Národopisná revue 4/2019 je věnována tématu Kulturní dědictví a každodennost. Katarína Popelková prezentuje ve svém příspěvku výsledky výzkumu velikonočních svátků na současném Slovensku (Veľká noc a spôsoby jej slávenia na Slovensku v 21. storočí). Zuzana Beňušková představuje roli kulturního dědictví ve čtyřech obcích, jež na Slovensku získaly prvenství v soutěži Dedina roku (Projekt Obnova dediny: Lokálne stratégie starostlivosti o kultúrně dedičstvo a ich vplyv na kvalitu každodenního života vo vidieckom prostredí). Martin Štoll se věnuje problematice každodennosti v dokumentárních filmech (Každodennost jako stavební prvek autenticity dokumentárního filmu: o společných cestách vědců a filmových tvůrců). Marek Šebeš se zaměřuje na výzkum sledování západních televizních programů, které bylo v totalitárním Československu možno zachytit v blízkosti hranic Rakouska a Německa (Sledování zahraničních televizí v každodenním životě v období socialismu: jihočeská zkušenost). Helena Beránková přibližuje, jak se do současnosti proměnily některé ze staveb jediného stavitele, vzniklé v první třetině 20. století (Stavební paměť lokality: Uherský Ostroh a stavitel Josef Šuta).
Rubrika Proměny tradice přináší příspěvky Postřehy z obnovených hodů v Bedřichově na Blanensku (autorka Eva Večerková) a Ochrana kulturního dědictví na příkladu vodního mlýna v Bohuslavicích (autorka Eva Abramuszkinová Pavlíková). V rubrice Ohlédnutí je uveřejněna vzpomínka na českého přírodovědce, etnografa, fotografa a cestovatele Josefa Klvaňu (1857–1919) (autorka Helena Beránková). Rubrika Rozhovor je věnována etnologovi Václavu Hubingerovi. Ve Společenské kronice je připomenuto jubileum etnoložky a historičky Heleny Noskové (nar. 1948) a publikován nekrolog muzejní etnografky Evy Urbachové (1924–2019). V dalších pravidelných rubrikách jsou zprávy z konferencí a recenze nových knih.
Veľká noc a spôsoby jej slávenia na Slovensku v 21. storočí
Príspevok prezentuje výsledky výskumnej sondy realizovanej formou mediálnej rešerše z obdobia rokov 2001 – 2015. Cieľom plošnej analýzy tlače bolo získať prehľadnú informáciu o spôsoboch slávenia sviatku Veľkej noci na Slovensku v podmienkach globálnej a informačnej spoločnosti. Materiál podrobený etnologickej obsahovej analýze priniesol dáta na sledovanie širokého spektra otázok súvisiacich so sviatočnou praxou, jej obsahom a dynamikou, parametrami a témami aktuálneho veľkonočného spoločenského diskurzu. Prežívanie tohto primárne náboženského kresťanského sviatku má dnes na Slovensku okrem spirituálnych aj dve skupiny sekulárnych prvkov. Jednu tvoria rodinné, komunitné a spoločenské aktivity, relax a zábava, ktorým sa obyvateľstvo venuje počas voľných sviatočných dní. Druhú skupinu tvoria symbolické aktivity, ktoré buď spontánne nadväzujú alebo sprostredkovane odkazujú na jarné a veľkonočné zvyky spájané s tradičnou roľníckou kultúrou, resp. fenoménmi označovanými ako kultúrne dedičstvo. Celú škálu foriem sviatkovania ovplyvňuje snaha obchodu a ekonomicky orientovaných subjektov presadiť sa v tejto sfére, nárast konzumnosti a zážitkovosti.
Projekt Obnova dediny: Lokálne stratégie starostlivosti o kultúrně dedičstvo a ich vplyv na kvalitu každodenního života vo vidieckom prostredí
Príspevok prezentuje výsledky etnologického výskumu realizovaného od roku 2017 v slovenských obciach, ktoré zvíťazili v súťaží Dedina roka. Na príklade štyroch obcí ukazuje, ako tradičná kultúra môže prispieť k mobilizácii ekonomických zdrojov. V prímestských obciach slúži najmä v nehmotnej forme k zblíženiu prisťahovalcov s pôvodnými obyvateľmi obcí, v hmotnej forme k posilneniu rurálneho charakteru obce. V horských obciach čiastočne vypĺňa voľnočasovú sebarealizáciu obyvateľov, posilňuje lokálnu identitu, v hmotnej aj nehmotnej forme sa významne podieľa na reprezentácii obce. Dva príklady z týchto obcí (Soblahov a Malé Dvorníky) ukazujú na rôznosť akcentu a spôsobov prístupu ku kultúrnym tradíciám, príklady viacetnických obcí (Liptovská Teplička a Malé Dvorníky) naznačujú prioritné využívanie kultúrneho dedičstva majority. Kultúrne dedičstvo sa stáva kultúrnym kapitálom, keď sa reálne využíva v lokálnom/regionálnom rozvoji a prostredníctvom jeho identifikácie a zapojenia sa mobilizujú nové zdroje ekonomických príjmov (získavanie finančných zdrojov z EÚ, štátnych alebo komerčných inštitúcií, propagácia obce/regiónu, vytváranie festivalov a eventov, rozvíjanie miestneho turizmu, výroba miestnych produktov).
