Národopisná revue 5/2021

Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Small Technical Heritage Objects in the Cultural Landscape: Research Possibilities and Conservation Challenges

Přemysl Mácha – Radek Bryol – Lenka Tlapáková – Radim Červenka – Vojtěch Bajer

Small technical heritage structures in the cultural landscape present special challenges for their research and conservation. They are usually located on private land, many have disappeared entirely or have been refitted for a different purpose, and archival records are sparse or not available at all. The article describes experiences with the research and conservation of these structures in the Rožnov area in eastern Czechia. It outlines available methods, critically reflects on their application, and suggests ways for overcoming limitations associated with research of these structures. The article argues for the creation of a robust interdisciplinary research team including historians, anthropologists, GIS specialists, archaeologists, foresters, and geologists, to name a few. Also, it calls for the critical and complex use of archival materials, ethnographic interviews, and GIS in mutual interconnection. The conservation of small technical heritage objects is contingent on what we can find out about them through research as well as on their character, location, state of preservation, and on attitudes towards them held by owners, local inhabitants, and municipal authorities. A strong role can be played by private enthusiasts, local NGOs, and public officials as partners in the repair, renovation, and promotion of these structures. Open-air museums can contribute with expert supervision and methodical leadership to prevent amateur renovations from ruining the structures’ heritage value.

odkaz na článek v PDF

The Image of Staged Folk Culture: From the Presentation of Traditions to a Staged Genre

Martina Pavlicová

The study deals with the presentation of folk culture expressions on stage and tries to answer the questions that arise in this context. They relate both to the genesis of the presentation of folk traditions and to the subsequent developments that formed demonstrations of folk culture into a staged genre with artistic ambitions. Based on examples of selected expressions of folk culture in the Czech environment − especially expressions of folklore, which, alongside customary traditions, were always the backbone of staged presentations − the study shows how the demonstration of folk culture expressions was approached, how the performances were accepted by audiences, and which functions (ideological, artistic, and entertainment) were attributed to them. Another important question is what image of folk culture was created on the stage and how this image could have influenced the “living” terrain of the countryside and the very tendencies to protect the values of folk culture, which began to pick up strength in Czech society at the end of the nineteenth century.

odkaz na článek v PDF

Ethnological Research into Socialism in Post-Socialist (Czecho)Slovakia

Zuzana Beňušková

The text presents an analytical overview of the results of ethnological research on the era of socialism conducted in Slovakia after 1989. It mainly describes the projects within which this research was carried out and the applied methodological approaches. It classifies the research results by thematic area and includes references to relevant academic publications. The text also mentions the academic discourse that resulted in several studies and themes. For the sake of comprehensiveness, basic projects, considerable museum activities, and audio-visual outcomes are mentioned, which provide knowledge about everyday life in socialism.

odkaz na článek v PDF

Paths and Possibilities for Experiments in the Field of Traditional Technologies (in the Czech Republic)

Václav Michalička

This study deals with experiments in the field of traditional production technologies. It focusses on experiments that can be used for ethnological interpretations. Attention is paid to both scientific experiments and results achieved by amateur experimenters. The theoretical introduction, defining the historical continuity and basic principles of empirical knowledge of traditional technologies based on experiments, is followed by a review text focussed on the form of contemporary experiments and reconstructions of historical technologies and techniques. An important part of the study presents examples of successful and significant experiments carried out in the Czech Republic. The experimental reconstruction of the technology used for the production of ash filtrates, which disappeared in the second half of the nineteenth century, is mentioned as an illustrative example. In the conclusion, the author points out the benefits and pitfalls associated with experiments in the field of traditional technologies.

odkaz na článek v PDF

Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Kultúrne dedičstvo ako komodita? Príklad mestských slávností a festivalov

