Národopisná revue 4/2022 je věnována tématu Životní styl
Život v „ideálnom socialistickom meste“: Naratívne reprezentácie minulosti Novej Dubnice (Juraj Janto)
Společenský zpěv jako aspekt životního stylu 20. století očima českého porodníka a „zpěváka každodennosti“ Antonína Doležala (Zita Skořepová)
Český tramping jako životní styl (Karel Altman)
Přechod k mateřství a otcovství a jeho dopady na každodenní život a identitu jedince (Olga Nešporová)
Studie mimo hlavní téma
Pigmenty na venkovských stavbách z jihovýchodní Moravy na příkladu nálezové situace z obce Hrušky (Martin Novotný, Dalibor Všianský, Aleš Frýbort)
Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.
Život v „ideálnom socialistickom meste“: Naratívne reprezentácie minulosti Novej Dubnice
Štúdia sa zaoberá naratívnymi reprezentáciami minulosti slovenského mesta Nová Dubnica, ktoré bolo postavená v 50. rokoch 20. storočia „na zelenej lúke“ ako „vzorové socialistické mesto“ pre potreby bývania pracovníkov strojárskeho závodu v Dubnici nad Váhom. Autor sa venuje spomienkam prvých a dlhodobých obyvateľov mesta (60. a viacročných) na život v meste v 50.–80. rokoch. Výskumné dáta interpretuje v teoretickom rámci kolektívnej pamäti. Na základe etnografického výskumu boli ako hlavné oblasti naratívnych reprezentácii minulosti identifikované oblasti (1) priemyselného závodu a práce, (2) budovania mesta a (3) rodinného a spoločenského života. Uvedené oblasti sú naplnené podobnými obsahmi individuálnych interpretácií minulosti a ich prienik tvoria témy, ktoré môžeme kvalifikovať ako kolektívnu pamäť uvedenej skupiny o živote v Novej Dubnici v minulosti. Pre kolektívnu pamäť ako sociálne podmienenú kategóriu sú dôležitým faktorom jej formovania v Novej Dubnici aj pravidelné podujatia (oslavy vzniku mesta, lampiónový sprievod) a vzájomné stretnutia seniorov. Štúdia predstavuje príspevok k poznaniu Novej Dubnice ako „miesto pamäti“, ktoré formuje predstavy obyvateľov o minulosti a zároveň je formované lokálnymi spomienkami na obdobie rokov socialistického režimu.
Společenský zpěv jako aspekt životního stylu 20. století očima českého porodníka a zpěváka každodennosti Antonína Doležala
Studie vycházející z komplementarity etnomuzikologie a orální historie představuje předního českého porodníka, amatérského zpěváka a nositele tradice společenského zpěvu Antonína Doležala. Osou jeho životopisného vyprávění jsou nejen vzpomínky na konkrétní písně. Doležal je současně významným pamětníkem proměn podob i významů zpěvních situací a příležitostí společenského zpěvu jakožto aspektu životního stylu v průběhu 20. století. Na jeho příkladu se vyjevuje funkce písní jako možných stěžejních vehicles of memory, které v toku autobiografické výpovědi napomáhají vybavování výrazných obsahů komunikativní paměti, ale odkazují i na kolektivní kulturní paměť, týkající se v tomto případě Československa 30.–80. let. Studie ukazuje, jakým způsobem může osobní repertoár a vzpomínání na zpěvní příležitosti i jejich reflexe vystupovat na pozadí životopisné linie jako výmluvné zrcadlo vztahu pamětníka k rodině, sociokulturnímu prostředí, regionu, ale i k interpretaci zásadních etap a událostí českých dějin i každodenního života 20. století.
Český tramping jako životní styl
Český tramping se může jevit jako pouhá volnočasová aktivita vybraného segmentu českých obyvatel (zejména mladých lidí, ale zdaleka nejen jich), ale jeho podstata je výrazně složitější a jeho význam mnohem větší. Trampování nespočívá pouze ve svobodném putování volně přístupnou přírodou (zpravidla o víkendu), v táboření a rozvíjení svérázných festivit, ale vykazuje i své specifické atributy hmotné i duchovní, výrazně ovlivněné skautingem a woodcraftem. Zvláště trampský etický kodex, uplatňovaný nejen při vlastním trampování, určoval mravní postoje trampů k životnímu prostředí i příslušníkům většinové společnosti. Český tramping se tak v posledních sto letech stal skutečným životním stylem svých nositelů nejen v čase jejich mládí, ale mnohdy i v pokročilejším věku, nezřídka až do smrti. Tento životní styl byl vždy specifickým i v kontextu daného prostoru, nekonzumně zaměřeným, alternativním způsobem trávení volného času.
Přechod k mateřství a otcovství a jeho dopady na každodenní život a identitu jedince
Článek sleduje přechod žen a mužů k prvnímu rodičovství na základě jejich vlastních výpovědí. Je založen na longitudinálním výzkumu provedeném v České republice, který sledoval šestnáct heterosexuálních párů od těhotenství a během několika let po narození dítěte. Analyzované rozhovory tvořily druhou vlnou výzkumu a byly realizovány v době, kdy byl prvorozenému dítěti rok a půl až rok a tři čtvrtě. Zatímco přechod k mateřství popisovaly ženy jako zlomový, výrazný a jasný, přechod k otcovství byl v narativech mužů spíše nevýrazný, pozvolný a zastřený. Dopady rodičovství na každodenní život líčily matky jako ohromné a často všeprostupující, zatímco otcové spíše jako drobné, nebo dokonce žádné. Rozdíl ve výpovědích matek a otců je interpretován jako důsledek odlišného pojetí identit žen a mužů i jejich genderových rolí. Zatímco mateřství je významnou součástí feminity a je proto i důležitou centrální identitou žen, hegemonický koncept maskulinity otcovství nezahrnuje, centrální identitou mužů i otců je identita pracovní. Odlišné role matky pečovatelky a muže živitele přispívají k tomu, že přechod k otcovství není muži v prvních dvou letech po narození dítěte zpravidla popisován jako výrazný životní zlom.
Pigmenty na venkovských stavbách z jihovýchodní Moravy na příkladu nálezové situace z obce Hrušky
Výzkum pigmentů použitých na venkovských stavbách spadá do oblasti výzkumu barevnosti lidové architektury. Jde o téma, kterému nebylo v české etnologii dosud věnováno mnoho pozornosti. Průmyslová výroba pigmentů rozšířená zejména od druhé poloviny 19. století nabídla větší škálu barev a jejich snadnou dostupnost pro uplatnění na venkově. Případová studie primárně vychází z materiálové analýzy nálezové situace z obce Hrušky na jihovýchodní Moravě (Česká republika) v etnografickém regionu Slovácko. Předmětem výzkumu byly práškové barvy nalezené v roce 2020 v jednom z depozitářů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. U souboru bohužel nebylo uvedeno číslo popisné, jež by pomohlo rekonstruovat podobu vývoje barevnosti u konkrétní stavby. Barvy, z nichž některé se dochovaly v originálním balení, pocházely téměř všechny z poválečného Československa. Materiál obsahoval celkem šestnáct vzorků pigmentů a práškových barev. Kromě popisu daného souboru vzorků demonstruje stať potenciál přírodovědných postupů analýz pigmentů a barev, které jsou běžné v materiálovém inženýrství a jsou využívány v restaurátorství a pro etnologická studia.