Každodennost jako stavební prvek autenticity dokumentárního filmu: o společných cestách vědců a filmových tvůrců
Každodennost je přirozeným předmětem bádání historiků, filozofů a antropologů a stejně tak přirozeným obsahem dokumentárních filmů. Vědecké a filmařské analytické metody nejsou tytéž, ale cíle podobné jsou: popsat a vyjádřit to, jaký svět je, resp. jaký byl. Studie ukazuje, že výsledky výzkumů každodennosti lze aplikovat i na audiovizuální materiál, a dokonce i na ucelená dramatická filmová a televizní díla. Autor textu vychází zejména z přístupů Petra Sedláka a inovativně rozšiřuje zavedený pojem Mileny Lenderové „kulisy každodennosti“ o pojem „rekvizity každodennosti“, neboť právě z nich filmový tvůrce vytváří a jimi vykresluje prostředí svých postav. Svá tvrzení dokládá prostřednictvím tří dokumentárních filmů, které spojuje téma i doba vzniku (konec 60. let 20. století). Snímky ale zároveň reprezentují tři různé autorské přístupy v práci s vizualizací prostředí a s dynamikou, rytmizací, repetitivností či motivizací života jejich hrdinů. Na filmech Rudolfa Adlera Ztištení, Jindřicha Fairaizla Císařští poddaní a Jana Špáty Respice finem autor dokládá, že každodennost a zejména její audiovizuální prezentace slouží dokumentaristům jako základní ingredience věrohodnosti, pravdě-podobnosti a budování autenticity jejich děl.
Sledování zahraničních televizí v každodenním životě v období socialismu: jihočeská zkušenost
Před rokem 1989 měla část obyvatel Československa možnost sledovat vysílání zahraničních televizních stanic, jejichž signál pronikal přes hranice do československého vnitrozemí. Ačkoli existují data z výzkumů veřejného mínění, jimiž tehdejší režim zjišťoval rozšíření sledování zahraničních (zejména západních) televizí v československé společnosti a názory občanů na jejich vysílání, doposud máme jen minimum informací o tom, jak vypadala každodenní praxe tohoto sledování. Tato studie se zaměřuje na každodenní zkušenost se sledováním rakouské a západoněmecké televize v regionu jižních Čech. Vychází z uskutečněného kvalitativního výzkumu mezi pamětníky, kteří měli v průběhu 60.–80. let minulého století možnost toto vysílání sledovat. Prostřednictvím deseti hloubkových rozhovorů a jedné skupinové diskuse jsme zjišťovali, jakou roli hrálo sledování západních televizí v každodenních životech lidí, jakých různých podob nabývalo a v jakém sociálním kontextu se odehrávalo. Výsledky výzkumu mimo jiné poukázaly na několik charakteristických způsobů sledování západních televizí a na důležitost, která byla respondenty západnímu vysílání přisuzována.
Stavební paměť lokality: Uherský Ostroh a stavitel Josef Šuta
Příspěvek přibližuje dílo Josefa Šuty (1863–1941), projektanta a majitele stavební kanceláře, který v od konce 19. století do 30. léta 20. století navrhnul v lokalitě Uherský Ostroh (jihovýchodní Morava) více než 160 domů a 60 hospodářských a technických staveb. Do současnosti se dochovaly jen některé stavby, archivní prameny však dostatečně prezentují nadregionální význam tohoto stavitele. Zatímco dispozičně respektoval hospodářský provoz zemědělských a řemeslnických usedlostí, na jejich fasádách už na přelomu 19. a 20. století využíval secesní prvky. Autorka ve studii kvalitativně i kvantitativně sumarizuje Šutovu půlstoletou stavitelskou práci, doplňuje ji emickou perspektivou současných majitelů a zjišťuje jejich vztah ke stavebnímu dědictví. Několikaletý výzkum v terénu kombinovaný s heuristickým studiem v archivech a rozhovory s respondenty potvrdil nejen velkou setrvačnost prvků lidové kultury v každodenní kultuře, ale zároveň také ochotu přijímat a financovat z hlediska funkčnosti nadbytečné estetické prvky. Autorka studie závěrem konstatuje, že jedinečnost stavebního obrazu lokality je velmi křehkou hodnotou: nenávratně mizí nejen stavební památky samotné, ale i související archiválie a fotodokumenty.