Alexandra Bitušíková

Príspevok sa zaoberá problematikou komodifikácie kultúrneho dedičstva (na príklade mestských slávností a festivalov). Na základe rozsiahlej, prevažne zahraničnej literatúry prináša predovšetkým prehľad výskumných prístupov k štúdiu eventizácie – najmä nárastu mestských slávností a festivalov, ktoré sa menia na udalosti lákajúce veľké množstvo návštevníkov a zvyšujúce komerčný charakter podujatí. Príspevok poukazuje na tendencie municipalít a ďalších spoluorganizátorov, ktoré vedome či nevedome menia kultúrne dedičstvo na ekonomickú komoditu – produkt, čo môže mať vplyv na premeny hodnôt, ale aj formy rôznych prejavov kultúrneho dedičstva. Súčasťou príspevku je aj reflexia akademickej debaty o vzťahu autenticity a komodifikácie kultúrneho dedičstva, ktorá je dlhodobo výzvou (aj) pre etnológiu a sociálnu antropológiu. Záver tvorí prípadová štúdia o Radvanskom jarmoku v Banskej Bystrici, ktorý sa koná od roku 1655 a od roku 2011 je zapísaný na Reprezentatívnom zozname nehmotného kultúrneho dedičstva Slovenska. Jarmok prešiel mnohými premenami – od trhu s prevažne ekonomickou funkciou po mestský festival, ktorý je oslavou tradičných remesiel a folklóru. V kontexte témy komodifikácie kultúrneho dedičstva je zámerom sledovať najmä stratégie a ciele municipality – hlavného organizátora jarmoku – pri organizácii podujatia.

odkaz na článek v PDF

Suvenýry na pražské Královské cestě jako objekt utváření a vyjednávání autenticity

Barbora Půtová

Studie se zaměřila na Královskou cestu v Praze jako hlavní turistickou enklávu v České republice. Cílem bylo vytvořit typologii suvenýru a zhodnotit úroveň autenticity, včetně předložení potenciálu a budoucnosti suvenýru na Královské cestě. V úvodu studie jsou představeny městský turismus a turistické enklávy rámující zkoumané téma. Dále je přiblížena metodologie terénního výzkumu, která sloužila k vymezení důsledků transformace Královské cesty v turistickou enklávu, ke stanovení typologie suvenýru a prosazení inscenované autenticity. Smíšený terénní výzkum se v prostoru Královské cesty zaměřil na zjištění struktury nájemníků provozoven a sortiment nabízeného zboží a služeb. Sortiment zboží charakterizují zejména sériově vyráběné suvenýry a suvenýry, které ve většině případů postrádají vazbu na českou kulturu a tradici. Závěry studie se opírají o syntézu metodologické části, v níž je předložen požadavek formulace a konceptualizace autentického suvenýru. Zároveň jsou zohledněny možné důsledky dopadu pandemie covidu-19, které nahlíží krizi jako příležitost ke konstrukci a vyjednávání autentického suvenýru na Královské cestě.

odkaz na článek v PDF

Kolik stojí pravý český tanec? Autenticita na prodej

Daniela Stavělová – Laura Kolačkovská

Příspěvek se vrací k otázce role cestovního ruchu v komodifikaci lidového tance a otevírá diskurz hodnoty, v němž se předpokládá, že vnitřní a posvátná kulturní sféra hodnoty koluje nezávisle na nestabilní a profánní ekonomické sféře hodnoty. Zabývá se tanečními inscenacemi českého folkloru, které některé pražské restaurace nabízejí turistům. Tento fenomén má své počátky v 70. letech, kdy prestižní hotely začaly zvát menší skupiny tanečníků a muzikantů z folklorních souborů, aby se prezentovali turistům. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se obchod s folklorem stal součástí cestovního ruchu, kde má tanec svou specifickou roli. Rostoucí počet speciálních pohostinských zařízení nabízejících během večera české jídlo, lidový kroj, píseň a tanec vyvolal několik otázek, jak se může lidový tanec stát výnosnou komoditou, jaká pravidla obchodu zde platí a jaký je poměr poptávky a nabídky. Zajímalo nás, kdo jsou tanečníci a hudebníci placení za jeden večer, aby předvedli lidovou taneční kulturu Čech a Moravy, a jaký je jejich společenský status? Následující otázky směřovaly ke zkoumání, které prvky lidové kultury jsou vyzvedávány, aby reprezentovaly „skutečné češství“, a jak probíhá interakce s cizinci (turisty):  vyjednávání o repertoáru, jejich účast na tanci apod. Výzkum byl založen na pozorování strategií několika pražských hospod a na hloubkových rozhovorech s aktéry, které umožnily nahlédnout do vnitřní stránky procesu.

