Národopisná revue 4/2015

STÁHNOUT
digitální verzi

Národopisná revue 4/2015

Vloženo: 16. 12. 2015
OBSAH

Studie k tématu Folklorismus a jeho institucionální podpora
Institucionalizace folklorismu v českých zemích (Josef Jančář)
Národní ústav lidové kultury a Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici. (K 60. výročí založení ústavu a 70. výročí konání festivalu) (Jan Krist, Martina Pavlicová)
Lidový hudebně-taneční projev jako scénický tvar – folklorní soubory v českých zemích v péči jedné instituce (Daniela Stavělová)

Polemika a materiálové příspěvky
Súčasné problémy scénickej tvorby amatérskych folklórnych súborov na Slovensku v kontexte inštitucionálnej starostlivosti o ľudový tanec (Ján Blaho)
Současné narativy o „těch druhých“ aneb Verbalizace ohrožení ve veřejném prostoru (Kateřina Dobrovolná)

Výzkum folklorních souborů
Činnost vybraných dětských folklorních souborů – sociologický výzkum (Jiří Vaníček)

Ohlédnutí
Ke stému výročí narození Josefa Polišenského (Oldřich Kašpar)

Rozhovor
Rozhovor se Zdeňkem Salzmannem u příležitosti jeho devadesátin (Daniela Mosaad Pěničková)

Společenská kronika
K životnímu jubileu Marie Brandstettrové (Petr Liďák)
Pozdrav a přání Martě Botikové (Jana Pospíšilová)
Blahopřání Iloně Vojancové (Vladimíra Jakouběová)
Andrej Sulitka 70 let (Zdeněk Uherek)
In memoriam Ludvíka Vaculíka (23. 7. 1926 – 6. 6. 2015) (Karel Pavlištík)

Konference
Konference Konec antropologie v Čechách (Klára Nádaská)

Výstavy
Musée Tiskiwin v Marrakéši – dotek antropologie v arabském světě (Barbora Půtová)

Festivaly, koncerty
Folklorní čas odzadu aneb 70 let MFF ve Strážnici a 94 let Slováckého roku v Kyjově (Josef Holcman)

Recenze
M. Pavlásek: S motykou a Pánem Bohem (Anna Horáková)
V. Horpeniak: Šumava očima Vladimíra Horpeniaka II. Šumavský místopis (Marta Ulrychová)
F. Zapletal: Dřevěné kostelíky Zakarpatí (Naďa Valášková)
Jižní Plzeňsko XII, 2014 (Marta Toncrová)

Ročníkový obsah
Summary


Národopisná revue 4/2015 je věnována tematice Folklorismus a jeho institucionální podpora. Josef Jančár zaměřuje svůj text na vývoj zájmu o lidovou kulturu a její ochranu (Institucionaliazace folklorismu v českých zemích). Jan Krist a Martina Pavlicová připomínají význam výrazné odborné instituce pro studium lidové kultury a folklorismu v České republice – Národního ústavu lidové kultury – a zároveň její propojení s nejvýznamnějším moravským folklorním festivalem v současnosti (Národní ústav lidové kultury a Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici /K 60. výročí založení ústavu a 70. výročí konání festivalu/). Daniela Stavělová se zabývá scénickou prezentací lidového tance ve vztahu k činnosti dnešního Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu s jeho útvarem pro neprofesionální aktivity ARTAMA (Lidový hudebně-taneční projev jako scénický tvar – folklorní soubory v českých zemích v péči jedné instituce). Ján Blaho reflektuje aktuální stav lidového tance na slovenské scéně (Súčasné problémy scénickej tvorby amatérských folklórnych súborov na Slovensku v kontexte inštitucionálnej starostlivosti o ľudový tanec). V netematických příspěvcích Kateřina Dobrovolná předkládá výzkum narativů se zaměřením na problematiku etnických menšin v českém prostředí (Současné narativy o „těch druhých“ aneb Verbalizace ohrožení ve veřejném prostoru).
Nerecenzované rubriky otevírá Jiří Vaníček prezentací výzkumu dětských folklorních souborů (Činnost vybraných dětských folklorních souborů – sociologický výzkum). Rubrika Ohlédnutí je věnována osobnosti historika Josefa Polišenského (1915–2001) (autor Oldřich Kašpar), rubrika Rozhovor představuje kulturního antropologa Zdeňka Salzmanna (*1925) (autorka Daniela Mosaad Pěničková). Společenská kronika připomíná životní jubilea českých a slovenských etnologů Marie Brandstettrové (*1945), Marty Botikové (*1955), Ilony Vojancové (nar. 1955) a Andreje Sulitky (*1945) a přináší také nekrolog spisovatele Ludvíka Vaculíka (1926–2015). V dalších pravidelných rubrikách jsou publikovány zprávy z výstav, festivalů a recenze nových knih.


Institucionaliazace folklorismu v českých zemích

Pod termín folklorismus patří celé spektrum tzv. druhé existence lidové kultury od hotovení krojů přes oživování folklorních projevů, zvyků a obyčejů až po obnovu tradičních rukodělných technologií. I když mnohé folklorní projevy k zábavně společenským aktivitám byly využívány už od konce 18. století, k prvním pokusům o institucionalizaci takto zaměřeného zájmu docházelo až s rozvojem spolkové činnosti na konci 19. století. Folklorismem a proměnami tradičních lidových projevů se zabývají od konce 20. století pracovníci univerzitních i akademických ústavů. Folklorismu věnoval u nás velkou pozornost Oldřich Sirovátka, který upozornil, že jej lze sledovat a posuzovat jedině jako složku a součást veškerého kulturního a společenského života. Pro bádání na tomto poli byl v roce 1990 důležitý vznik Ústavu lidové kultury ve Strážnici, přímo řízený Ministerstvem kultury. Podnětem byl dokument UNESCO, známý jako Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury. Výsledky vědeckého bádání o lidových tradicích budí zájem také široké veřejnosti, která si z kontextuálních a komplexně vázaných jevů lidové kultury vybírá a upřednostňuje prvky podle své záliby, jejichž výsledkem jsou aktivity, jež s ohledem na jejich vazbu k lidové tradici nazýváme folklorismem.

