Národopisná revue 4/2025

Studie analyzuje roli obchodních škol v životě různých komunit v Čechách v letech 1848–1918. Zabývá se třemi paralelními procesy: (1) aktivizací a účastí komunit při zakládání a podpoře obchodních škol a jejich žáků; (2) polarizací a rivalitou mezi komunitami ohledně podpory škol s různým vyučovacím jazykem; a (3) formováním nových komunit složených z absolventů obchodních škol. Text hodnotí význam komunit při utváření systému obchodního školství v Čechách a význam obchodního vzdělávání pro život komunit. Autor na základě různorodých zdrojů potvrzuje či vyvrací předpoklady týkající se vzájemného, částečně ambivalentního vztahu mezi komunitami a obchodními školami.

Studie se zaměřuje na analýzu česko-německých národnostních sporů v oblasti školství v soudním okresu Olomouc v období tzv. první Československé republiky (1918–1938). Cílem studie je prozkoumat, popsat a interpretovat klíčové konfliktní oblasti, jejich příčiny, projevy a dopady na každodenní život obyvatel regionu. Studie je založena na analýze archivních materiálů uložených ve Státním okresním archivu v Olomouci. Získané materiály byly analyzovány prostřednictvím tradičních metod historického výzkumu. Studie přináší nový pohled na dynamiku národnostních konfliktů mimo tradiční pohraniční oblasti a zdůrazňuje specifika regionu, který se nacházel ve většinově českém srdci Moravy.

Krajanská komunita v Chorvatsku, ač dnes pouze osmitisícová, má v jihovýchodní Evropě historii až deseti generací, disponuje více než sto let také vlastním školstvím či kulturně-společenskými organizacemi a osvědčila svou životaschopnost v často obtížných – i válečných – poměrech. Studie se zabývá vznikem a rozvojem škol na území dnešního Chorvatska s výukou českého jazyka se zvláštním zřetelem na tzv. české školy s výukou v českém jazyce. České školy v Chorvatsku podmiňují rezistenci české menšiny vůči procesům asimilace. Cílem studie je zhodnotit na základě kombinace historických metod, spočívajících ve studiu existující pramenné materie, a etnologických metod, založených na narativně vedených rozhovorech s krajany, neb se jedná o dosud živý badatelský terén, roli těchto škol v integračním procesu a jejich podíl na kulturním životě celé menšiny.

Období post-socialistické transformace bývá v českých zemích spojováno nejen s obratem k tržnímu hospodářství, ale i s odmítáním neefektivního a přebyrokratizovaného systému správy veřejných statků. Tento proces se odrazil v obnově obecních samospráv, ale také ve změnách v oblasti školství. Zřizovateli základních škol se staly obce a vzdělávací instituce postupně získávaly autonomii v podobě právní subjektivity. Právě školy představují prostředí, kde mohlo být (neoliberální) odmítání kolektivismu a saturování vlastních individuálních potřeb v souladu s aktivizací místních komunit. Předkládaná studie tento proces ukazuje na dvou příkladech: obnově venkovských škol a vzniku (víceletých) gymnázií.

Štúdia sa zameriava na analýzu školského wellbeingu žiakov druhého stupňa základných škôl v Banskobystrickom kraji prostredníctvom konceptuálneho rámca Erika Allardta (having, loving a being). Cieľom je identifikovať a analyzovať faktory, ktoré ovplyvňujú pohodu detí v školskom prostredí. Výskumné dáta boli získané prostredníctvom dotazníkov i rozhovorov so žiakmi. Výsledky potvrdzujú, že školský wellbeing je multidimenzionálny jav a nemožno ho redukovať len na školský výkon. Ovplyvňujú ho kultúrne a materiálne zdroje, kvalita vzťahov a príležitosti na osobnostný rozvoj. Žiaci vnímajú školu nielen ako vzdelávaciu inštitúciu, ale aj ako komunitné prostredie, kde sa budujú priateľstvá a formuje sa pocit spolupatričnosti. Zároveň boli identifikované aj rizikové faktory, ako výskyt verbálnej šikany.