odkaz na článek v PDF

Socioekonomické aspekty proměn českých rybářských tradic v regionálních kontextech

Vojtěch Kouba

Studie se věnuje současným proměnám tradic českého produkčního rybářství a možnostem využití rybářských tradic v regionálním rozvoji. Vychází z terénních výzkumů v menších rybářských oblastech Čech (Blatensko, Chlumecko a Přeloučsko). Zatímco v Blatné a okolí je stále živá tradice podzimních výlovů rybníků, a dokonce jako její komplement vznikly komunitně laděné červnové Rybářské slavnosti, produkční rybáři ve východních Čechách považují veřejné výlovy za nebezpečné (na hrázích rybníků vedou frekventované silnice) a ekonomicky prodělečné. Hospodářský význam českého produkčního rybářství klesá, stále důležitější jsou jeho mimoprodukční funkce – jak pro krajinu a zadržování vody v ní, tak pro regionální identitu či pro rozvoj cestovního ruchu spojený s rostoucí oblibou rekreačního rybolovu. Zatímco dnes jsou české rybářské firmy zaměřeny především na maximalizaci produkce, do budoucna lze očekávat diferenciaci přístupů k odvětví, včetně vzniku nových produktů využívajících prvky rybářských tradic ve svém marketingu. Rybářské tradice lze proto rozdělit na produkční, environmentální, volnočasové a regionální.

odkaz na článek v PDF

Peníze mají rády ticho: proměna představy o penězích v ukrajinské megalopoli v postsocialistickém období

Tetiana Tkhorzhevska – Yulia Bohuslavska

Studie se zabývá otázkou, jaké místo zaujímají peníze v životě obyvatele velkoměsta a zprostředkovaně jeho představou peněz. Autorky nezdůrazňují destruktivní vliv globálního kapitalismu na postsovětskou společnost, ale rovněž nevylučují možnost takové interpretace. Konstatují, že moderní obyvatelé měst používají značně archaické magické praktiky. Dokládají, že peníze nejsou pro velkou část obyvatel Oděsy racionálně nominálním ekvivalentem úsilí, ale jsou „darem“ vyšších entit. Studie ukazuje, že představa nadpřirozené moci peněz za doby socialismu nezanikla a šíří se i v době postsocialistické. Autorky za použití různých metod zkoumaly představu o penězích u lidí různého věku. Došly k závěru, že množství iracionálních názorů na peníze stoupá s klesajícím věkem. Předkládají úvahu o viditelném formování nového náboženství, kde pozici vyšší entity zastává ekvivalent směny.

odkaz na článek v PDF

Stopy hudebního života v inzerci Humoristických listů (se zaměřením na 80. léta 19. století)

Milan Balódy

Studie využívá inzertní části čtenářsky úspěšného týdeníku Humoristické listy jako pramene dějin hudby. Prostřednictvím analýzy reklamních sdělení mapuje možnosti obyvatel města na konci 19. století jak naplnit svůj volný čas hudebními aktivitami. Inzerce vytváří prostor, kde se střetává nabídka s poptávkou. Stává se tak svědkem dobového vkusu, preferencí i mentality. Z výzkumu je patrné, že vedle tradičních hudebních nástrojů, které pro ovládnutí hry předpokládaly alespoň elementární interpretační vklad, získávaly na oblibě nástroje samočinné (automatofony) nebo takové, které byly konstruovány bez větších uměleckých ambicí k profánní společenské zábavě (např. bigotfony). Rozšiřoval se také prostor, kde docházelo ke kontaktu s hudbou. Na pravidelný koncertní provoz lákaly nejrůznější občerstvovací podniky. Předkládaný text je příspěvkem k dějinám populární hudby v českých zemích a částečně reflektuje dobový vkus veřejnosti.

odkaz na článek v PDF

Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Etnografická sbírka v pojetí současného českého muzejnictví

