Národopisná revue 4/2010

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 4/2010

Vloženo: 11. 12. 2010
OBSAH

Články a studie
K některým otázkám etnochoreologického studie: tanec, gender a politika (Daniela Stavělová)
Přežití rituálu v současných společenských kontextech: Căluş – mezi rituálem a národním symbolem (Anca Giurchescu)
Horňácká sedlácká v politickém rytmu. Hudebně taneční tradice ve světle společensko-politických aktivit od konce 19. století do roku 1945 (Kateřina Černíčková)
Argentinské tango: genderový obraz společnosti (Tereza Nováková)
Capoeira jako politicky funkční fenomén (Kristýna Slezáková)

Proměny tradice
Ženské taneční projevy při verbuňku (Jarmila Vrtalová)
„Potom Uran troubí, králi jdou na plac.“ K tradici vánoční hry z moravských Rosic v jižních Čechách (Ludmila Sochorová)

Materiál
Digitální konverze fotografických dokumentů a etické otázky digitalizace v archivní praxi (Michal Škopík)

Společenská kronika
Jubilující Marta Šrámková (Jana Pospíšilová)
Zdeněk Salzmann 85 let (Zdeněk Uherek)
Jubileum Milana Leščáka (Jana Pospíšilová)
Odešel Jiří Kapic (Marta Ulrychová)
Za Jaroslavem Štikou (1. 4. 1931 – 28. 9. 2010) (Karel Pavlištík)

Konference
Kulatý stůl starostů organizace Inter-City Intangible Cultural Cooperation Network (Jan Blahůšek)

Výstavy
Výstava vějířů ve Staré Boleslavi (Věra Thořová)

Festivaly
Chodské slavnosti – Vavřinecká pouť 2010 (Miriam Sudková)
Soláň 2010 (Josef Jančář)

Recenze
I. Štěpánová: Teréza Nováková (Andrea Zobačová)
M. Turnovský – H. Mevaldová: Lidový nábytek v českých zemích (Eva Večerková)
I. Gaálová (ed.): Ľudový textil a spôsoby jeho výzdoby (Lenka Nováková)
D. Drápala – V. Michalička: Zručnost, um a dovednost lidí na horách (Josef Jančář)
J. Tvarůžek – D. Drápala a kol.: Valaši v Betlémě. Advent a Vánoce na Rožnovsku. Staré vánoční písně a koledy rožnovské (Věra Frolcová)
H. Urbancová: Trávnice. Lúčne piesne na Slovensku (Marta Toncrová)
O. Jeřábková (ed.): S houslemi přes pět světadílů. Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel (Petr Číhal)
Slovácko 2009 (Karel Pavlištík)

Zprávy
Muzičky 2010 (Petr Číhal)
Nositelé tradice lidových řemesel 2010 (Martin Šimša)

Ročníkový obsah

Resumé


Národopisná revue 4/2010 je zaměřena na tanec v  genderových a politických kontextech. Daniela Stavělová teoreticky vymezuje antropologické studium tance v souvislosti s vybranými sociálními aspekty (K některým otázkám etnochoreologického studia: tanec, gender a politika). Anca Giurchescu se věnuje rumunskému svatodušnímu rituálu Căluş, jeho současné podobě a úloze, kterou sehrál v době komunistického režimu (Přežití rituálu v současných společenských kontextech: Căluş – mezi rituálem a národním symbolem). Kateřina Černíčková přibližuje region Horňácko a tanec sedlácká (Horňácká sedlácká v politickém rytmu. Hudebně – taneční tradice ve světle společensko – politických aktivit od konce 19. století do konce roku 1945). Tereza Nováková sleduje ve svém příspěvku paralelu genderových vztahů ve společnosti a v tanci (Argentinské tango: genderový obraz společnosti), Kristýna Slezáková analyzuje na příkladu pohybové aktivity capoeira její proměny ve vztahu k měnícím se politickým režimům v Brazílii (Capoeira jako politicky funkční fenomén).

Proměny tradice přinášejí tematiku ženských tanečních pojevů při mužském tanci verbuňk (autorka Jarmila Vrtalová) a příspěvek k problematice barokních vánočních her (autorka Ludmila Sochorová). Rubrika Materiály přináší studii věnovanou digitální konverzi fotografických dokumentů a etickým otázkám na příkladu zpracování fotografické archivní sbírky Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici (autor Michal Škopík). Společenská kronika připomíná jubilea etnoložky Marty Šrámkové (*1935), kulturního antropologa Zdeňka Salzmanna (*1925) a etnologa Milana Lešňáka (*1940) a přináší dva nekrology: zpěváka a hudebníka Jiřího Kapice (1931–2010) a etnologa Jaroslava Štiky (1931–2010). V dalších pravidelných rubrikách se objevují zprávy z konferencí, výstav, festivalů, recenze nových knih a aktuální informace z oboru.


