Národopisná revue 1/2025

Studie zkoumá vývoj urbanizace v západoslovanském prostoru. Během 12. století proběhla v této oblasti kolonizace, která byla urychlena po zániku státnosti Polabských Slovanů. Německé osídlení slovanských území se brzy přelilo do středoevropských států. Kolonisté s sebou přinesli nový typ městských sídel, která byla právně zajištěna a měla specifickou strukturu a charakter. Vstup městské kultury do západoslovanského prostředí způsobil socioekonomickou revoluci, která zcela proměnila místní společnost. Zároveň tento proces způsobil i nevratné etnické změny, které byly v některých oblastech pro původní obyvatelstvo fatální. Jinde však došlo k slavizaci měst a nová městská kultura se stala součástí místní společnosti. V důsledku toho vznikla ve střední Evropě zvláštní kulturní oblast.

Studie je věnována osudu jednoho významného symbolu Oděsy – pomníku zakladatelům tohoto města. V průběhu posledních sta let byl tento pomník opakovaně zahalován, likvidován a opět odhalován či obnovován. Autor se z pozice šířeji pojatých dějin tohoto památníku a města pokouší nabídnout odpověď na několik otázek souvisejících s lokální, národní a nadnacionální společenskou funkčností tohoto opakovaného obnovování a ničení. V textu je argumentováno, že existence či absence oděského pomníku ruské carevny zpřítomňuje různě pojímané paměťové obrazy města. Vypovídající hodnota sledovaného pomníkového fenoménu je však širší a odkazuje k celostátnímu kontextu, k tragickému vyústění společensko-politického vývoje postsovětské Ukrajiny.

Studie zkoumá vývoj obrazu města Most prezentovaného od druhé poloviny 20. století v českých místopisných publikacích a beletrii. Popisy města a jeho historie se ve zkoumaném období výrazně soustředí kolem bodu likvidace starého Mostu za účelem další těžby uhlí. Ten se dodnes podílí na formování obrazu Mostu jako průmyslového města s přerušenou kontinuitou vývoje, která je znovu hledána prostřednictvím vlastní minulosti a úsilí o její reinterpretaci. Analýzou témat podílejících se na obrazu města a diskurzu jejich zachycení studie sestavuje přehled proměn narativu souvisejícího s historicky mediovaným obrazem Mostu i kontextem vytváření míst paměti.

Text reflektuje zvýšený zájem volyňských Čechů z velké části přesídlených v letech 1945–1947 z tehdejšího Sovětského svazu do Čech a jejich potomků o vlastní historii. Klade si otázku, na jaká témata z historie se volyňští Češi v současné době soustřeďují a co ve svých historických interpretacích akcentují. Text se soustřeďuje na nejaktivnější část komunity, zejména na pamětníky, historiky a čelní představitele komunity. Čerpá především ze vzpomínkových vyprávění získaných vlastním terénním výzkumem autorů a doplňuje je dalšími zdroji. Text je rámován konceptem velké a malé historie a předpokládá, že tam, kde se obě historie protínají, jedinci zpravidla potřebují své vzpomínky intenzivněji veřejně komunikovat.