Lenka Drápalová

Předkládaný příspěvek přináší přehled o soudobém stavu pojetí etnografické sbírky českým muzejnictvím a poukazuje na určitou vzájemnou nevyváženost mezi oběma sférami. Zejména v obsahově významové oblasti shledává nejasnosti především v základních kamenech oboru – v současné oborové terminologii a chybějící definici pojmu etnografická sbírka, která by souběžně reflektovala nynější podmínky legislativní, oborové a zároveň také společenské potřeby.  Dokladem o malém zájmu řešit tyto nedostatky je i značně omezené množství současných odborných publikačních výstupů zabývajících se především teoretickou bází, které by nastínily koncepci dalšího rozvoje oboru etnografického muzejnictví v České republice, zejména porovnáme-li produkci obdobné literatury z druhé poloviny 20. století. Studie nabízí jasnou definici pojmu etnografická sbírka, uvádí základní terminologii a zamýšlí se nad možnými řešeními některých problematických faktorů. Lze ji chápat jako první krok pro vzájemnou výměnu názorů pro další rozvoj a vytvoření nové teoretické i praktické platformy etnografického muzejnictví v České republice ve třetím tisíciletí.

odkaz na článek v PDF

Hlavní tendence pojetí etnografického muzejního materiálu v dílech českých etnologů a muzeologů
do roku 1989

Otakar Kirsch

Etnografický materiál se jako výzkumné téma objevuje v českých muzeích již na přelomu 19. a 20. století, a to v přímém důsledku Národopisné výstavy českoslovanské (Praha 1895). K jeho intenzivnější reflexi nicméně došlo až po roce 1918, a to zejména v souvislosti s podporou regionálního bádání v oblasti lidové kultury (např. D. Stránská, A. Václavík) a prosazováním obecně muzeologických principů (L. Lábek, J. F. Svoboda). Ke komplexnějšímu uchopení daného fenoménu však došlo až s nástupem komunistického režimu. Tehdejší specifické prostředí vytvářelo vhodné podmínky pro vznik unikátních koncepcí, které usilovaly o úzké propojení teorie a praxe a tematicky se orientovaly zejména na oblast sbírkotvorné, prezentační a edukační činnosti muzeí. Badatelský zájem se rozdělil do dvou hlavních linií. Pro první byla charakteristická především snaha o analýzu autentického movitého materiálu (L. Kunz, H. Johnová, R. Suk), druhý proud pracoval s širším pojetím etnografického sbírkového předmětu, do nějž zahrnoval stavební a přírodní prvky a současně výrazně akcentoval nehmotné kulturní dědictví (J. Langer, J. Štika). Zvláštní postavení pak mělo dílo Josefa Beneše, který se na základě dosavadních poznatků pokusil vytvořit ucelený systém zvaný etnografická muzeologie.

odkaz na článek v PDF

Tradiční rukodělné technologie jako součást doprovodné dokumentace muzejní etnografické sbírky

Václav Michalička

Studie se věnuje vymezení problematiky dokumentace tradičních technologií v rámci etnografické sbírky. Řešena je otázka doplnění muzejního tezauru o zcela funkční technologie. Pozornost je věnována reálným možnostem uchování praktických dovedností v návaznosti na deponovaná etnografika. Na teoretický úvod zaměřený na principy tvorby muzejních tezaurů navazuje analýza experimentálních přístupů a eventualit rekonstrukcí zaniklých tradičních technologií. Důležitou statí studie je definování závislosti uchování tradičních rukodělných technologií přímo v muzejních institucích na konkrétních nositelích těchto dovedností. Potenciál experimentů a rekonstrukcí pro rozšíření a prohloubení dokumentace etnografické sbírky je názorně představen na třech konkrétních příkladech realizací uskutečněných ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v Centru tradičních technologií Příbor. V závěru autor upozorňuje na hlavní obtíže ukotvení depozitářů tradičních dovedností ve struktuře muzeí.

odkaz na článek v PDF

Znovuzískaná území v pramenných materiálech Polského etnografického atlasu. Vybrané příklady sociokulturních změn v postmigračních oblastech

