ritualizovaných aktů a genderových stylizací těla. Zdůrazněna je skutečnost, že tanec má jedinečnou moc, díky které může současně podepírat i měnit existující sociopolitické struktury. V tomto smyslu je pak dále rozvedena možnost užití tance jako symbolu národní identity, kde podstatným prvkem je vědomá manipulace s tímto symbolem. Ta se pak stává účinnou zbraní k dosažení politických cílů. Důležitá přitom zůstává skutečnost, že tanec jako dobře viditelný (i slyšitelný) znak vylepšený zábavním prožitkem je v tomto případě vhodným vyjadřovacím prostředkem, jemuž jsou schopny v dané kultuře porozumět ty nejširší vrstvy obyvatel.
Uchovávání rituálu v současných spoleenských kontextech: Căluş – mezi rituálem a národním symbolem
Căluş je svatodušní (letnicový) rituál, který je stále živý v jižních oblastech Rumunska. Pokud se na něj díváme dnešním pohledem, pak odhaluje různorodé struktury a významy, které představují různé stupně přeměny. Studie je primárně založena na dlouhodobých terénních zkušenostech a informacích získaných při rozhovorech s nositeli tradice, při přímém sledování a z analýz i interpretace vizuálních a psaných dokumentů. Záměrem je představit rituál căluş v jeho současné podobě a pokusit se odhalit důvody, proč byl uchován. Druhým cílem je komentovat úlohu, která byla rituálu căluş přisouzena jako rumunskému národnímu symbolu, a také manipulaci s ním, jejímž cílem bylo legitimizovat politickou moc v dobách komunistické diktatury. V závěru příspěvku autorka polemizuje o budoucí existenci rituálu căluş ve světle programu UNESCO k zachování nehmotného kulturního dědictví. V úvodu je proto căluş zařazen do rozsáhlého evropského kulturního kontextu a popsán obecnějšími termíny, tak aby byla osvětlena kompletní struktura rituálu a spletitý vztah, který se vytvořil mezi jeho prvky a jednotlivými komponenty.
Horňácká sedlácká v politickém rytmu. Hudebně taneční tradice ve světle společensko-politických aktivit od konce 19. století do roku 1945
Studie přibližuje konkrétní společensko-politické aktivity, které významným způsobem ovlivňovaly existenční podmínky a procesy tradování hudebního a tanečního folkloru, konkrétně tance sedlácká z moravského regionu Horňácko. Historická sonda se ve zvoleném regionálním a časovém vymezení zaměřuje na dokumentaci společensko-politických okolností využívání projevů tradiční lidové kultury. Ve sledovaném časovém úseku se do popředí dostávají otázky spojené s procesem českého národního hnutí a politické emancipace stejně jako otázky pojící se k budování a potvrzování pocitu česko-slovenské vzájemnosti. Pozornost je věnována různým politickým mítinkům, manifestacím, slavnostem, stranou nezůstávají ani tělovýchovné slavnosti, jejichž hlavním cílem byla demonstrace podpory a síly národního hnutí. Důraz byl kladen především na zjištění role, kterou zde sehrál konkrétní hudebně taneční projev úzce spjatý s lokální tradicí a jak se jeho uplatnění v rámci společensko-politických událostí následně odrazilo v jeho další životaschopnosti.
Argentinské tango: genderový obraz společnosti
Příspěvek pojednává o paralele mezi vývojem genderových vztahů ve společnosti a v tanci. Cílem je ověřit hypotézu, že reflexe společenských změn v kulturních fenoménech se v případě argentinského tanga projevuje proměnou tradičních rolí prostřednictvím narušování dosud pevně dané paralely tělo – pohlaví – gender – genderová taneční role – performance genderu. V úvodu autorka představuje fenomén argentinského tanga a sociologicko-antropologické pozadí svého výzkumu, které umožňuje analyzovat lidské tělo a jeho pohyb jako text v kontextu. V první části článku uvádí čtenáře do historie, vývoje, struktury a etikety argentinského tanga. Jádrem práce je závěrečná část, analýza genderové struktury tanga a jejích proměn v čase prostřednictvím analýzy konstrukce, performance, narušování a dekonstrukce genderových stereotypů a archetypů v tangu. Autorka poukazuje na zdánlivou hierarchii těchto konceptů a na jejich postmoderní charakteristiky.
Capoeira jako politicky funkční fenomén
Capoeira je brazilský kulturní fenomén. Jde o pohybovou aktivitu na pomezí boje, tance a hry doprovázenou specifickou hudbou a písněmi a vyznačující se i jedinečným vůdčím hudebním nástrojem. V dnešní době funguje capoeira především jako odkaz na dobu otroctví, neboť vzešla z mísení kultur dovlečených Afričanů s novým prostředím potlačujícím veškeré lidské svobody. Studie se zabývá vývojem capoeiry v politických souvislostech země. Sleduje, jak se v ní odrážejí proměny politických režimů Brazílie a poukazuje na to, že i fenomén sám svým charakterem do politického dění přímo vstupoval a stal se nositelem určitých myšlenek. Autorka dochází k závěru, že politický význam sledovaného jevu se v současné době proměnil a capoeira se stává spíš nástrojem sociálních mechanismů. Otázka, zda ještě dnes tento fenomén ovlivňuje politické dění, či zda může být součástí politických programů, zůstává otevřena a nechává prostor dalšímu zkoumání.