​K některým otázkám etnochoreologického studia: tanec, gender a politika

Příspěvek je teoretickým vymezením antropologického studia tance se zaměřením na problematiku genderu a sociopolitických aspektů. Východiskem jsou poststrukturalistické tendence a zejména možnosti sémiotické analýzy. Důležitým bodem studia se stalo chápání tanečního projevu jako symbolu (kterému lze porozumět pouze tehdy, pokud je součástí tzv. performance) a poukázání na jeho multidimenzionalitu. Tanec jako vizuální projev významně přispívá ke studiu genderových vztahů, a to vzhledem k performativnosti genderu, jehož esence je utvářena prostřednictvím opakovaných a ritualizovaných aktů a genderových stylizací těla. Zdůrazněna je skutečnost, že tanec má jedinečnou moc, díky které může současně podepírat i měnit existující sociopolitické struktury. V tomto smyslu je pak dále rozvedena možnost užití tance jako symbolu národní identity, kde podstatným prvkem je vědomá manipulace s tímto symbolem. Ta se pak stává účinnou zbraní k dosažení politických cílů. Důležitá přitom zůstává skutečnost, že tanec jako dobře viditelný (i slyšitelný) znak vylepšený zábavním prožitkem je v tomto případě vhodným vyjadřovacím prostředkem, jemuž jsou schopny v dané kultuře porozumět ty nejširší vrstvy obyvatel.

Uchovávání rituálu v současných spoleenských kontextech: Căluş – mezi rituálem a národním symbolem

Căluş je svatodušní (letnicový) rituál, který je stále živý v jižních oblastech Rumunska. Pokud se na něj díváme dnešním pohledem, pak odhaluje různorodé struktury a významy, které představují různé stupně přeměny. Studie je primárně založena na dlouhodobých terénních zkušenostech a informacích získaných při rozhovorech s nositeli tradice, při přímém sledování a z analýz i interpretace vizuálních a psaných dokumentů. Záměrem je představit rituál căluş v jeho současné podobě a pokusit se odhalit důvody, proč byl uchován. Druhým cílem je komentovat úlohu, která byla rituálu căluş přisouzena jako rumunskému národnímu symbolu, a také manipulaci s ním, jejímž cílem bylo legitimizovat politickou moc v dobách komunistické diktatury. V závěru příspěvku autorka polemizuje o budoucí existenci rituálu căluş ve světle programu UNESCO k zachování nehmotného kulturního dědictví. V úvodu je proto căluş zařazen do rozsáhlého evropského kulturního kontextu a popsán obecnějšími termíny, tak aby byla osvětlena kompletní struktura rituálu a spletitý vztah, který se vytvořil mezi jeho prvky a jednotlivými komponenty.

Horňácká sedlácká v politickém rytmu. Hudebně taneční tradice ve světle společensko-politických aktivit od konce 19. století do roku 1945

Studie přibližuje konkrétní společensko-politické aktivity, které významným způsobem ovlivňovaly existenční podmínky a procesy tradování hudebního a tanečního folkloru, konkrétně tance sedlácká z moravského regionu Horňácko. Historická sonda se ve zvoleném regionálním a časovém vymezení zaměřuje na dokumentaci společensko-politických okolností využívání projevů tradiční lidové kultury. Ve sledovaném časovém úseku se do popředí dostávají otázky spojené s procesem českého národního hnutí a politické emancipace stejně jako otázky pojící se k budování a potvrzování pocitu česko-slovenské vzájemnosti. Pozornost je věnována různým politickým mítinkům, manifestacím, slavnostem, stranou nezůstávají ani tělovýchovné slavnosti, jejichž hlavním cílem byla demonstrace podpory a síly národního hnutí. Důraz byl kladen především na zjištění role, kterou zde sehrál konkrétní hudebně taneční projev úzce spjatý s lokální tradicí a jak se jeho uplatnění v rámci společensko-politických událostí následně odrazilo v jeho další životaschopnosti.

Argentinské tango: genderový obraz společnosti

Příspěvek pojednává o paralele mezi vývojem genderových vztahů ve společnosti a v tanci. Cílem je ověřit hypotézu, že reflexe společenských změn v kulturních fenoménech se v případě argentinského tanga projevuje proměnou tradičních rolí prostřednictvím narušování dosud pevně dané paralely tělo – pohlaví – gender – genderová taneční role – performance genderu. V úvodu autorka představuje fenomén argentinského tanga a sociologicko-antropologické pozadí svého výzkumu, které umožňuje analyzovat lidské tělo a jeho pohyb jako text v kontextu. V první části článku uvádí čtenáře do historie, vývoje, struktury a etikety argentinského tanga. Jádrem práce je závěrečná část, analýza genderové struktury tanga a jejích proměn v čase prostřednictvím analýzy konstrukce, performance, narušování a dekonstrukce genderových stereotypů a archetypů v tangu. Autorka poukazuje na zdánlivou hierarchii těchto konceptů a na jejich postmoderní charakteristiky.

Capoeira jako politicky funkční fenomén

Capoeira je brazilský kulturní fenomén. Jde o pohybovou aktivitu na pomezí boje, tance a hry doprovázenou specifickou hudbou a písněmi a vyznačující se i jedinečným vůdčím hudebním nástrojem. V dnešní době funguje capoeira především jako odkaz na dobu otroctví, neboť vzešla z mísení kultur dovlečených Afričanů s novým prostředím potlačujícím veškeré lidské svobody. Studie se zabývá vývojem capoeiry v politických souvislostech země. Sleduje, jak se v ní odrážejí proměny politických režimů Brazílie a poukazuje na to, že i fenomén sám svým charakterem do politického dění přímo vstupoval a stal se nositelem určitých myšlenek. Autorka dochází k závěru, že politický význam sledovaného jevu se v současné době proměnil a capoeira se stává spíš nástrojem sociálních mechanismů. Otázka, zda ještě dnes tento fenomén ovlivňuje politické dění, či zda může být součástí politických programů, zůstává otevřena a nechává prostor dalšímu zkoumání.