Anna Drożdż

Po druhé světové válce došlo v Polsku k významným územním změnám. V důsledku rozhodnutí v Jaltě a Postupimi bylo Polsku přiznáno Slezsko, země Lubuska, západní a východní Pomořany, Warmia a Mazury, zatímco tzv. Východní pohraničí bylo Polsku odňato. Výsledkem byla nucená migrace několika milionů občanů. Vystěhované německé obyvatelstvo nahradili polští osadníci z regionů, které se po válce ocitly za východní hranicí země, ale také z jiných částí země. Šlo o migraci dobrovolnou, vyplývající z touhy zlepšit materiální situaci, a také o nucenou migraci na základě politických rozhodnutí tehdejší vlády. Novoosídlenci na místě čelili odlišným přírodním a kulturním podmínkám. Navzdory válečným škodám udělaly západní vesnice a města na nově příchozí velký dojem. Civilizační vývoj byl nejpřekvapivější. Kontakt s jiným sociálním prostředím často způsobil kulturní šok. Tato situace přinutila vysídlené osoby a novoosídlence ověřovat si vlastní normy a hodnoty. Materiály shromážděné v rámci projektu „Polský etnografický atlas“ mohou přispět k výzkumu strategií pro budování nové identity v post-migračních oblastech, jakož i strategií souvisejících s pamětí o místě původu. Tyto materiály představují zajímavý a dosud málo uznávaný zdroj znalostí. Nejpozoruhodnější jsou osobní data a záznamy tazatelů týkající se zejména procesů šíření vybraných kulturních prvků.

odkaz na článek v PDF

Koncepce a podoba sbírek lidových písní z Čech z období příprav Národopisné výstavy českoslovanské 1895

Zdeněk Vejvoda – Věra Thorová

Předkládaný článek sleduje genealogii pojmového definování právního folkloru ještě před vznikem evropské právní etnologie, a to především v rámci historickoprávní školy první poloviny 19. století. Zdůrazněna je návaznost na starší právní bádání 18. století, antiquitates iuris germanici, Herderovo studium biblických pramenů v původních jazycích a koncept starých právních zvyklostí jakožto součásti lidové poezie u Jacoba Grimma. Důraz je kladen na odlišnost těchto pojetí od jiných, souběžných (Rieger, Mader) a starších pojetí (Achenwall, Möser) a na pochopení historického kontextu, zejména na význam zrušení říšské ústavy pro strukturování zájmu o právní folklor v letech 1806–1871. Pozdější pojmové vymezení objektu studia jako zvykového práva (Puchta) a lidového práva (Beseler) je hodnoceno z retrospektivní perspektivy současné právní antropologie. Závěrem autor poukazuje na konstitutivní význam expanze v právní představivosti: rozšíření pramenů, v nichž lze hledat právo i u zdánlivě neprávních zdrojů (včetně literatury a folkloru); rozšíření prostorového horizontu (indoevropský, světový) a rozšíření časového horizontu (raný středověk, historie lidstva).

odkaz na článek v PDF

Obsah dalších rubrik naleznete v obsahu.


Severoamerická folkloristics mezi folkloristikou a evropskou etnologií

Petr Janeček

Přehledová studie se zaměřuje na stručný nástin dějin a disciplinární identity severoamerických folkloristických studií (folkloristics, folklore studies, folklore) s důrazem na oblast slovesné kultury. Prezentována jsou hlavní výzkumná témata, badatelské školy, osobnosti a také historie institucionalizace oboru na amerických univerzitách po druhé světové válce. Po stručném představení počátků, kdy se severoamerická folkloristická studia výrazněji neodlišovala od britských a kontinentálních bádání, je popsán jejich rozvoj v meziválečném období a především v 60. a 70. letech 20. století, kdy došlo k jejich emancipaci díky unikátně americkému důrazu na studium folklorní performance. Kriticky laděný přehledový text tak seznamuje se základními konturami tohoto specifického oboru, provozovaného především v USA a Kanadě, který představuje v mnoha ohledech svébytnou vědeckou disciplínu s úzkými vazbami na mezinárodní folkloristiku, evropskou etnologii a antropologické vědy vůbec.