Národní ústav lidové kultury a Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici /K 60. výročí založení ústavu a 70. výročí konání festivalu/

Od roku 1946 se v jihomoravské Strážnici pořádá největší folklorní festival v České republice a od roku 1956 zde působí profesionální instituce, zabývající se výzkumem lidové kultury a její ochranou. Dnes nese jméno Národní ústav lidové kultury a spadá pod Ministerstvo kultury. Ústav vznikl na základě činnosti kanceláře, která organizovala folklorní festival, a rozrostl se do současných úctyhodných rozměrů s přesahy na kulturně-politickou scénu domácí i zahraniční. V obecném slova smyslu je předmětem jeho zájmu nehmotné kulturní dědictví, a to jak v praktické, tak teoretické rovině. Mezinárodní folklorní festival Strážnice se rovněž vyvinul, a to z původních československých slavností lidových písní a tanců do rozměrů, které jej řadí k velkým evropským festivalům s nejrůznějšími způsoby prezentace tradiční lidové kultury. Právě součinnost Národního ústavu lidové kultury a Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice a výročí jejich založení vedla ke vzniku uvedené studie. Zároveň autoři osvětlují společenské kontexty, které v Československu a později v České republice vedly k zájmu o lidovou kulturu a její prezentaci.

Lidový hudebně-taneční projev jako scénický tvar – folklorní soubory v českých zemích v péči jedné instituce

Studie je sondou do světa současné folklorní tvorby v českých zemích – do prostředí poměrně mladého jevištního žánru, jakým je scénické rozvíjení lidové písně, instrumentální hudby a tance, a jejich převádění do jazyka divadelního prostředí. Prostředkem k tomu se stalo zhodnocení šesti ročníků bienální přehlídky folklorních souborů pomocí analýzy obsahu videozáznamů, programových brožur z pozice účastníka i hodnotitele jednotlivých ročníků. Zajímalo nás, kterými směry se dnes v České republice ubírá souborová tvorba inspirovaná folklorem, jaké lze vysledovat proměny v rámci tohoto dvanáctiletého období a které otázky zůstávají stále aktuální od doby prvních pokusů předvést lidovou hudebně taneční kulturu na jevišti. Studie nesměřuje k jednoznačnému třídění všech zmíněných způsobů scénické práce a námětových okruhů do nějakých kategorií. Autorka se naopak snaží poukázat na prostupnost různorodých pohledů na věc, na kombinování vícero přístupů, které se mohou potkávat i v rámci jednoho tvůrčího úsilí. Pokouší se zachytit tendence, které se v rámci tohoto tvůrčího prostředí uchovávají, proměňují, či nově objevují. Zdůrazněna je tu přitom role patřičné instituce (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu NIPOS-ARTAMA), která účastníkům poskytuje vnímavé prostředí pro jejich výpověď, nabízí rozmanitou zpětnou vazbu a motivuje je k dalším počinům.

Súčasné problémy scénickej tvorby amatérských folklórnych súborov na Slovensku v kontexte inštitucionálnej starostlivosti o ľudový tanec

Príspevok sa zaoberá aktuálnymi problémami scénickej tvorby amatérskych folklórnych súborov na Slovensku v kontexte inštitucionálnej starostlivosti o ľudový tanec. Predstavuje kritickú reflexiu inštitucionálnej metodickej starostlivosti a usmerňovania tvorby scénických programov v prostredí slovenského amatérskeho folklórneho hnutia s dôrazom na aktuálne témy využívania archívnych dokumentárnych filmových záznamov ľudového tanca a ich využitia v autorskej scénickej tvorbe. Analyzuje zákonitosti autorskej javiskovej tvorby inšpirovanej folklórom, poukazuje na princíp napodobňovania i plagiátorstva a vysvetľuje ich pozitívne a negatívne konotácie. Samostatnú problematiku tvorí tvorba pre detské folklórne súbory. K ďalším dominantným problémom príspevku patrí téma tzv. autentickosti a štylizácie pri interpretácii a umeleckom (najmä choreografickom, dramaturgickom a režijnom) spracovaní pôvodného materiálu – tradičného ľudového tanca v súvislostiach jeho uvedenia na scéne.

Současné narativy o „těch druhých“ aneb Verbalizace ohrožení ve veřejném prostoru

Studie představuje výsledky výzkumu provedeného v oblasti části západních Čech, v němž byla zkoumána verbalizace ohrožení ve veřejném prostoru skrze neformálně transmitované, kolektivně sdílené texty, konkrétně pak současné pověsti, fámy a biografická vyprávění, jež zdůrazňují fenomén etnicity vnímané jejich nositeli jako ohrožení veřejného prostoru. Výzkum se týkal především tří hlavních tematických okruhů, které úzce souvisejí s lidovými modely ohrožení tohoto prostoru: 1) narace, jež souvisejí s konstruováním „ohrožujících“ etnik, které žijí na území České republiky; 2) narace týkající se strachu z kontaminace jídla v restauracích či ve stáncích s rychlým občerstvením, ve kterých pracují zástupci určitého „nečeského“ etnika; 3) narace související s obavami z veřejného prostoru obecně (démonizace určitých lokalit ve spojení s výskytem právě takto kulturně konstruovaného etnika).