odkaz na článek v PDF

Nástin vývoje mexické antropologie od počátku 19. století do roku 1948

Oldřich Kašpar

Přehledová studie se snaží postihnout základní rysy vývoje mexické antropologie od „formativních“ počátků na samém prahu 19. století až po založení Národního indigenistického institutu v roce 1948. Důraz je kladen na historické kořeny pozdější vědecké disciplíny, přínos zahraničních badatelů k rozvoji oboru v 19. a první polovině 20. století a na proměnlivý vývoj stálé konstanty mexických etnografických a antropologických antropologických bádání – všudypřítomné otázky indigenismu. Stranou nestojí ani popis a analýza činnosti základních institucí muzejního a akademického typu, stejně jako prvních odborných periodik. Práce také analyzuje dopady jednotlivých přelomových událostí mexických dějin vymezeného období na vývoj oboru (druhé mexické císařství v 19. století, diktatura Porfiria Díaze, poslední dvě desetiletí 19. a první desetiletí 20. století, mexická revoluce let 1910–1917, pozdější období „cardenismu“ apod.). Autor vycházel při koncipování textu ze studia archivních dokumentů, dobové mexické etnografické a muzejní literatury a ze současných odborných prací zejména mexických a amerických antropologů.

odkaz na článek v PDF

Folkloristické terénní výzkumy v Srbsku: historický přehled a perspektivy vývoje

Sonja Petrović

Přehledová studie je věnována nejvýznamnějším momentům historie shromažďování srbské slovesné tradice, počínaje středověkými památkami a záznamy přes novověké zaznamenávání lidových písní na území obývaném Srby až k systematické sběratelské činnosti Vuka Karadžiće a současným folkloristickým terénním výzkumům. Autorka poukazuje na charakteristické motivace sběratelů v různých obdobích a na místo a roli folkloru při vytváření obrazu národní minulosti a budování národní identity Srbů. Zvláštní pozornost je věnována vývoji metodologie terénních výzkumů, která se pohybovala od zásad a doporučení raných sběratelů a vytváření dotazníků pro sběr materiálu až k současným interdisciplinárním vlivům na chápání terénu a role badatele. Samostatně jsou popsány současné formy a tendence vývoje terénních výzkumů folkloru v Srbsku a jejich význam pro vývoj srbské folkloristiky jako celku.

odkaz na článek v PDF

Třicet let nezávislé etnomuzikologie na Ukrajině (1990–2020)

Iryna Dovhaljuk – Lina Dobrjanska

Článek podává přehled ukrajinské etnomuzikologie mezi lety 1990 a 2020. Toto období je typické všeobecným vývojem vědy především s ohledem na skutečnost, že Ukrajina získala nezávislost. Studie se zaměřuje na hlavní otázky týkající se etnomuzikologie v mnoha směrech. Pozornost je především věnována činnosti nejdůležitějších moderních ukrajinských etnomuzikologických vědeckých a vědecko-pedagogických institucí a menších regionálních center. Analyzovány jsou také nejdůležitější směry činnosti těchto center, jako je dokumentace hudebního folkloru (etnografická a archivní), etnomuzikologická pedagogika, konference, publikace atd. Kromě toho jsou diskutovány vědecké úspěchy v tak důležitých oblastech, jako jsou teoretická a metodická, regionální a typologická, historická, etnoorganologická a etnochoreologická, včetně zdrojových studií atd. V závěru článek všeobecně popisuje stav ukrajinské etnomuzikologie dnes a nastiňuje její vyhlídky do budoucnosti.

odkaz na článek v PDF

Rieger, nebo Grimm? Romantický a pragmatický přístup k etnologickému zkoumání práva

Tomáš Ledvinka

Předkládaný článek sleduje genealogii pojmového definování právního folkloru ještě před vznikem evropské právní etnologie, a to především v rámci historickoprávní školy první poloviny 19. století. Zdůrazněna je návaznost na starší právní bádání 18. století, antiquitates iuris germanici, Herderovo studium biblických pramenů v původních jazycích a koncept starých právních zvyklostí jakožto součásti lidové poezie u Jacoba Grimma. Důraz je kladen na odlišnost těchto pojetí od jiných, souběžných (Rieger, Mader) a starších pojetí (Achenwall, Möser) a na pochopení historického kontextu, zejména na význam zrušení říšské ústavy pro strukturování zájmu o právní folklor v letech 1806–1871. Pozdější pojmové vymezení objektu studia jako zvykového práva (Puchta) a lidového práva (Beseler) je hodnoceno z retrospektivní perspektivy současné právní antropologie. Závěrem autor poukazuje na konstitutivní význam expanze v právní představivosti: rozšíření pramenů, v nichž lze hledat právo i u zdánlivě neprávních zdrojů (včetně literatury a folkloru); rozšíření prostorového horizontu (indoevropský, světový) a rozšíření časového horizontu (raný středověk, historie lidstva).

odkaz na článek v PDF

Národopisná revue 1/2021 je věnována tématu Nucená migrace. Tomáš Dvořák přináší pohled na demografickou problematiku v kontextu národnostní a migrační politiky po skončení hlavní vlny nuceného vysídlení německého obyvatelstva (Sňatek jako životní strategie v soukolí poválečných migrací na příkladu Jáchymovska v letech 1949–1950). Sandra Kreisslová a Jana Nosková se zabývají poválečnou nucenou migrací německy mluvícího obyvatelstva a její reflexí v časopisech vydávaných vysídlenci (Mediální reprezentace poválečné nucené migrace Němců z českých zemí ve vysídlenecké publicistice na příkladu periodik Aussiger Bote a Brünner Heimatbote). David Kovařík se věnuje problematice přesidlovaní vybraných skupin obyvatel v období let 1904–1954 z území, která byla v českých zemích využívaná armádou jako vojenské újezdy (Vojenské újezdy jako dějiště nucených migrací v českých zemích a jejich komemorace). Josef Šuba přibližuje s pomocí metody orální historie situaci konkrétní jihomoravské lokality, která zanikla v důsledku budování vodního díla (Zánik Mušova pohledem jeho tehdejších obyvatel).

Rubrika Ohlédnutí v příspěvku K úmrtí filmového režiséra Karla Vachka připomíná stopu této osobnosti v historiografii etnologie (autorka Martina Pavlicová). Společenská kronika uveřejňuje příspěvky k jubileím etnoložky Mirjam Moravcové (* 1931), etnologa Petra Salnera (* 1951) a muzikoložky Jarmily Procházkové (* 1961), přináší také dva nekrology: Ondrej Demo (1927–2020), hudební folklorista, rozhlasový redaktor a dramaturg a Eva Kiliánová (1930–2020), editorka lidové prózy. Další pravidelné rubriky obsahují zprávy o výstavách, odborných projektech a recenze nových knih.


Sňatek jako životní strategie v soukolí poválečných migrací na příkladu Jáchymovska v letech 1949–1950

Tomáš Dvořák

Studie se zabývá sňatky, které v letech 1949–1950 uzavírali především němečtí obyvatelé okresu Jáchymov. Sňatky mezi různými skupinami obyvatel dokumentují specificky pestré migrační pozadí obyvatel sledovaného území a jsou analyzovány také jako možný způsob řešení životních situací, které s migracemi souvisely. Sledované území a problematika sňatků je nejprve představena na základě základních demografických ukazatelů. Problematika sňatků a sňatečnosti je následně analyzována v kontextu poválečné národnostní a migrační politiky včetně okolností vzniku hlavního pramenného souboru studie. Následně jsou na základě studovaných spisů dokumentovány různé migrační a životní situace příslušníků různých skupin obyvatel, kategorizovaných na základě etnicity, migračního původu a některých dalších kritérií. Studie ukazuje, že některé aspekty sociální reality studované v mikroměřítku významně narušují obraz úplného rozchodu a izolace národních společností v pohraničí. Skutečnost neodpovídala ani ideologicky postulovanému imperativu očisty pohraničí. V závěrečné poznámce jsou sledované sňatky zhodnoceny z hlediska různých typů obecných životních strategií německé menšiny v Československu po skončení hlavní vlny nuceného vysídlení a z hlediska perspektivy studia rodinné paměti.

odkaz na článek v PDF

Mediální reprezentace poválečné nucené migrace Němců z českých zemí ve vysídlenecké publicistice na příkladu periodik Aussiger Bote a Brünner Heimatbote

Sandra Kreisslová, Jana Nosková

Studie se zabývá poválečnou nucenou migrací německy hovořícího obyvatelstva z Československa a její recepcí v časopisech, které začali nuceně vysídlení Němci vydávat v tzv. Západním Německu (Spolková republika Německo) od konce 40. let 20. století. Autorky analyzují dva domovské časopisy (Heimatzeitschrift) v období od počátku jejich vydávání do konce 20. století. Tyto domovské časopisy jsou chápány jako média kolektivní paměti sociální skupiny nuceně vysídlených. Na základě studia empirického materiálu lze rozdělit reprezentace nuceného vysídlení analyticky do tří skupin. „Vyhnání“ je reprezentováno jako: 1. ztráta domova, 2. nový začátek a 3. historická křivda. Autorky ukazují, že nucené vysídlení ve spojení se ztrátou (staré) domoviny je zásadním tématem pro dané časopisy. Jeho reprezentace jsou v časopisech úzce propojeny s politikou paměti vyhnaneckých organizací s jejich přesně daným výkladem historie, nárokováním práva na vlast a prosazováním viktimizačního diskursu.

odkaz na článek v PDF

Vojenské újezdy jako dějiště nucených migrací v českých zemích a jejich komemorace

David Kovařík

Studie se zabývá přesidlování vybraných skupin obyvatel z území, která byla v průběhu 20. století v Čechách a na Moravě zabraná a využívaná pro výcvik a další potřeby armády jako vojenské újezdy. V těchto přesidlovacích akcích bylo mezi léty 1904–1954 postiženo celkem kolem 70 000 obyvatel. Vedle popisu jednotlivých přesidlovacích akcí se studie věnuje také dalším osudům takto postižených obyvatel i vylidněných a opuštěných obcí a osad, které byly v dalších letech většinou zbourány a srovnány se zemí. Přesidlování obyvatel z vojenských újezdů představuje jeden z příkladů nucené migrace, v němž ovšem každá doba a politický režim uplatňovaly jiné postupy vůči obyvatelům z postižených území. Zatímco přesidlování postižených obyvatel v době nacistické okupace vstoupilo do národní paměti jako příklad perzekuce českých občanů a bylo v dalších letech veřejně připomínáno, pozdější přesidlovací akce po roce 1945 byly naopak tabuizovány a jejich účastníci si nesměli tyto události veřejně připomínat. Tato odlišná zkušenost se projevila i ve vytváření kolektivní, resp. kulturní paměti a ovlivnila také různé podoby a způsoby připomínání a komemorace nucených migrací z vojenských újezdů.

odkaz na článek v PDF

Zánik Mušova pohledem jeho tehdejších obyvatel

Josef Šuba

Ve druhé polovině 20. století zaniklo v důsledku budování vodohospodářských soustav na českých a moravských řekách několik desítek obcí. Patřil k nim také jihomoravský Mušov, který v průběhu 70. let zmizel pod hladinou Novomlýnských nádrží. Dochované prameny ukazují marné snahy obyvatel o záchranu Mušova vystřídané procesem postupného smiřování se ztrátou domova a následně individuálními snahami o zajištění co možná nejlepších podmínek při vynuceném stěhování. Od zatopení Mušova však uplynula už čtyři desetiletí a bývalí obyvatelé obce dnes již do hledí minulosti smířlivě. Ačkoliv v 60. letech podporovali myšlenku na výstavbu nové obce a zánik Mušova si odmítali připustit, s odstupem si uvědomují, že tehdejší snaha byla od počátku marná. Na vystěhování dnes pohlížejí jako na příležitost, která jejich rodinám pomohla ke kvalitnějšímu bydlení, na které by v původní obci nemuseli nikdy dosáhnout. Ztracený domov jim dnes alespoň částečně nahrazují vazby na komunitu někdejších mušovských obyvatel, kterou se podařilo udržet a která vzpomínky na Mušov dále aktivně předává.

odkaz na článek v PDF